Loulou

Milostné drama francouzského režiséra Maurice Pialata je, podobně jako jeho další film Policie, neskutečně realisticky natočený a syrovost a autentičnost dýchá z každého filmového okénka. Mladá, z dobré rodiny pocházející dívka Nella (Isabelle Huppert) se na večírku seznámí s charismatickým, avšak příliš lehkovážným a požitkářským mužem, který si říká Loulou (Gerard Depardieu), a nedokáže mu odolat. Opustí svého manžela a navzdory naprosto rozdílným povahám, původu i zájmům hodlá žít s tímto tvrďáckým hejskem, který chodí jen v černé kožené bundě a příležitostně něco ukradne, pracovat se mu nechce a přednost dává vášnivým nocím s holkou v posteli. Film je ohromně opravdový a bez příkras, což je zdůrazněno roztěkanou ruční kamerou a především naprosto přirozenými dialogy. Jednoduše, jako bychom doopravdy nahlíželi do životů filmových postav, nic není vyumělkované. Pialat se v tomto filmu nevyhýbá ničemu, ve snaze maximálně popsat charaktery Loulou a Nelly využívá mj. i hojnosti sexuálních scén. Zajímavý snímek, u nás prakticky neznámý. (Btw.: postavu Nelly měla prý původně hrát buď Isabelle Adjani nebo Miou-Miou. Isabelle Huppertová si však s rolí poradila více než dobře). (12.10.2006)

Jeden z nejlepších filmů navazující na "cinema verité". Banální příběh obyčejné dívky, která způsobně projde vzdělávacím systémem a přitom sní o ideálním chlapovi. Najde si hodného, pracovitého, ale ten ji nudí, a tak odejde k navenek silnému flákači, který je vlastně slabochem žijícím ze dne na den. Chtěla by je mít oba v jednom, Andrého zázemí a peníze, Louisovo silácké nicnedělání a celodenní milování. Sex je pro ní nutností, protože jenom v něm cítí blízkost, jinak se topí v nejistotě a úzkostech. Není schopna za sebe převzít odpovědnost a logicky končí u muže, který je stejný jako ona. Skvěle civilně zahrané, banálnost dialogů přesně odpovídá myšlení hrdinů-životních outsiderů. Pozor! Nutné sledovat v originále, český dabing je neskutečně špatný. (29.01.2010)

Sociální drama ovlivněné filmařskými postupy "cinema verité". Sociologický aspekt filmu promlouvá i bez naturalistických dialogů, pouze z chování postav. Je to do značné míry řeč těla, která vypráví příběh. Mimika, gesta, proxemika jsou zabírané ruční „dokumentární“ kamerou, to vše dodává pocit autenticity. Tento filmový vztah -Huppert a Depardieu- určitě nebude nejběžnější romantika co jste kdy mohli vidět. To je ale jen plus. Nebude to asi ani nejhlubší sonda do sociální propasti mezi proletářem a příslušnicí střední vrstvy. Filmu se ale i tak povedlo zachytit kus pravdy. 👍 Produkce: Gaumont (26.01.2017)

Opravdu velmi slabý film. Myšlenku to nemělo špatnou, ale zpracováno je to hrozně. Nevím jestli to bylo dabingem, který byl naprosto otřesný, ale mě přišlo, že polovina rozhovorů byla naprosto dementních. Opravdu nevydařený film, který nezachrání ani Depardie, ktery taky spadne do průměru. Vpodstatě není nic co bych na tom filmu pořádně vyzdvihnul. (05.01.2010)

Okázale neokázalé nahlédnutí do života mladých Francouzů na konci sedmdesátých let minulého století. Sociální / třídně uvědomělý podtext a řešení otázky, zda je pro post-moderní ženu lepší (nelidsky chlupatý) neurotický intelektuál, či (nelidsky chlupatý) něžný barbar, který neztrácí dobrou letoru (a chuť na pivo) ani když ho pobodají nožem v krajině břišní, zanikly v otázce, co jsem udělal špatně, že nežiji jako Depardieuův marný Loulou (a třeba ještě jeho kamarád Lulu): Nechat se vydržovat emancipovanou kulturní pracovnící, šukat ji a přilepšovat si příležitostnými krádežemi elektroniky. Mimo jiné dokument nepochopitelně zdařilé konzervace Isabelle Huppert. (Když se napříč 50 let trvající filmografií tváříte stále stejně, vrásky se nemnoží.) (10.09.2021)