Domácí víno

Na tehdejší televizní produkci vlastně vynikající inscenační počin s výbornám scénářem a vcelku uměřenými hereckými výkony. Povedená - až nadčasová - sonda do života jedné >šťastné< rodiny. Jó, Igi B. to zná, Igi B. se právě tenkrát narodil a od té doby to ví: "Hlavně aby si ty lidi nedělali ze života peklo..." Komedie kyselá i hořká, jak to tatínkovo zvětrané domácí víno... (05.02.2006)

Už znáte mojí matku, ne? No, tak ta je ještě 100x horší teroristka, ale paní Medřická tomu dávala taky pěkně na prdel, tady jim to aspoň částečně zachraňoval tatík. Filmová mamina měla pěknou vyřídilku jen co je pravda. Občas jsem uvažovala nad špunty do uší a je pravda, že paní Medřická je paní herečka s velkým H a takovéhle role jsou jí přesně šité na míru. Jen mi ve filmu vadil otevřený konec, protože by mě móc zajímalo, jak to dopadlo s Blaničkou. (13.12.2014)

Zde je přímo ve filmu předvedeno, že láska a čistý cit bez problému zabíjí. Dana Medřická coby matka a šéf domácnosti je zároveň osobou terorizující všechny kolem sebe. Jelikož všichni vědí, že to dělá z lásky, zařídili si život a zvyky tak, aby to mamince moc nekazili. Takže místo toho, aby jí rozrazili hlavu motykou, tupě plní její rady a příkazy a za zády se tajně scházejí a vyprávějí si o ní vtipy. Rodina funguje i když občas se třesou dveře i okna v pantech...75% (04.03.2012)

Vynikající psychologická studie o domácím násilí. Tedy tom v té duchovní rovině, což bývá často daleko horší. Kdo nezažil v rodině sebestředného sobce a manipulátora, asi film až tak nevezme. Ale o tomhle to přesně je - o lidech, kteří manipulují našimi životy, a my se necháme (protože jsou to rodiče, protože je to partner, kterého mám rád/ráda, protože je to někdo jiný blízký) a nakonec nežijeme své životy, ale jejich, podle jejich představ. Ve filmu je to ukázáno na tak drobném detailu, jako je pití vína (nebo salát) - všichni nesnášejí, když maminka dolévá víno vodou, raději by ho pili bez vody, ale nikdo nic neřekne. Tatínek salát nemusí, ale protože si maminka myslí, že ho má rád, tváří se, jak mu chutná. Jenže ono nejde jen o salát a víno, ale celkově mezilidské vztahy, a hlavně o nápadníky dcer, kteří posléze vycouvají. Film představuje i možné postoje - už smířený tatínkův, který jej omlouvá tím, že když někoho máme rádi, tak ho bereme i s chybami, i kdyby to znamenalo dělat sem tam chyby a špatná rozhodnutí, resp. podvolit se špatným rozhodnutím. Jiná dcera se to snaží hrát půl na půl, ale zjistí, že to prostě nejde. A mladší dcera rozhodně takový život nechce žít, chce mít svůj. Jen mi vadil konec, kde jsem čekal, že dojde k výraznějšímu střetu a nějaké možnosti prozření, ale místo toho dojde k dalšímu rádoby naoko smíření - vše pro jednoho sobce, který ovládá životy druhých. Ale ono otázkou je, nakolik si podobní lidé uvědomí, že zmanipulovali životy druhých. Vždyť oni to přece dělají s láskou, vůbec ne pro sebe, oni si ani na sebe nic nekoupí... V něčem to připomíná téma knížky Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro, kterou napsala pod pseudonymem Agatha Christie. (23.07.2017)

Premiéra: 14. 1. 1964 /// Inscenace se láme poměrně překvapivě asi půl hodiny před koncem. Z vyloženě komické polohy do tragikomi, no, spíš tragické. Přítomnost Jana Třísky a kritické komentáře stran socialismu rozhodně přispěly k tomu, že se Domácí víno na obrazovkách v 70. a 80. letech asi moc neohřálo. // Z dobového tisku: "Režisér Filip patří k průkopníkům a propagátorům televizního filmování, které se liší jak od natáčení filmů, tak od dosud běžného způsobu práce v televizním studiu. Zahradu královninu (svůj první televizní film) natáčel na film 16mm kamerou, Domácí víno bylo natočeno již na film 35mm dvěma synchronními kamerami a Favorit byl natáčen na pětatřicítku již třemi synchronními karemami, což je způsob pro televizní film nevýhodnější." (05.03.2013)