Jean od Floretty

Aby som načrtol, kto je Jean od Floretty, tak je to zhruba 35. ročný chlapík, ktorý má ženu a dieťa, a čoskoro sa presťahuje na statok, kde to bude smrdieť samými pretvárkami, najmä zo strany jednej osoby, ktorej ide o všetko, pričom mu pomáha veľký m-e-n-t-o-r, ktorý ho koriguje, čo a ako má robiť... V samom úvode vidím, ako Cesar so synovcom, Ugolinom, idú navštíviť brata - matky, Jeana, od ktorého chcú kúpiť pozemok. Nechce o tom ani počuť, v tom zoskočí dolu zo stromu, kde sa schyľuje k šarvátke, Cesar ho tresne hlavou o skalu, čo ho zabije, a tak to obaja naaranžujú tak, aby to vyzeralo na nehodu. Chlapíkov pozemok skrýva p-r-a-m-e-ň, ktorý by poskytol dostatok vlahy na plán Ugolina, ktorý by chcel pestovať karafiáty, čím by sa rozprávkovo nabalil, ak by ich začal húževnato predávať. A F-l-o-r-e-t-t-a je práve sestrou zabitého, už mŕtvou matkou Jeana, ktorý sa sem nasťahuje so svojou rodinou, aby zorganizoval univerzálny nový život, ktorý by si riadil pestovaním úrody, má geniálne plány, ktoré mu z časti vychádzajú, ale čo mu chýba, je v-o-d-a, ktorá na pozemku je, ale skrytá pred jeho zrakom, utajená, aby náhodou o nej nevedel, lebo vtedy by sa chamtivým ľuďom skrížili plány. Jean má na chrbte - hrb, ale inak, je to dobrák od kosti, že by dal aj to posledné. Slizký Ugolin sa s ním dá do reči, spriatelia sa, že mu začne Ugolin pomáhať, ale to len preto, aby vyzvedal, čo ide robiť, potom, keď dorazí za strýkom, Cesarom, tak mu všetko vyžvaní, čo sa dozvedel. Cesar je vlastne v pozadí, tichý pozorovateľ, ktorý pozerá a skúma. Všetko sa odohráva práve medzi Jeanom a Ugolinom, ktorému Jeanova žena a dcéra - absolútne nedôverujú. Zo Jeana sa vykľuje strašný w-o-r-k-o-h-o-l-i-k, ktorý drie do úmoru, typický predstaviteľ s-e-d-l-i-a-k-a, ktorý vidí len tu robotu. Len niekto mu hádže polená pod kolená... Závisť, nenávisť, pretvárka a vypočítavosť, to vystihuje POVAHU ľudí, ktorí sú všade okolo nás, nielen v Pagnolovej knihe. Jedná sa o výnimočný film s Yvesom Montandom v pozadí, v popredí, sú perfektní Daniel s Gérardom, ktorí do slova a do písmena, predvádzajú h-e-r-e-c-k-ý k-o-n-c-e-r-t, až ma mrazilo !!! Nekonečne prospešný film, ktorý dokonalo vystihol pravú podstatu myšlienky, a to, že chamtivosť, je, bola, a bude... Claude Berri a Bruno Nuytten sú BORCI !!! Po celý čas som mal divný pocit... Excelentné !!! Majstrovské !!! Nadčasové !!! Dúfam, že pokračovanie - Manon od prameňa, ( ktorá je vlastne dcérou, Jeana ), bude rovnako strhujúce, ako prvý diel, kde sa na konci dozvedela pravdu, určite viem, že ich nenechá na p-o-k-o-j-i... (20.06.2016)

První díl jednoznačně táhne příběh o tragédii Depardieuho, která i přes to, že ho nemám rád, na mě hluboce zapůsobila. Jednoduché drama o sousedké závisti, která dokáže eskalovat v neskutečných rovinách mě prostě dostalo. Životní role? Asi všechny hlavních postav.. ale nejspíš to je klišé. Natěšenost na druhý díl maximální. (01.04.2015)

