Utopie - Nejvíc lidí žije v Číně

„Nedal jsem vám peníze, abyste si mohli koupit sladkosti.“ - „Kolik losů jste si koupil?“ - „Tři.“ - „Můžeme vám vrátit peníze.“ - „A co ostatní losy?“ - „Ti lidé tu nejsou, ne?“ - „Ne, ale většině lidí by se nelíbilo, že byli podvedeni.“ - „Většina lidí žije v Číně.“ Ten film je atmosférou strašně zvláštní. Stejně jako svéráznými příběhy, které jsou jeden absurdnější než druhý. Divák sleduje pumpaře Lasse, který svou benzínkou zaštiťuje všechny povídky. A tak se člověk setká s: otcem od rodiny osvobozeného z pout původní identity; zaneprázdněnou manažerku, která díky nenasytné krávě najde svůj domov; 2 ženami a uneseným rumunským chlapcem; mužem, jenž umí stejně dobře opravovat auta jako vztahy; sourozenci s pragmatickým až cynickým přístupem k životu; využívaným mladíkem bodujícím díky magické schopnosti hrnku s pokémonem; lékařem trpícím představami; či levicovými důchodci s pozitivním přístupem. Film dělalo 9 různých tvůrců a povídky se tedy liší kvalitou, ale u mě převažuje pozitivní dojem, dám solidní 4*. (09.10.2022)

Originálních počinů není nikdy dost, a když mimo svoji jedinečnost nabídnou i něco navíc, tak tím lépe. Skupinka Norských režisérů dostala za úkol zmapovat tamní politickou scénu. Každý si vybral jednu parlamentní stranu, a natočil povídku ve které vyzdvihuje základní myšlenku zvolené partaje, a dovádí ji ad absurdum. Satirou a sarkasmem se nešetřilo, s politickou korektností si nikdo hlavu nelámal, a i proto vznikl snímek který ke svým filmovým kvalitám přidává mrazivě nezkreslený pohled do duše lidí skandinávského království. Nebo hořko-sladkou poetiku života malého člověka, to podle divákovy pozice na stupnici optimismus - pesimismus. Jediným kazem na kráse je fakt, že informace o Norském stranickém systému nepatří v Česku k obecně známým, a k plnému zážitku je nutné si alespoň něco málo zjistit dopředu. To neplatí pro poslední povídku, která je perfektně srozumitelná úplně každému. Nezbývá než doufat, že se i naše kinematografie jednou zmůže na podobně progresivní projekt. (04.10.2011)

Další příjemná a současně náležitě pocitově mrazivá záležitost z Norska. Snímek, který občas vykrojí úsměv na tváři, jindy zahřeje na duši (viz sekvence s Lassem), povětšinou však dostatečně mrazivě odzbrojí (viz povídka o sbírce a vůbec většina vyznění povídek). Různé pohledy na naše základní potřeby a charakteristické vlastnosti. Civilně zahrané, povídkově zpracované, s hlubším vyzněním, které však není předložené "inťošsky", ale naopak s náležitou lehkostí. Shrnuto a podtrženo: Po prvém shlédnutí jsem byl mile překvapen... a po druhém? Taky. ;o) Doporučuji všem milovníkům povídkových filmů a skandinávské tvorby. (22.02.2005)

Skvostné pohlazení, poplácání i pár facek do života ze života Norů. Nejen blond vlasy, ale především tragikomické "neočekávanosti" života z okolí i ze samotného srdce čerpací stanice (která ani zdaleka nenabízí jen krmi našim plechovým miláčkům) jsou šroubky a nýtky jednomu letadlu (dvouplošníku), které je všem mikropříběhům pojivem a jako jediné nám pomůže se nad to všechno nakonec povznést. Takže je již jasné, o čem to celé je? No jo, tak mrkni na Faye a další odkaz v jejím komentáři. .... A Čína? To slovo zde také zazní. Dvakrát. (31.10.2005)

Opravdu zajímavý, těžko hodnotitelný film. K pochopení jednotlivých příběhů není třeba znát politickou scénu v Norsku, i neznalým, mezi které rozhodně patřím, některé strany dojdou hned. Jako komedii bych Utopii neviděl, ano také se u ní zasmějete, ale většinou je to spíše mrazivé drama, u kterého je nad čím přemýšlet. Která povídka byla nejlepší si netroufnu říct, je jich tu více kvalitních a velice pěkný je i jediný příběh, který jednotlivé povídky propojuje, tedy příběh Lasse. Snad jako z každého severského filmu, i u z Utopie na vás dýchne ta pravá norská atmosféra, ke které opět dopomáhá místní klima, krajina a hlavně pěkná kamera. 80% (24.07.2015)