Padlé ženy

Zjevně propagandistický film o irských řeholnicích, představených jako monstra bez jediné stopy soucitu, ohleduplnosti, lásky. Mnohé nám napoví, kdo je tvůrce filmu, režisér Peter Mullan. Byl členem pouličních gangu, ve 14 letech se pokusil otrávit svého tyranského a alhokolického otce. Sám sebe prohlašuje za marxistu, žije s družkou, má několik dětí z předchozích vztahů, víru v nebe a peklo považuje za nesmysl atd. To je samozřejmě jeho věc, ale nám to pomůže pochopit, proč natočil příběh o padlých dívkách v Irsku zrovna takto. Po formální stránce nelze upřít filmu kvality, ale to zde není důležité. Vždyť známe propagandistické proticírkevní filmy české (Číhošť, 30 případů majora Zemana, Jan Hus atd.), i ony mají jistou kvality, ale ve skutečnosti dobré nejsou, protože neslouží dobru a pravdě. Nezapomínejme, že zvláště posledních 20 let v Irsku sílí protikatolický boj, neboť ostrov sv. Patrika, kde se 94 % obyvatelstva hlásí ke katolické církvi, je trnem v oku bezbožecké Evropské unii. Tím samozřejmě nechci říci, že se zlí a úchylní jednotlivci nemohou vyskytnout v jakémkoliv lidském kolektivu (řeholníci, policisté, učitelé atd.), to ale neznamená, že kvůli tomu vylíčím instituce klášterů, policie nebo školství jako démonické a nelidské... (03.09.2008)

Spíš než to, co se v těchto klášterních "koncentrácích" dělo, mě šokuje, že se podobné věci odehrávaly ještě relativně nedávno. A ačkoliv je mi známo, že katolická víra a víra vůbec je v Irsku silně zakořeněná, přijde mi to na druhou polovinu 20. století příliš. Tím ovšem nijak nechci popírat to, co se ve filmu dělo. S čím jsem měl ale problém bylo to dělení na černou a bílou. Na jedné straně zlé jeptišky libující si v psychickém i fyzickém týrání svých svěřenkyň a na druhé straně trpící nevinné oběti. Neříkám, že poměr by neměl hrát ve prospěch vězněných, ale vykreslovat řádové sestry pouze jako necitelné démony mi přijde přehnané. Trocha polidštění by neškodila. Na druhou stranu chápu, že když Mullan se svým štábem zpovídal bývalé chovanky magdalenských ústavů, muselo to na něj zapůsobit a neubránil se diferencování. Je to trochu škoda, ale i tak zůstává Magdalene Sisters bravurně zrežírovaným dramatem se silným příběhem a výbornými herečkami. 85% (19.11.2013)

Padlé ženy jsou slabým příběhem se silným námětem. Je škoda, že autoři nám vypravují o tom, jak to bylo v Magdalénských domovech drsné, ale při tom drsnost a síla snímku schází. Vždyť vlastně sledujeme skupinu žen, které hřešily a proto musely být potrestány. Ostatně nejdrsnější na snímku je právě jejich hřích a následně odstrčení rodinou, dokáže však zapůsobit i atmosférou, kterou se sestry snaží lidem ukázat, že v Magdalénských domovech to nebylo tak drsné jak by mělo být. Když už jsme u jeptišek, dokonce se zdá, že ony nejsou zlé a rozhodně jim na padlých ženách záleží, chtějí jim pomoci odčinit jejich hříchy a připravit je zpět na běžný život. Přesto mě však snímek zaujal a to hlavně několika nezapomenutelnými scénami, jako příklad uvedu třeba tu, kde má jedna žena šanci k útěku, přesto jí však nevyužije. Pravá síla však leží na zobrazení vnějšího světa, který je mnohem barevnější a lákavější než ten svět, kde jsou hříšnice nuceny žít. A vrchní sestra byla opravdu skvělá... (19.01.2006)

Obraz bigotného zaslepeného kresťanstva a výrazne patriarchálnej spoločnosti. Človeku sa až nechce veriť, že niečo takéto je možné v Európe ešte na konci 20. storočia. Sinead O’Connor vychovávaná rádovými sestrami by asi vedela veľa rozprávať o podobných výchovných metódach. Príliš trpké, príliš smutné, príliš pravdivé... (26.07.2004)

Možná spíš 3*, ale snímek na mě hodně zapůsobil - bezmoc, nesvoboda, žádné východisko... Obecně režisér skvěle pracuje se vším, co mu tenhle příběh nabídl. Ale samozřejmě - je to až příliš zaměřené, stejně jako třeba film Bez dcerky neodejdu, upozorňuje na něco pouze z jednoho úhlu pohledu. Podle mě však moc jiných pohledů neexistuje. (03.09.2008)