Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Nejrozsáhlejší prózou francouzského spisovatele Marcela Pagnola je jeho dvoudílný román Živá voda. Vrací se v něm, tak jako ve většině svých děl, do rodného kraje Provence, okolí městečka Aubagne blízko Marseille. V roce 1952 Pagnol svůj román sám zfilmoval pod názvem Manon od pramene.
O třicet let později francouzský režisér Claude Berri vytvořil novou dvoudílnou adaptaci. Scénář napsal spolu s Gérardem Brachem, ke kameře si pozval renomovaného kameramana Bruna Nuyttena. Také při hereckém obsazování měl režisér šťastnou ruku: pro Yvese Montanda byla role Césara jednou z životních příležitostí a Daniel Auteuil získal za interpretaci prosťáčka Ugolina francouzskou prestižní cenu Césara. Hvězdné obsazení doplňuje Gérard Depardieu a půvabná Emmanuelle Béartová.
Kraj kolem Aubagne, vyprahlé podhůří Alp, nedává jejím obyvatelům velkou příležitost k obživě. Vše závisí na dostatku vody a kvalitě půdy. Horké slunce a práce tvrdá jako kamení na polích, formuje charaktery lidí, kteří jsou často velmi neúprosní k sobě, stejně jako k ostatním. César se svým synovcem Ugolinem se těší, že lacino vykoupí majetek po zemřelém sousedovi. Jeho pozemek má totiž cenu zlata, je na něm pramen, o kterém nikdo neví... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (147)

Faustka 

všechny recenze uživatele

Režisér Claude Berri mě nejprve uchvátil svým filmem, abych poté mohla poznat i knižní předlohu Marcela Pagnola a toto setkání se pro mě stalo osudovým. Poetickou výrazovost románu, kterou jsem si tak zamilovala dokázal režisér převést do živých obrazů okouzlujícího kraje Provence přesně jak ji vytvořil sám autor. Krásný a zároveň drsný kout země, kde pro člověka, který se zde nenarodil je všechno mnohem těžší. Obdivuji Jeanovo odhodlání bojovat s přírodou i nepřízní osudu. Gérard Depardieu tady bezesporu podal jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů a ani Yves Montand a Daniel Auteuil nezaostávají. Právě proto je tento snímek tak niterný a bolestný. Lidská chamtivost, závist a nepřejícnost má navrch před touhou žít s otevřeným srdcem, pracovitostí a dobrotou a věřit, že ostatní vám oplatí stejně. A nakonec ho zklamal i Bůh, který mu neseslal tolik potřebný déšť a zoufalý Jean volal k nebesům: „Já jsem hrbatý, copak to nevíš? Už jsem dost poznamenaný!“  ()

noriaki 

všechny recenze uživatele

Že Provence umí být pořádně mrazivá, vím už z perfektního MR 73. V něm byl Daniel Auteuil respektovaná herecká hvězda, tady na sebe teprve upozornil. Zanechal velmi dobrý dojem, a dokonce se nebojím říct, že v jeho stínu zůstal jak mnohem slavnější Yves Montand, tak nastupující Gérard Depardieu. Jean od Floretty mi připomněl francouzské nemorální thrillery šedesátých let. Na začátku je neutrální úmysl, nebo alespoň pochopitelný. Sled událostí ale konatele postupně korumpuje, až nakonec dopadne jako zlosyn. Poetická atmosféra venkova, v niž se zdánlivě nemůže stát nic zlého, ještě zvýrazňuje nadcházející tragédii. ()

Reklama

cab 

všechny recenze uživatele

Prvni cast zpracovani francouzskeho romanu, ktery se odehrava na prekrasnem venkove Provance. Pribeh se drzi chamtivosti dvou clenu rodiny Soubeyranu, kteri prahnou po sousedskem pozemku, ale puda se neustale dedi az nakonec prechazi do ruk mestaku. Ti maji velke plany, jak transformovat sidlo do zdrave fungujici farmy produkujici cerstve produkty a tim se uzivit a presperovat. Jenomze vsechno neni tak jednoduche, jak se v prvotnich planech na papire a ve vypoctech muze zdat. Boj s prirodou a s neprivetivosti venkovanu je nemilosrdny. Vse podtrhuji presvedcive vykony celeho hereckeho ansamblu. 75% ()

Kulmon 

všechny recenze uživatele

První část dvoudílného filmu podle románu Marcela Pagnola je skutečným blazámem na duši. Prosluněná provence, kde se pěstují květiny a v houfu pobíhají množící se králíci. Do idyly je však daleko. Je zde Cesar Soubeyran, který by rád získal sousedovu půdu, kde je skrytý pramen. A nezastaví se před ničím. Jeho synovec je strýci podobný, ale občas o své špatné povaze dá zapochybovat. Také tu je hrbáč Jean, původně výběrčí daní, který se oproti předpokladům usadí a neznalý praxe, chce zbohatnout na základě matematických příruček. Občas se zadaří, ale nakonec dopadne zle. Naopak film dopadl výtečně. To vše na mne skutečně kladně zapůsobilo. Chybí jen ukončenost, ale v očekávání druhého dílu Manon od pramene se nechám překvapit a první část ohodnotím absolutoriem. Oni si to páni Montand, Depardieu a Auteuil zaslouží. A nejen oni. ()

sud 

všechny recenze uživatele

Kdysi jsem se chystal k přečtení Pagnolovy Živé vody, ale nikdy jsem se k tomu neodhodlal. Až se objevil film Clauda Berriho a v něm tři hvězdy Francouzského filmu - Montand, Depardieu a Auteuil. S chutí jsem se podíval a rozhodně nejsem zklamán. Film velice realisticky zobrazuje vesnický život v Provence bez příkras a zároveň lyricky. Postavy nejsou žádné prvoplánové charaktery, jsou příjemně lidské a životné - žádnou nelze plně odsoudit, nebo vychvalovat. César - starý sedlák, lpějící na tradicích a vesnických dogmatech (odpor k přespolním a starým zamlčeným pravdám), Jean - obrovsky naivní a idealistický, že jeho neúspěch je jediným možným výsledkem a nakonec Kohoutek - jednoduchý a prostý pěstitel karafiátů, který není v jádru špatný, ale pro svůj cíl je schopen téměř všeho a jeho chabý rozum mu nedovolí plně domyslet to, čeho činí. Claude Berri natočil snímek výtečně s malebnou kamerou a záběry, které působí romanticky i drsně zároveň. Snad by jen Jean nemusel polovinu filmu chodit s vodou. 85%. ()

Galerie (23)

Zajímavosti (4)

  • Během předprodukce bylo zasazeno 12 000 karafiátů a přesazeno tucet olivovníků se stářím několik stovek let. (ČSFD)

Související novinky

Navštivte lokace slavných filmových scén!

Navštivte lokace slavných filmových scén!

09.04.2022

Přemýšlíte, kam letos na dovolenou? Máme pro vás tip na tři destinace, které vám učarují stejně jako tvůrcům ikonických děl světové kinematografie. 1. Maroko - Středověké medíny, barvami hýřící… (více)

Reklama

Reklama