Barbar

To byla tedy jízda. Subjektivně mi přišlo, že film trval několik desítek hodin, během první půl hodiny stopáže jsem asi padesátkrát zvažovala, že film ani dokoukávat nebudu a několikrát ho přerušila, v jednu chvíli toto předsevzetí vydrželo asi týden, ale pak jsem se stejně vrátila, protože jsem slyšela spoustu lidí říkat, jak skvělý zážitek to byl, a já sama vím, že některé moje nejoblíbenější filmy jsem při prvním zhlédnutí nenáviděla a podobně. Zdá se mi, že hodně divákům se ta první část líbila nejvíc, ale mně to přišlo jako nekonečně nezajímavé čekání na "to", pro mě se thrillerové napínání nekonalo. Oba herci mi přišli nezajímaví/nedostatečně charismatičtí, aby ten nijaký dialog a trapné postávání utáhli (ano, vím, rouhání, promiň Bille, ale tak jsem to cítila), a reakce jejich postav mi přišly dost neadekvátní situaci, aniž by z toho film doopravdy těžil. Potom se tedy konečně začalo courat do sklepa, a tady se zase do cesty mezi mnou a skvělým zážitkem postavila nezkušenost scenáristy/režiséra. S takovou premisou se nabízí tolik možné mytologie, a to, co z ní nakonec uvidíme, mi přišlo nedostačující. V podstatě jenom jedna prázdná chodba, jeden prázdný pokoj a jeden sice přecpaný, ale i tak vzhledem k okolnostem docela prázdný pokoj, a to bylo všechno. Přece jen bych čekala, že při procházkách chodbami postavy najdou víc "věcí", taky třeba aspoň náznak, co se stalo s Billem, a vůbec. Na strašidelnosti, resp. barbarství šlo určitě hodně přidat, ve výsledku mi to vlastně přišlo docela krotké. Takže jako již tradičně říkám debut: nápad sice svěží, ale provedení je míle za jeho potenciálem, bohužel. (11.05.2023)

Georginu Campbell, Justina Longa, Richarda Brakea a Billa Skarsgårda spojuje jeden dům. Respektive sklepení, které je pod ním situováno. Přebývá v něm kojící matka neurčitého věku. Není sice z nejpohlednějších mamin, prospěla by jí návštěva kadeřnického i kosmetického salonu, hodil by se i zubař a v neposlední řadě jakákoliv absence šatstva také neprospívá její figuře. V zásadě je to ale starostlivá máma, jak má být. A hlavně ji nechtějte naštvat! Filmografii Zacha Creggera bude znát jen málokdo. Coby herec a režisér je v našich končinách prakticky neznámý. Na svém kontě má tři tituly, které režíroval: taškařici Miss Březen, kterou jsem viděl, okrajový snímek The Civil War on the Drugs, který skoro nikdo neviděl, a zvýšený zájem o svoji osobu z řad diváků vzbudil až jeho nynější hororový počin. A nutno uznat, že tento maník oplývá tvůrčím talentem, ale ve své snaze divácky strhnout je někdy až přespříliš překotný. A na jeho Barbarovi je znát touha vymanit se z tuctovosti, dát na frak (hororovým) klišé, být nějakým způsobem originální a především se etablovat coby kvalitní režisér. A většina z toho se podařila. Pro mě ovšem zásadním problémem zůstává, že za celou dobu film dynamicky nerozpumpoval, nepodařilo se mně zvýšit tlak, zvědavost, místy zbytečně natahované až nudné a finále působí nedostatečně intenzivně, skoro až odbytě. Úvod s Georginou Campbell a Billem Skarsgårdem na mě působil malinko roztahaně. Než se v něm něco zásadního událo, tedy než se ti dva odebrali do inkriminovaného sklepa a jeden z nich tam nedopadl dobře, tak to celkem trvalo. Hrálo to na atmosférický efekt, u mě se nikterak nedostavil. Následně nástup na scénu hlásil Justin Long, hrající herce, který byl obviněn se sexuálního deliktu. Není tak úplně pravdou, že s jeho příchodem se film přelil do komedie, jak mnozí recenzenti hlásají, jen se prostě dostavila nudnější pasáž, kdy jsem vyhlížel něco hororového, co mě uzemní. I zjevila se kráska, matka všech matek, kterou ztvárnil kupodivu muž (Matthew Patrick Davis). Maskéři si dali záležet, mléko z prsou by si dal jen velký odvážlivec. Ale pořád to tak nějak nudilo, ne moc, ale trochu ano. A aby skupina protagonistů byla kompletní, dostavil se Richard Brake, hnusák z nejpovolanějších, a film začal rozplétat tajemství sklepení. A po zajímavém nastínění utajovaných zvěrstev, šla do háje i logika filmu. To všem unikalo po dobu několika desítek let, co se děje ve sklepě? Dům patřil Justinu Longovi, a to mám uvěřit tomu, že nevěděl, co se děje u něj v suterénu? Darmo slov. Finále příšerné a bez napětí. Celkově se na filmu dalo o něco více zapracovat, odbourat problematickou dramaturgii a dát filmu lepší tempo. Na postavu matky si ovšem stěžovat nelze. Ta byla extrovní. 6/10 (31.10.2022)

