Tokijský tulák

Všechny (dva;) dosavadní komenty (Shadwell, Bluntman) jsou velmi dobré, což se zde vidí málokdy;) a já už nemám moc co doplnit. Suzukiho tvorba je snad nejeklektičtější s jakou jsem se kdy setkal, naprostá ignorace hranic jednotlivých žánrů je velkou specialitou tohoto filmového vizionáře, který obvykle ještě na place přepsal polovinu scénáře. Zajímavé je, že jeho orientace je cílena na stylizaci, vizuální a zvukovou stránku, které používá jako základní stavební kameny svého díla, narozdíl od např. Tarantina však ani při takovém přístupu není mělký a násilí a smrt nejsou pojímány "jen jako taková legrace". Řekl bych, že pokud byl některý režisér vykrádán více, než Kurosawa, pak je jím právě SS. Dějově jde o poměrně běžný spletenec z prostředí yakuzy, ale výsledný dojem je, jak jinak, zcela originální a jedinečný. Tetsuya Watari je zde v naprostých začátcích své kariéry, kdy se z něj studio teprve snažilo udělat hvězdu a právě k tomu měl přispět i Suzuki - byť to dnes může znít neuvěřitelně, vedení studia bylo s výsledkem krajně nespokojeno a dokonce si vynutilo změnu poslední scény. Pokud jde o řeč těla, hraje Watari jakž takž slušně, pokud jde o mimiku a mluvený projev, věřím Suzukiho historce, že do něj bylo občas třeba šťouchat smetákem, aby podal nějaký výkon. V součtu každopáně parádní jízda, která opět dokazuje, o kolik napřed tento režisér vždy byl. Mmch existuje i "dvojka", ale tu má na svědomí jiný režisér... (29.05.2010)

Od snímku, který je nejoblíbenějším filmem a největším inspiračním zdrojem Nicolase Windinga Refna, jsem přeci jenom čekal více, než vyšeptalou gangsterku o soupeření tokijských gangů a stavovské cti :o) Prvních cca 40 minut (což je zhruba polovina stopáže) se tady toho opravdu moc nestane, mimo to, že se zde dva gangy přetahují o vliv, všechno podstatné jsme už viděli v mnoha jiných filmech. Dost často pro mě nepochopitelně se ustřihne náhle scéna uprostřed dění a přijde další, jakoby v tom měl střihač zmatek, každopádně zmatek v tom má divák. Co teda musím částečně pochválit, je vizuální stránka. Dokud se děj točí v Tokyu, volí režisér zajímavé strohé kompozice s pře-krá-sný-mi barvami, radost pohledět, ani kulisy nejsou k zahození (ten konec!), ale pasáž ze zasněžených hor není moc zajímavá a suma sumárum, ten film vyjma kamery mnoho zajímavého nepřinese. __ PS: Bluntman tady blábolí cosi o úprku před vlakem coby falickým symbolem. Prosím, tahle scéna trvá asi 4 vteřiny a vlak v ní skoro vůbec není vidět. Ti filmoví teoretici jsou opravdu občas blázni :o) (02.10.2018)

Jeden z nejstylovějších snímků, kterému barvy skutečně sluší. Na dost ubohém scénáři Seijun Suzuki dokázal vystavit luxusní podívanou přeplněnou popichováním nejen klasických yakuza, neo-noir či westernových stereotypů ale třeba i product placementu. Ve srovnání s neméně slavným kolegou Branded to Kill je na tom Tokyo Drifter přeci jen o chlup hůře, neboť jeho "ulítlost" není ještě tak markantní a neinformovanému divákovi může tento film připadat jen jako strašně cheesy akčňák na jehož ději se podepsal zub času. (28.07.2011)

Jacques Tati (Playtime), Alain Resnais (Loni v Marienbadu) a Jean - Luc Godard (Bláznivý Petříček)... setřepaní na jednom čtverečným metru. Vskutku, Tokyo Drifter je těžce moderní dílo, nezávislé na veličině času, poněvadž v kinematografii nesouvisí opozice moderní / klasický s ekvivalentem nový / starý, nýbrž s nekonvekční / konvenční. Mluvíme-li o filmech, pohybujeme se spíše po kruhu než po evoluční křivce vinoucí se od raně primitivního filmu směrem k dokonale vysoustruženému tvaru. Těžká moderna navždy moderní je. Snad jen Suzukiho důsledné potlačení sdělných a orientujících vodítek příběhem může vézt u méně odolných cinefilů ke stejnému ochabnutí divácké pozornosti a zájmu sledovat dění na plátně jako u schematických podívaných, neboť extrémní vychýlení - ať už ke konvencím, nebo k nekonvencím - sebelepšímu filmu vždy přitíží. (21.06.2009)

Japonský režisér Seidžun Suzuki, sa očividne nielenže dosť inšpiroval revolučným prístupom, čo sa konkrétne týkalo -「Francúzskej novej vlny」, ale aj ďalších štandarizovaných prvkov, tentoraz sa priamo vzťahujúcich na western & avantgardu 60. rokov minulého storočia, keď niekde medzi tým je zároveň nakrútený i tento, pomerne krátky film, netrvajúci ani 90 minút, čo je vskutku veľké šťastie, pretože ak by dajme tomu trval ešte niečo navyše, tak by zrejme stratil svoj celkový šmrnc, ktorým zväšča mimoriadne oplýval. • Áno, dalo by sa tiež podotknúť, že už vtedy bol pre trochu viac modernejšieho diváka štýlovým spôsobom sprístupnený, ktorý by sa dokonca v tejto forme nestratil ani v aktuálnom 21. storočí, tak『nadčasovo』pôsobí i v súčasnosti, kedy sa to podobnými (anti)hrdinami na streamovacích platformách, či povedzme, na plátnach kín, skrátka len tak hemží, čím som chcel v podstate iba naznačiť, že dnešnému divákovi takáto naservírovaná dávka brutality - absolútne nič neurobí, skôr práve naopak, ešte mu za to i zatlieskajú...?! • Počin má vysoko nastavenú štylizovanosť, čo síce na jednej strane kvitujem, keďže som si naozaj miestami neuveriteľne vychutnával všetky tie uhly kamery, ďalej výpravu, či napokon i mnohé sekvencie, ako vystrihnuté z vykradnutých filmov Quentina Tarantina, áno, tohto "režiséra" , považujem vari za najväčšieho filmového zlodeja všetkých čias, ktorý vôbec nemá niečo vlastného, všetko len použité, čo už bolo predtým naplno využité! • Toľko nateraz k tomuto『plagiátorovi』, ku ktorému sa v nasledujúcej recenzii ihneď vrátim... • V predchádzajúcom odseku som inými slovami proste naznačil, že je naprosto perfektne spracovaný, ale oveľa horšie to už je so samotným obsahom v podobe scenára, ktorý jednoducho povedané, má vady na kráse, a to hneď v tom zmysle ohľadom ústredných postáv: Tetsua & Tatsua, čo mi od samého začiatku strašne vadilo. A presne takýchto príkladov by bolo viacej. • Filmu asi najviac ublížilo zrovna to, že sa 「uvidel」v mnohých podobách, čo mu akosi neprospelo, aspoň z mojej strany to tak bezprostredne vnímam! (09.03.2023)