Velkolepě a nonšalantně vyprávěný příběh o drsnější tváři francouzského venkova první poloviny 20. století. Provence je krásná země mnoha půvabů, ale je to také tvrdý kraj, díky svému klimatu a vyčerpávajícímu letnímu žáru. Tomu, kdo s krajem dokáže spolupracovat, nabízí oblast své bohatství a krásu. Sebenepatrnější zaváhání však dokáže krutě potrestat. A pak je tu ještě důležitý lidský faktor: nedůvěřivost, odtažitost a zdánlivá neochota usedlíků vůči nově příchozím, hamižnost, sobectví a zákeřnost při honbě za vlastní a rodinnou prosperitou. Krutě se dokáží chovat lidé pro své předsudky, pro svou vypočítavost, pro svůj pozérský sklon při přezírání nových osadníků, pro svůj strach z neznáma a neznámých, pro svou neochotu zaplést se do cizích sporů, pro svou pohodlnost, pro svůj prospěch, pro svoji zbabělost, pro svou závist, pro svou zakořeněnou nenávist. Úředník a hrbáč Jean Cadoret alias Jean de Florette (skvělý Gérard Depardieu) je životním optimistou, který přes úkladné nástrahy i nepřízeň okolností, dokáže s neutuchajícím nadšením bojovat za svůj sen o lepším a kvalitnějším životě své rodiny. V souladu s přírodou, v souladu s krajinou, v souladu s přirozeností, v souladu s bojovností, v souladu s vesmírem. Je srážen k zemi, aby pokaždé znovu vstal a neohroženě bojoval proti osudu i proti pokrytectví, přetvářce, škodolibosti a kladeným nástrahám. Vždy s úsměvem, s elánem, s nadějí, se ctižádostí, s bojovností. A s nadšením, které je pro něj i ránou osudnou, snad i poslední ránou z milosti. Jeho protivníky jsou zámožný statkář Cesar Soubeyran (skvělý Yves Montand) a jeho trochu prostoduchý synovec Ugolin (Daniel Auteuil), kteří se ve jménu slávy a bohatství rodiny a rodinného jména, ve jménu své vlastní prosperity a štědré budoucnosti postaví proti novému osadníkovi. Nikoliv veřejně a zpříma, ale postranně a zákeřně, s falší a přetvářkou. Jako supi čekají na svou vhodnou příležitost, aby se mohli zmocnit své vytoužené kořisti a opanovat bohatství krajiny. Z dalších rolí: Jeanova manželka Aimee (elegantní Elisabeth Depardieu), žena se stálým osobním kouzlem, Jeanova dcerka Manon (Ernestine Mazurowna), chytré, zvědavé a rozumné dítě, hluchá Amandine (Chantal Liennel), Cesarova hospodyně, či další obyvatelé oblasti Philoxéne (Armand Meffre), Anglade (Jean Maurel), či Pascal (Pierre-Jean Rippert). Vynikající drama v poetickém tónu tragédie temné stránky lidské duše. Velkolepé a strhující. (15.01.2013)

Zatím mám za sebou první část, a smekám nad vším, co Claude Berri dokázal. Atmosféra, prostředí, kamera, herci, a samozřejmě Pagnolův silný příběh, to vše na výbornou. Pochvala míří i do dabingového studia České televize, protože pánové Munzar, Donutil a Novotný rozhodně nezklamali. Kdo z nás by nechtěl žít v Provence a chovat králíky! Gerard asi nikdy nezažil víc fandění. (27.07.2014)

Kritický realismus může kvést i v naší době. Básník Provence Marcel Pagnol (1895-1974), který stojí v pozadí této filmové série, má svými pohledy do zřejmě meziválečné (?) jihovýchodní Francie, i Francie svého dětství, co nabídnout. Vrstevník např. našeho Jaroslava Havlíčka nebo výrazného představitele ruralistické generace Františka Křeliny či Švéda Moberga konfrontuje sluncem zalitou krajinu gaugoinovských či goghovských obrazů s nejpřízemnějšími pudy tamějších nejchamtivějších sedláků a statkářů. Dnes vyhynulý lidský typ je schopen všeho - i zničení slušného člověka. Trio Depardieu-Montand-Auteil v tomto tématu doslova exceluje; zvlášť silně působí Auteilova kreace sice přiboudlého, ale jinak stejně bezohledného jedince jako jeho neblahý strýc. Přidáme-li k tomuto triu čtvrté jméno, jméno slavného režiséra Clauda Berriho, jistota až geniální filmové kvality je takřka jistě zaručena. A s ní i nevšední divácký zážitek. (24.12.2010)