Já, šílenec

Oddychová záležitost o mladé ženě, kterou začne ohrožovat vraždící šílenec. Nic novýho pod sluncem, ale háček vězí v tom, že naprosto stejná postava psychopata se objevuje v jejím hororovém románu. Že by maskovaný šílenec nebyl až tak fiktivní? Tenhle snímek mě mile překvapil. Má příjemnou atmosféru, hlavní roli hraje postupně budované napětí, hrdinka je pěkná kost, ústřední zabiják, co si chce dát dohromady svůj ksicht, je docela hezoun a sympaťák, a v neposlední řadě se tu objevuje i monstrum, na první pohled identické od malých démonů z filmu Brána. Škoda snad jen nízkého bodycountu a zbytečného využítí provařených klišé (v nečekaný moment odněkud vyskočí kočka, nevěřící policisté atd). I, Madman je - kupodivu - přesto po první Bráně nejlepší film od režiséra Takácse. (06.12.2010)

Celkem solidní věcička, nicméně i tak jsem od Takácse čekal víc. U filmu the gate mi ukázal že umí točit skvělé horory, a tak jsem se těšil protože 80 léta mu přály. Nakonec se z toho vyklubala solidní podívaná kterou ale stačí vidět jen jednou. ženská čte horor a vrah z knihy se najednou objevý ve skutečném světe. Námět je sice hloupoučký ale dokáže udržet diváka. Maska vraha je slušná a celý film má takovou solidní oddychovou atmosféru. Vražd sice není moc ale jsou poměrně zajímavé. Celkem dobrý průměr. (24.02.2013)

I když je to béčko jako noha, odporný příšery střídají jiné odpornější příšery (hlavně v představách Virginie), je to jeden z nejlepších horrorů, jaký jsem za dlouhou dobu viděl. Režisér už nikdy nic podobně kvalitního nenatočil. V tomhle filmu jde hlavně o atmosféru a až potom o nějaký krvavosti. Očividně se tu hodně inspirovali snímky jako Evil dead (podobná atmosféra), Noční můra v Elmstreet (snovost a občas si člověk není jistej, jestli si to nepředstavuje hlavní hrdinka) nebo Halloween (podobné prostředí), protože z každýho mi tam něco připomíná. Některý scénky jsou pěkně vypjatý, musím říct, že jsem byl napnutej jak kšandy a to se mi nestalo už aspoň pět let. Sice na další podívání by člověk viděl všecky ty nedostatky, naproti tomu hloupej a nenápaditej konec (prostě jen aby to byl happyend) vidí hned napoprvé, ale přesto to jde. Rozhodně se tento ztracený kousek vyplatí vykopat, protože je to jeden z těch kvalitnějších horrorů z osmdesátých let. Není v něm příliš krve, ani žádný moc zdrůdy nebo podobný rekvizity. Naopak svým spíš minimalistickým pojetím skvěle navodí hutnou a napjatou atmosféru. (27.05.2006)

Stylově natočená hororová báchorka, která se drží na vlně Nočních můr z Elm Street (není divu - zdejší scenárista David Chaskin je podepsán pod druhým dílem této série), zde nicméně znetvořený zabiják do reálného světa neproniká pomocí snů, ale skrz čtení prokleté knihy. Po technické stránce je I, Madman velmi solidně natočený fantasy horor, dějově je však do velké míry předvídatelný a třeba v poslední půlhodině doslova o krok pozadu za divákem. Napětí v tom tím pádem pro mě vůbec nefungovalo. Přesto je to rozhodně zajímavý počin se solidní snovou atmosférou a půvabnou hlavní hrdinkou. (10.02.2020)

Pro mě největší plus tohoto snímku bylo to, že mi přišlo, jakoby se režisér inspiroval knihama o Johnu Sinclairovi a pokusil se to předělat na filmové plátno,což se mu podle mě dost povedlo. Priznávám, že konec většině lidí nesedl, ale já něco podobného čekal, takže zklamání se u mě nekonalo. Za mě solidní 4/5 především za tu retro atmosféru (20.12.2015)