V šest ráno na letišti

"Da, Pepíček...". Nestoudně zrudlé dobrodružství, jehož tvůrci předpokládají, že umíš rusky, vždyť přece křečovité a teatrální bolševické nadšení, které zde odsrala má oblíbená Dítětka, vládlo v padesátých letech v celé společností. Neuvěřitelně naivní, stejně jako dnešní umělohmotné rychloseriály či nejnovější zrůdnost, hrané reality show. Snímek jen pro zasmání a povzdechnutí si nad tím rudým pokrytectvím. (18.03.2017)

Kvalitu tomuto opulentně barevnému propagandistickému dílku dodal čas, neb ta propaganda stala se zdrojem nechtěného humoru (svazácká reportérka Jana Dítětová je obvzláště zábavně trhlá figura) a k tomu přibylo kouzlo nostalgie. Však také nejhezčí pasáž je zde ta, co jen dělá podklad titulků, kdy autobus Škoda 706 RO projíždí ranní starou Prahou, téměř prázdnou, bez turistů a pouličních prodejců a výrobců kýčů, což je obvzláště patrné na Karlově mostě. Samotný děj je řídký, nepravděpodobný snad i v době vzniku snímku, ale stejně slouží jen jako spojovadlo jednotlivých atrakcí toho mezinárodního festivalu mládeže, který je plný folkloristického křepčení. Je to v podstatě monstrózní reklamní šot. Přesto to shora zmíněné kvality dotlačí na slabé tři hvězdičky. (25.05.2014)

Další z filmů o vřelém Ćeskoslovensko - Sovětském přátelství. Další podobný film - Přátelé na moři, který byl natočen o rok později měl zřejmě holčičkám kompenzovat, že na poprvé tu překrásnou Moskvu navštívil jen Pepíček. V Přátelích je to dívka a jinak je děj dosti podobný, dokonce i ona se sveze Migem apod... Film je samozřejmě hustou propagandou, všichni jsou hodní, milí, Sověti nás milují i naše děti... Musela to být radost být v područí takové velmoci! Všichni mají pro Pepíčka spoustu pochopení, ten si v Moskvě najde dokonce sovětského padruga. Navíc taxikář co je veze zrovna bojoval v Praze v květnu.... Moskva je zde znázorněna jako nádherné výstavní moderní město plné paláců a ruských mrakodrapů socialistického realismu v němž byl postaven i Internacionál v Praze... Většina záběrů z města je protkána záznamy z festivalu, takže divák neustále sleduje nějaké alegorické vozy plné Kubánců, Palestinců, Rumunů, Vietnaců a dalších hlavně socialistických zemí i když se tam mihla i vlajka USA! Ale i tam byli pionýři jak víme! Film tak může dnes zaujmout spíše milovníky letadel díky četným záběrům na Tupolev Tu-104, kterým Pepíček na černo odletěl do Moskvy. Jedná se o pozoruhodný letoun, který měl kabinu použitou z bombardéru a k brždění musel používat padáky (což se ve filmu neobjeví). Díky motorům v křídlech se jednalo o značně hlučný stroj i pro cestující uvnitř. Co mně ale zaujalo nejvíce byl ten obří model B17 nad Pepíčkovou postelí.. kde ten imperialistický bombaďák tehdy sehnal? :-)Dávám za dvě kopějky. * * (01.10.2015)

Dvě hvězdičky jsou za dobové reálie, které jsou z dnešního pohledu až neuvěřitelné. Ať už autobus na karlově mostě, či prázdné šedavé oprýskané ulice, ale hlavně režim na letišti, běhání po runway, bezpečnostní kontrola v podobě rozvrzané branky, kontrola letenek až na palubě a mnoho dalšího. Samozřejmě to má hlavně v dětech vyrobit představu, že když se náhodou objevíte bez koruny v Moskvě, nevadí, všichni jsou tam natolik přátelští, že se rozdají abyste měli co jíst, pít či nosit na hlavě... (22.05.2019)

Koprodukční československo-sovětský film „V šest ráno na letišti“ je čistá propaganda. V Moskvě se koná mezinárodní festival studenstva a tak je třeba ho řádně prezentovat. S nadhledem bychom mohli říci, že je to jedno velké festivalové „PR“. Celý příběh by se mohl scvrknout na 10 minut. Ale to bychom zřejmě byli ochuzeni o záběry z festivalu. Úsměv Toma Sedláčka je asi nejcennější devizou filmu. Kamera nám na začátku filmu ukazuje krásy starých pražských ulic. Z leteckých záběrů však vidíme pouze TU 104 v oblacích, žádné hezké pohledy na Prahu nebo Moskvu. Kromě dvou hlavních dětských představitelů Tom-Pepíček a jeho sovětský kamarád (Vladimir Silujanov) ostatní herci mnoho prostoru nedostali. Ze sovětských jistě stojí za zmínku představitel taxikáře Nikolaj Krjučkov, který se uplatnil v mnoha dramatických rolích v sovětských filmech. Z českých herců jsme mohli vidět poněkud nešikovnou Janu Dítětovou, nerudného Miroslava Homolu a začínajícího Stanislava Fišera. Diváky jistě pobaví možnost snadno vycestovat, byť do SSSR. Hudba mi připomněla staré patetické sovětské filmy. Dialogy jsou pronášeny v češtině a ruštině. S přivřenýma očima dávám 2 hvězdičky. (17.04.2014)