Jean od Floretty

Film o odvrátených, temných stránkach ľudskej povahy - chamtivosti, závisti, neochote druhým pomáhať... Snímok si síce plynie pomerne pomalým tempom celý čas, a sú tu scénky, ktoré mi prišli ako zbytočné, prípadne ako menej zaujímavé, ale to hlavné čo mi film ponúkol bol neskonale smutný pocit nad nešťastným osudom neboráka hrbáča a jeho rodinky. A to ja moc rád. Pomalé, postupné rúcanie jeho elánu a nadšenia ohľadom budovania ich nového domova až do totálneho zúfalstva a chytania sa aj poslednej slamky tu už nemohlo byť ukázané lepšie. Výsledok bol zničujúci a depresívny, presne ako v knihe, len smútok, plač a obrovský pocit krivdy. Milovník poctivej drámy si príde na svoje. 80/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (09.09.2015)

Ako tu už bolo napísané, naozaj veľmi vydarený film. Už samotná téma je veľmi zaujímavá i keď pred vzhliadnutím filmu som si celý príbeh predstavoval trocha inak. Fim má trocha pomalší rozbeh, ktorý sa znásobí až po nejakej polhodine keď sa na scéne ukáže Depardieu, ktorý tu síce nepredvádza svoj najlepší výkon, každopádne je však hlavným motorom celej snímky a až neuveriteľne je vykreslený kontrast medzi jeho čistou a pracovitou dušou a prefíkane lišiackym Yvesom Montandom - ten zo všetkých podáva aj najlepší výkon. Čo sa týka Daniela Auteuila, ako jeho synovca, ten hrá svoje striedanie strán tak, že sa vôbec nedá očakávať, komu fandí viacej. Jeanovej dcérke Manon sa tu síce nedostáva toľko priestoru, tá sa však naplno predvedie v druhom diely, ktorý už nesie zase jej názov. I keď je film z veľkej časti postavený na tvrdej otrockej robote Gérarda Depardieua a jeho nosenia vody, vždy ponúkne niečo nové, takže vo výsledku sa hluché miesta hľadajú len ťažko. Okrem toho nemožno nevšimnúť výbornú kameru skvelo zachytávajúcu prírodné krásy Provensálska, tak aj pekné výtvarné spracovanie. Z ocenení filmu je možné spomenúť 1 cena Cezára (Y. Montand) z 8 nominácií, 4 ceny BAFTA (film, herec vo vedľajšej úlohe - Montand, scenár a kamera) a nominácia na Zlatý glóbus. Bezpochýb najlepší film o záhradkárčení, aký bol doposiaľ nakrútený. (26.05.2008)

Velkolepě a nonšalantně vyprávěný příběh o drsnější tváři francouzského venkova první poloviny 20. století. Provence je krásná země mnoha půvabů, ale je to také tvrdý kraj, díky svému klimatu a vyčerpávajícímu letnímu žáru. Tomu, kdo s krajem dokáže spolupracovat, nabízí oblast své bohatství a krásu. Sebenepatrnější zaváhání však dokáže krutě potrestat. A pak je tu ještě důležitý lidský faktor: nedůvěřivost, odtažitost a zdánlivá neochota usedlíků vůči nově příchozím, hamižnost, sobectví a zákeřnost při honbě za vlastní a rodinnou prosperitou. Krutě se dokáží chovat lidé pro své předsudky, pro svou vypočítavost, pro svůj pozérský sklon při přezírání nových osadníků, pro svůj strach z neznáma a neznámých, pro svou neochotu zaplést se do cizích sporů, pro svou pohodlnost, pro svůj prospěch, pro svoji zbabělost, pro svou závist, pro svou zakořeněnou nenávist. Úředník a hrbáč Jean Cadoret alias Jean de Florette (skvělý Gérard Depardieu) je životním optimistou, který přes úkladné nástrahy i nepřízeň okolností, dokáže s neutuchajícím nadšením bojovat za svůj sen o lepším a kvalitnějším životě své rodiny. V souladu s přírodou, v souladu s krajinou, v souladu s přirozeností, v souladu s bojovností, v souladu s vesmírem. Je srážen k zemi, aby pokaždé znovu vstal a neohroženě bojoval proti osudu i proti pokrytectví, přetvářce, škodolibosti a kladeným nástrahám. Vždy s úsměvem, s elánem, s nadějí, se ctižádostí, s bojovností. A s nadšením, které je pro něj i ránou osudnou, snad i poslední ránou z milosti. Jeho protivníky jsou zámožný statkář Cesar Soubeyran (skvělý Yves Montand) a jeho trochu prostoduchý synovec Ugolin (Daniel Auteuil), kteří se ve jménu slávy a bohatství rodiny a rodinného jména, ve jménu své vlastní prosperity a štědré budoucnosti postaví proti novému osadníkovi. Nikoliv veřejně a zpříma, ale postranně a zákeřně, s falší a přetvářkou. Jako supi čekají na svou vhodnou příležitost, aby se mohli zmocnit své vytoužené kořisti a opanovat bohatství krajiny. Z dalších rolí: Jeanova manželka Aimee (elegantní Elisabeth Depardieu), žena se stálým osobním kouzlem, Jeanova dcerka Manon (Ernestine Mazurowna), chytré, zvědavé a rozumné dítě, hluchá Amandine (Chantal Liennel), Cesarova hospodyně, či další obyvatelé oblasti Philoxéne (Armand Meffre), Anglade (Jean Maurel), či Pascal (Pierre-Jean Rippert). Vynikající drama v poetickém tónu tragédie temné stránky lidské duše. Velkolepé a strhující. (15.01.2013)

Na jedné straně venkovská tradice, strach, lhostejnost, touha po poli karafiátů a rozmnožení rodinného majetku, na druhé straně králíci, tykve a hrbatý idealista z města, jenž věří v pokrok a Boží Prozřetelnost. A z toho všeho je namíchán výtečný snímek, který končí jaksi velkopátečně, tragédií, vítězstvím lidské malosti a lakomství, bez otevřených vrátek pro lepší zítřky. Bude teprve na Manoně od pramene, aby se věci později daly do pořádku. Film by bez svého pokračování zůstal nedopovězený, přeci však stojí od kousek (kousíček) nad ním, neboť je syrovější, nezneskutečněný romantikou. O Dépardieuovu hereckém výkonu ani nemluvě... vím, že to je srovnávání hrušek s jablky, ale ani půvab Emmanuelle Béartové jako lepé Manony se mu nevyrovná. (07.07.2008)

Ak máte chuť preniesť sa do sveta vizuálneho potešenia, božských scenérií, nieje vám cudzie prirodzené herectvo, umiernená réžia kopírujúca štylistickú jednoduchosť a pomaly plynúce tempo rozsiahlej prózy, tak tento film vás tam dostane prvou triedou. Príjemný výlet, ktorého sem-tam narúša až príliš nudný priebeh, ale inak dávam organizátorom palec hore. 80%. (26.02.2015)