Přistupoval jsem k tomu tak, že fakt nic nevím. Jen pár nadšenějších ohlasů ze zámoří. Holku čeká v Detroitu pracovní pohovor a aby se po dlouhém cestování na náročný den dobře vyspala, využije krátkodobý pronájem domku. Ovšem uvnitř najde jiného hosta. Chyba rezervačního systému? Každý by jí doporučil jiné řešení, ona však vejde dovnitř. Tvůrci si nicméně solidně hrají s očekáváním publika a zažitými vzorci, protože mladík s tváří Billa Skarsgarda (s vínem na stole a talkem nad společnými zájmy) jí hlavu řezat nebude. Od toho jsou tady jiní. Zach Cregger má zřejmě rád odbočky a přinesl i několik dobrých nápadů. Začínáme opravdu velmi zajímavě (právě ono očekávání), pokračujeme sympaticky brakově (jakmile se najdou předlouhé schody do sklepení), odbočíme popíchnutím prostředí Hollywoodu, sexismu či genderu, abychom to celé uzavřeli lehce mdlým finále (a několika dramaturgickými přešlapy). Hororová událost roku to není, ale řada skvostných momentů na nás rozhodně čeká. Solidní jednohubka, která se drápe ke čtyřem hvězdám. (29.11.2022)

Film si mě neskutečně dokázal povodit, všude kam si jen přál. Zpočátku se to vše hororově rozjíždí a potom ... ale, ne. Nebudu nic prozrazovat. Tady platí jednoznačně, že čím méně divák dopředu ví, tím více si Barbara užije. Justin Long po čase v luxusní roli a vidět ho jak běhá nadšeně po sklepě s metrem stojí za to. Potřebujeme ho více a častěji než jsme si kdy přáli přiznat. Škoda závěrečné části. Jinak ovšem poctivých 75% (11.11.2022)

Laktační psychóza pod schody. Stejně jako v It Follows nebo když řádí Freaky Blinder Stephen Lang funguje strašidelné prostředí vybydleného předměstí Deathroitu, ale po poměrně pečlivě budované atmosféře nejistoty v první pasáži se to začíná pozvolna rozpadat. Spíše úsměvné finále už jen střídá snadno předvídatelné momenty s těmi, které mají být za každou cenu originální a já už jen čekal, že přeživší vteřinu před titulky srazí vůz místního sboru, co v zásadě nepomáhá ani nechrání. S výkřiky o hororové události roku bych byl opatrný. Maximálně čtvrtletí.. Apropo, Skarsgård je s tou svou vizáží a nesebevědomým projevem jak mladý Steve Buscemi.. (01.11.2022)