Padlé ženy

Skvelo vystihnuté drsné prostredie magdalénskych "práčovní", ktoré slúžili ako kláštory pre "padlé ženy" - teda tie, ktoré boli kvôli rôznym prehreškom vykázané zo spoločnosti. Skôr ako kláštor to však pripomínalo väzenie, kde úlohu dozorcov zastávali kruté mníšky. Ľutujem každú jednu, ktorá sa sem dostala, pretože tá beznádej z budúcnosti tu bola dosť citeľná. Čo sa týka samotného príbehu, ktorý bol zameraný na trojicu "padlých žien" - čakal som od toho oveľa väčšiu drámu. Hlavne som dúfal, že psychológia postáv bude o dosť lepšie načrtnutá a aj emocionálnejšia. Takže týmto spôsobom to dosť uškodilo tomu dielu, ale inak dejová línia bola celkom schopná, hoci aj tam si viem predstaviť ešte lepšiu dramatizáciu. Najviac z celého filmu ma však zaujala odvážna Bernadette (Nora-Jane Noone) - ten jej pohľad bol miestami doslova hypnotický. (04.09.2013)

Výborně natočený film, který umí dosáhnout svého a pracuje s emocemi velmi šikovně. Od začátku skvěle rozvržený příběh, který se dopředu číst rozhodně nedá. Příjemná a přitom naléhavá kamera a pro mě neznámé herecké tváře, které rozhodně nezklamaly. Na druhou stranu by každému mělo být jasné, že se jedná o pohled z těch "nejčernobílejších" a Mullan se svou proticírkevní averzí vůbec netají. Dokonce se nám pokouší podsouvat odmítavý přístup ke "kolektivní" spiritualitě jako takové, což by jen trochu odpovědnější autor rozhodně nemíchal s tak okatě negativními tématy jako je zvůle jednotlivců i instituce v církevním nápravném ústavě. To, co se dělo uvnitř - alespoň podle filmu - netřeba komentovat; z logiky vykreslení postav, jejich "hodnot" a jednotlivých stran (chovankyně x sestry) vyplývá vlastně, že mezi sestrami se to hemžilo necitlivými a nelidskými sadistkami, které se nesnažily o nic jiného, než zcela fyzicky a především duševně ubít lidské osobnosti. K míře pravdivosti tohoto "faktu" se nebudu raději vyjadřovat - klášterů a řeholnic neznám vůbec málo. Zajímavé jsou i počáteční zápletky, kterými jsou naše hrdinky přivedeny do svého vězení - pochopitelně, že byly vybrány ty, při kterých dnešnímu divákovi naskakuje husí kůže a on si říká: "To jsme snad někde v Íránu?". Ta znásilněná ubožačka je geniálně absurdním příkladem, který musí pohnout žlučí snad každému - kde byla její vina? - samozřejmě, že nikde; to bylo prostě hnusné svinstvo, za které měl pořádně pykat někdo úplně jiný! Účinný je i druhý příklad, v němž hraje hlavní roli zřejmě závist, i když v katolickém Irsku šedesátých let byla jakákoliv vyzývavost brána už za hranicí přípustných norem (to nijak nehodnotím, jednoduše to tak bylo a musíme s tím počítat). Funguje i svobodná matka - avšak jen tady a teď. Předmanželský sex - věc dnes morálně neutrální - byl seriózním deliktem, za který "trest" přijít musel (také nehodnotím). Ještě je pak nutno podotknout, že principielně sloužily magdalénské domy jako "nápravné" zařízení pro prostitutky (neříkám, že je prostitutka něco špatného, ale společnosti také moc neprospívá). Co mě úplně dorazilo, bylo zobrazení pokrytectví kněží - dobrá, jasně, že se kupa příkladů najde, ale ten prostředek, jenž tu byl použit?! Když Buñuel pálí ve Viridianě trnovou korunu, říkám si, ty si koleduješ, už se ti někde ohřívá místečko (nadsázka!). Mullan to ale přepálil neskutečně - kam a po čem přišla proměněnná hostie! Jsi prase a demagog!! A církev na ten film reagovat nemusí, protože to není seriózní příspěvek do diskuse, která minimálně v Irsku běží na slušné obrátky! (24.10.2005)

Nemíním se tu pouštět do polemiky s odmítavými komentáři některých uživatelů - chápu, že mnozí katolíci se "Padlými ženami" mohou cítit zaskočeni či uraženi. Tento snímek se dle mého názoru snaží především prolomit zeď mlčení spojenou s pokrytectvím, zahalujícím fenomén magdalénských domovů - ostudné instituce, jež patří k nejtemnějším stránkám poválečné irské historie. Bouřlivá diskuze na toto téma probíhá v Irské republice již řadu let a jedním z jejích produktů je kromě "Padlých žen" třeba i snímek "Hříšnice" z téhož roku a s podobným hereckým obsazením. (01.09.2008)

Myslím, že tenhle názorově černobílý snímek je ke svému účelu výborně natočen - výběrem tlumených studených odstínů barev, drastických detailů; "zmatená" a "stísněná" kamera - nízká hloubka ostrosti; emotivně šokuje nedovolí vám svobodně dýchat; mám dvě možnosti, jak se na film dívat - jako na hraný vysoce tendenční dokument, který a) dovedl do krajnosti obraz sexuální kulpabilizace žen, nebo jako na snímek, který b) poškodil obraz irské společnosti a katolické církve. Ale to je na velmi dlouhou debatu, která sem vlastně vůbec nepatří. V každém případě muselo dojít k závažnému selhání společnosti. P.S.: V naší sekularizované a téměř rovnoprávné vlasti (až na tu feminizaci chudoby a pár drobností), může film působit nadmíru kontroverzně - ale ... (10.03.2009)

Spíš než to, co se v těchto klášterních "koncentrácích" dělo, mě šokuje, že se podobné věci odehrávaly ještě relativně nedávno. A ačkoliv je mi známo, že katolická víra a víra vůbec je v Irsku silně zakořeněná, přijde mi to na druhou polovinu 20. století příliš. Tím ovšem nijak nechci popírat to, co se ve filmu dělo. S čím jsem měl ale problém bylo to dělení na černou a bílou. Na jedné straně zlé jeptišky libující si v psychickém i fyzickém týrání svých svěřenkyň a na druhé straně trpící nevinné oběti. Neříkám, že poměr by neměl hrát ve prospěch vězněných, ale vykreslovat řádové sestry pouze jako necitelné démony mi přijde přehnané. Trocha polidštění by neškodila. Na druhou stranu chápu, že když Mullan se svým štábem zpovídal bývalé chovanky magdalenských ústavů, muselo to na něj zapůsobit a neubránil se diferencování. Je to trochu škoda, ale i tak zůstává Magdalene Sisters bravurně zrežírovaným dramatem se silným příběhem a výbornými herečkami. 85% (19.11.2013)