Režie:
Jaromil JirešKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Vadim PetrovHrají:
Ilona Svobodová, Vladimír Dlouhý, Jiří Bartoška, Ota Sklenčka, Hana Maciuchová, Jiřina Jirásková, Vlastimil Brodský, Radovan LukavskýObsahy(1)
Z touhy po moci promění zlá královna – mladá macecha – prince v labuť. Vysvobodit ho může jen dívka, která by si ho zamilovala i v této podobě. Když osud svede zakletého prince království Luny s princeznou ze Slunečního království dohromady, zdá se, že nebude dlouho trvat a princovo prokletí skončí. Oba zamilované však ještě čekají těžké zkoušky, a obstát v nich se jim podaří jen díky velké lásce a odvaze... Poetickou pohádku podle Boženy Němcové natočil režisér Jaromil Jireš. Do hlavních rolí obsadil Vladimíra Dlouhého, Ilonu Svobodovou, Hanu Maciuchovou a Jiřího Bartošku. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
Pro děti tohle rozhodně není, a pohádka se tomu asi také nedá moc říkat. Být to ze 60. let, řeknu, že si ty psychedelické motivy a barvy vypůjčili od Beatles a dalších, ale přece jen v roce 1982? Vadily mi nedovysvětlené motivy - evidentně v království Slunce věděli o věštbě, král věděl o věštbě, ale nenapadlo je nikdy se sejít o něco dřív a domluvit sňatek, jak se to třebas ve středověku dělávalo? A proč není vysvětlena postava knížete v podání Bartošky? Jako kníže temnot, nebo co? A černá labuť má nějakou širší symboliku kromě touhy po zlaté koruně, která mimochodem v reálu vypadá spíše stříbrná? Svobodová se mi tady také moc nelíbí, vypadá nějak moc oplácaně. Baletní vsuvky mi časem lezly na nervy, hlavně při prokládání dlaní na širém moři. Ano, pohádka působí uhrančivě a připomíná mi svým pojetím Putování po Blažených ostrovech, je to takové snové, ale psychedelické a baletní prvky mi zde vadily. ()
Nechci děti podceňovat, ale tohle není pro ně. Snový, lyrikou protkaný mýtus, který by se bez hudebního podkresu Vadima Petrova zhroutil. Takhle se hrdě tyčí nad klasickými formami studiových pohádek a ten fatalismus stejně jako oboustranné masky gardy knížete z Království Luny vám nedají vydechnout. Mimochodem, Jirka Bartoška je tu neuvěřitelný pussy hunter.. ()
Výrazné dílo. Pí Maciuchová zde dospěla ke skvělému stylingu: štíhlá, dlouhé temné rovné vlasy. Škoda, že jako úplně mladá, v počátcích kariéry, byla obsazována spíš ve stylu boubelka krev a mlíko; bylo by skvělé, kdybychom měli zachován její výkon jako úplně mladé herečky ve stylu, k němuž dospěla až později. ()
Já ani nevím, jak jinak to nazvat, ale tyto abstrakní, psychedelické pohádky fakt nesnáším. Navíc ani nejsou pro děti určené. Jednak předpokládám, že by se děti mohly unudit k smrti, ovšem za předpokladu, že by nebyly k smrti spíš vyděšené. Hlavně kostýmy, které připomínaly řeckou tragédii. Tanec zakletého prince a princezny zase odkazoval na balet. Zaujalo mě jen zobrazení moře a jezera na pozadí hradeb a Slunečného království. Zajímavostí také je, že v naprosto stejných rolích se Vladimír Dlouhý a Hana Maciuchová potkali o osm let později v pohádce Princezna Slonbidlo, kde H. M. hrála tu zlou a V. D. prince. ()
Předurčenost věštbou a to dvojí, fatalismus nebo pohádkový motiv? Krásná ukázka toho, že herectví a vykreslení postav se dá předvést i na malé ploše bez velké výpravy. Co to zabíjí, jsou ty, do divadelního pojetí opravdu nevkusně narvané, triky a efekty. Problém mám trochu i s princeznou, která si hraje s míčkem a při tom se osudově zamiluje, to už vůbec neřeším, že do zvířete. Tohle mohlo být řešeno lépe. Jak ta láska tak ten míč. Ostatně zlatých míčů jsou pohádky plné, královské děti na ně mají nějakou fixaci, asi že zlatý míč se dobře odráží a hrát si s ním jde s nenucenou lehkostí, zejména se ztrácí na obloze a ve vodě. Nevím nevím, zda děti ocení verše, motiv z Hippolyta, odkaz na boha dvou tváří Januse nebo třeba sofistikované uštěpačné žertování komořího kolem výstavby věže. Ale pro ty tu je zase hezká princezna, neméně hezký princ, charismatický kníže, krásně zlá královna a přesně ta správná dávka tajemna, která dělá pohádky nezapomenutelnými. ()
Reklama