Utopie - Nejvíc lidí žije v Číně

5* tento film patří mezi první, kdy jsem se začínal seznamovat se skandinávskou kinematografií a oblíbil jsem si ho natolik, že si ho občas zopakuju a doporučuji kudy chodím. Zejména kvůli upřímnému a příjemnému humoru, nadhledu a lidskému přístupu. A možná je to i jediný povídkový film, který má ode mě plný počet hvězdiček. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (22.01.2017)

Další příjemná a současně náležitě pocitově mrazivá záležitost z Norska. Snímek, který občas vykrojí úsměv na tváři, jindy zahřeje na duši (viz sekvence s Lassem), povětšinou však dostatečně mrazivě odzbrojí (viz povídka o sbírce a vůbec většina vyznění povídek). Různé pohledy na naše základní potřeby a charakteristické vlastnosti. Civilně zahrané, povídkově zpracované, s hlubším vyzněním, které však není předložené "inťošsky", ale naopak s náležitou lehkostí. Shrnuto a podtrženo: Po prvém shlédnutí jsem byl mile překvapen... a po druhém? Taky. ;o) Doporučuji všem milovníkům povídkových filmů a skandinávské tvorby. (22.02.2005)

Opravdu zajímavej film, od kterýho jsem vůbec nic nečekal a on mě přijemně překvapil. Jenže pro mě je dost těžký tenhle film ohodnotit hvězdičkama. Průser je, že já nemam absolutně žádný znalosti o politickejch stranách v Norsku, takže u některejch povídek jsem absolutně nechápal, co tim chtěl básník říci a moc mě nezaujaly. Jiný povídky zase byly docela dobrý a daly by se klidně použít i na nějakou českou stranu. Nejvíc se mi líbila asi Fremskrittspartiet. Dobrá byla i poslední povídka s dědkama, co se propadaj do bahna, zpívaj internacionálu a čekaj, až někdo půjde kolem... Filmu dám (zatim) 3 hvězdičky, ale jestli se někdy budu opravdu hodně nudit, tak zkusim vyhledat nějaký základní informace o politickejch stranách v Norsku a podívám se na to znovu. (08.09.2008)

Zdařilá kompilace několika trochu pošahanejch příběhů. Nejvíc se mi z nich líbili dědci, kteří se propadali, když před tím pomohli ženě. Ale ještě lepší byly děti prodávající podvodnou loterii. Nemůžu si odepřít podělit se o jedn dialog: "Nedal jsem vám peníze, abyste si mohli koupit sladkosti." "Kolik losů jste si koupil?" "Tři." "Můžeme vám vrátit peníze." "A co ostatní losy?" "Ti lidé tu nejsou, ne?" "Ne, ale většině lidí by se nelíbilo, že byli podvedeni." "Většina lidí žije v Číně. Že jo, Taralde?" "Tak to táta říkal." "A co všechny ty slepé děti v Africe?" "Ani když by byly tady, nic by neviděly." "Myslíte, že jsou tam šťastné?" "Vím, že je jim teplo." "Není to jejich chyba, že se narodily v Africe." "Není to moje chyba, že jsem se narodila tady. Jsem stejně slepá jako oni." To jsem se fakt musel smát. Byl jsem příjemně překvapen. Přesto jenom průměr. (10.07.2007)

Originálních počinů není nikdy dost, a když mimo svoji jedinečnost nabídnou i něco navíc, tak tím lépe. Skupinka Norských režisérů dostala za úkol zmapovat tamní politickou scénu. Každý si vybral jednu parlamentní stranu, a natočil povídku ve které vyzdvihuje základní myšlenku zvolené partaje, a dovádí ji ad absurdum. Satirou a sarkasmem se nešetřilo, s politickou korektností si nikdo hlavu nelámal, a i proto vznikl snímek který ke svým filmovým kvalitám přidává mrazivě nezkreslený pohled do duše lidí skandinávského království. Nebo hořko-sladkou poetiku života malého člověka, to podle divákovy pozice na stupnici optimismus - pesimismus. Jediným kazem na kráse je fakt, že informace o Norském stranickém systému nepatří v Česku k obecně známým, a k plnému zážitku je nutné si alespoň něco málo zjistit dopředu. To neplatí pro poslední povídku, která je perfektně srozumitelná úplně každému. Nezbývá než doufat, že se i naše kinematografie jednou zmůže na podobně progresivní projekt. (04.10.2011)