Hilary a Jackie

Tucker natočil brilantní drama, které bere dech. Přestože film má poměrně velký spád a značné časové skoky, velmi efektivně a úsporně se mu podařilo vykreslit psychiku obou sester, klidnější Hillary a nevyrovnané Jackie. Dobře tu zafungovalo zejména oddělení děje do dvou částí z pohledu každé sestry – zapadá to do sebe jako lego. Nádherná je samozřejmě i hudba, jíž si můžete vychutnat i v oddělené zvukové stopě. (19.01.2006)

Při hodnocení podobných filmů, mi stále dělá potíže akceptovat, že jde o "pouhou" dramatizaci skutečného příběhu a nejde o solidní životopisný snímek...něco jako hraný dokument. Příjde mi to jako podvod na diváka, že jsou nám předkládány pouhé útržky faktů, navíc často zkreslené, vytržené z kontextu, nebo záměrně změněné a tím je nám prezentován objekt takového příběhu, jen skrze optiku scénáristy a režiséra. Můj rozpor vyplývá z toho, že si umím sám odpovědět. Dokument je jiný útvar a nepostihne pocity, nedává moc prostoru pro fantazii a hlavně není divácky tak atraktivní, aby zaujmul širší masy. I proto jsem o sestrách Du Pré nikdy neslyšel. A v tom spočívá přínos podobných dramatizací, protože vzbudí zájem. Takže teď si o sestrách Du Pré jistě něco najdu, resp. už jsem na youtube viděl záznam skutečné Jackie a zapátrám dál. A stejně tak jsem si u sledování Hilary and Jackie velmi užil spoustu krásné hudby, takže jsem pro sebe objevil třeba Dvořáka. Za mě...je to skvělá dramatizace o skvělé hudebnici a zajímavém vztahu dvou nadaných sester. Příběh o skutečných lidech, zasazený do trochu vymyšleného rámce. Ale to nevadí...stejně jako v případě Maudie, je to příběh krásný a dojemný. Dokument existuje...tuším od BBC, ale ani tam asi příliš objektivních údajů nedostaneme....některé věci zůstanou za závojem času. (01.01.2019)

Příběh celkem neoriginální, ale strhující výkon Emily Watson mi vše vynahradil. Takhle nějak si představuju drama podle skutečného lidského příběhu. Myslím že tohle už režisér Tucker nikdy nepřekoná. Dokonalá souhra mimořádných hereckých výkonů, skvělé kamery, neméně dobré hudby a v neposlední řadě jasná odpověd na otázku co je lepší? Zda obyčejný život po boku milujícího manžela a shopnost se radovat ze všedních věcí a nebo sláva, obdiv a peníze. Doporučuju všem. (14.08.2006)

Holky byly moc afaktovaný ve svým hudebním projevu. Možná i ve svým životě, který si prožila každá po svém. Jejich ponocování v oknech, debaty o tom, co si myslí druhá a naopak, mě k nim připoutali až do té míry, že jsem chtěl rozhodovat o jejich osudu jen já sám. Hilary a Jackie není film při kterém se zachumláte do deky, abyste mohli v klidu nasávat atmosféru anglického venkova, to fakt ne! Procestujete Itálii, Německo, zmínka padne i o Zdi nářků a vše zakončíte Ruskem, čili nutkání oblíct si teplý ponožky je na místě. Ale nejenom to. Ten film je strašně mrazivej i z jiného pohledu. Obvzlášť v závěru, kdy si uvědomujete, jak moc se ty holky měly rády. Že život si vybere krutou daň vždycky ve chvíli, kdy to nejméně čekáme. Když Emily Watson sedí v obrovském sále plném lidí a ohromeně na ně kouká s pocitem, že tu jsou pro ní, měl jsem podivné mrazení v zádech. Důvod byl. Kamera poodstoupí a vy zjistíte, že Jackie nesedí se svým, pro ni typickým nástrojem. Má v klíně bubínek, orchestr přestane hrát a Jackie řekne: "Jé, teď jsem na řadě já, že jo?". Práskne do bubínku a zasměje se. V hlavě vám proletí tatáž situace, kterou zažila na CNN a chcete brečet. Tenhle film je neskutečná pecka, kterou rozdýcháte horko-těžko. (06.07.2009)

To fidlikanie dve hodiny liezlo na nervy. Aspoň keby tam občas zmenili pesničku, tak to vyzerala, že svetoznáma violončelistka hrala furt len to isté. Kvalitný výkon Watsonovej v nudnom príbehu a ani ten koniec to nezmenil. Mnoho ľudí už zomrelo na smrteľné choroby, v tomto to nič nebolo výnimočné, akurát v prizvukovaní sesterskej lásky, ktorá by však mala byť samozrejmosťou. (26.04.2019)