Jean od Floretty

Jean de Florette byl už předem odsouzen k záhubě. Francouzské (částečně) historické drama z francouzského venkova. Začátek filmu - Ugolin se vrací bůhví odkud, vypadá jako mnich ze středověkého kláštera, zalézá do svého kamenného příbytku a slavnostně oznamuje strýci, že bude pěstovat karafiáty (nebo co to bylo). Ááá, bože, ještě dvě hodiny! Kupodivu, příchodem hrbáče Gérarda na scénu se dojem dramaticky mění a sledování souboje pravdy a lásky se lží a nenávistí mne dvě hodiny nepustí. Happy end se sice nekoná, ale o to je asi příběh reálnější; ne všechno dopadá tak hezky jako ve filmech Walta Disneyho... 100% (01.11.2017)

Pěkný příběh zpracovaný v ušlechtilém scénáři, krásné prostředí, plejáda francouzských herců konce 80. let, citlivá režie. Ale co dál? Snad ještě to, že na vesnici to tak doopravdy chodí, ať na provánské nebo moravské. A Ugolin to reprezentuje nejlépe, emoce se posunují sem a tak, ale poslední dotek je vždycky styk s majetkem (pokud možno vlastním). Pozn.: Honza od Florety je v Itálii i ve Španělsku (podobně Pako od Lucie - Paco de Lucia) označením hocha, u nějž je otec více či méně neznámý. Pozn.: Proč tedy jen tři hvězdy? Vezměme si jednu z mých slavných rovnic v normovaném tvaru "Realita + Suma virtualit = 0". Zde to neznamená nic víc, než Claude Berri natočil film tak reálný, že všechny virtuality jsou v podstatě nemožné. "Bude to tak a nejinak", ustavičně opakoval v Benešovských kasárna Major Crhák. (22.11.2017)

Kritický realismus může kvést i v naší době. Básník Provence Marcel Pagnol (1895-1974), který stojí v pozadí této filmové série, má svými pohledy do zřejmě meziválečné (?) jihovýchodní Francie, i Francie svého dětství, co nabídnout. Vrstevník např. našeho Jaroslava Havlíčka nebo výrazného představitele ruralistické generace Františka Křeliny či Švéda Moberga konfrontuje sluncem zalitou krajinu gaugoinovských či goghovských obrazů s nejpřízemnějšími pudy tamějších nejchamtivějších sedláků a statkářů. Dnes vyhynulý lidský typ je schopen všeho - i zničení slušného člověka. Trio Depardieu-Montand-Auteil v tomto tématu doslova exceluje; zvlášť silně působí Auteilova kreace sice přiboudlého, ale jinak stejně bezohledného jedince jako jeho neblahý strýc. Přidáme-li k tomuto triu čtvrté jméno, jméno slavného režiséra Clauda Berriho, jistota až geniální filmové kvality je takřka jistě zaručena. A s ní i nevšední divácký zážitek. (24.12.2010)

Silný příběh o tom jak dokážeme myslet jen na svůj prospěch a kam až dokážeme zajít. Přitom by stačilo si jen pomoci a nejen, že si splníme sen, ale získáme i mnohem více a to přátelství. Takhle jsem se skoro celý film modlil za déšť a držel Jeanovi pěsti. Gérard tu hraje jednu z Top rolí, pracovitý sympaťák, kterému by byla radost pomoci. Daniel svou roli hraje taky zatraceně dobře a nejen on. K tomu moc krásná hudba a už teď se těším na druhé pokračování. 9/10 (13.02.2018)

První díl jednoznačně táhne příběh o tragédii Depardieuho, která i přes to, že ho nemám rád, na mě hluboce zapůsobila. Jednoduché drama o sousedké závisti, která dokáže eskalovat v neskutečných rovinách mě prostě dostalo. Životní role? Asi všechny hlavních postav.. ale nejspíš to je klišé. Natěšenost na druhý díl maximální. (01.04.2015)