Obsahy(1)
Podle zkušeností Arnošta Goldflama je dámská šatna tou nejdůležitější místností v divadle. V dámské šatně se totiž řeší vše podstatné i nepodstatné: od poměrů v divadle přes zákony hereckého řemesla až po soukromý život. V Goldflamově hře oblíbené diváky i herečkami můžeme do jedné takové dámské šatny zavítat a prožít se čtyřmi regionálními umělkyněmi nervózní období čekání na obsazení, vzrušující premiéry i každodenní rutinu repríz, ale především jejich na jednu stranu obyčejné, ovšem na druhou stranu zcela neobyčejné životy. Dámskou šatnu v případě pražské inscenace v autorově režii sdílejí Daniela Kolářová, Dana Batulková, Evellyn Pacoláková a Petra Tenorová. (Česká televize)
(více)Recenze (5)
Nepěkné, uštěkané, nedodíváno. ()
Taková hříčka k lehkému pobavení o ženách pro ženy především. Ale nic moc. ()
Já už jsem pár her v režii Petra Soukupa viděl. Od Arnošta Goldflama jen jednu. Dámská šatna je dílo určené spíše ženským, ačkoli i chlap se místy lehce pobaví. Klasické ženské starosti s chlapy nebo doufání v obsazení, to vše dostává ještě jednu zajímavost. Jde totiž o rozdílné generace s rozdílnými názory. Jenže většina debat je spíše takových promluv chvíli tak, chvíli ona. Pro diváka je z toho jen málo zajímavého. Lepší je určitě druhá polovina. Herečky se sice vhodně doplňují, ale nezaujalo mě to tolik jako kdyby bylo složení ještě víc promícháno či zápletky byly trochu důmyslnější. Ony se totiž dámy baví v podstatě pořád o tomtéž, jde také o výměnu generačních zkušeností. Lehce se přeci jen pobavíte. ()
Tato hra jistě patří k tomu lepšímu z nepřeberné řady konverzaček, které jsou na českých jevištích k vidění, a je svým způsobem osvěžující shlédnout něco myšlenkově smysluplnějšího, než je většina těch přihlouplých rádobyvtipných kusů pro nenáročné diváky, kteří se smějí čemukoliv, hlavně když to je pokud možno prvoplánově laciné a ideálně i přisprostle vulgární, neřkuli pronesené televizně profláklými herečkami či herci. A je jedno, zda se jedná o zahraniční import či české módní autory, kteří své myšlenkově vyprázdněné a spíše estrádně laděné kusy sekají jako Baťa cvičky. Arnošt Goldflam je přeci jenom o cosi vyšší liga, i když v této hře se také přizpůsobuje většinovému vkusu a volí si divácky podbízivé téma z prostředí, které důvěrně zná, aby byl pokud možno kasovní úspěch zaručen. V monolozích a dialozích je zřetelně cítit Goldflamův laskavě sarkastický humor a sebeironie, což je určitě fajn, na druhou stranu by ale mnohem lépe vyzněly často přímo z jeho úst, neboť se jako autor nedokázal úplně oprostit od svého pozorovatelského myšlenkového módu a z úst jednotlivých hereček tak občas nepůsobí zcela autenticky. Mnohokrát se mi během představení stalo, že jsem v duchu slyšel některé repliky vyslovené jeho nezaměnitelným hlasem a působily pak na mě mnohem přesvědčivěji i humorněji. Závěr pak správně pro divácký efekt divadelně graduje, ovšem přehnaně pateticky, když myšlenkově nijak zvlášť závažný ani nijak objevný není. Jako by si Goldflam nevěděl úplně rady, jak to celé ukončit a marně hledal nějakou spásnou pointu. ()
Reklama