Režie:
Marco BellocchioScénář:
Marco BellocchioKamera:
Alberto MarramaHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Lou Castel, Paola Pitagora, Marino Masé, Liliana Gerace, Pier Luigi Troglio, Gianni Schicchi GabrieliObsahy(1)
Bellocchiova prvotina neznamenala dobře známý silácký kousek debutanta, který chce stůj co stůj na sebe upozornit, provokovat a šokovat. Už tento filmový debut svědčil o talentu, o vyhraněném a uceleném stylu. Také o duchu revolty proti něčemu. Samozřejmě není nutné, aby se tvůrce ztotožňoval s některou z postav, aby jejími slovy i činy vyjadřoval svůj vlastní postoj a názor, ale je nutné, aby tak činil jakýmkoliv jiným spůsobem, třeba i prostřednictvím negativního, odsuzujícího reagování na líčené děje a jejich nositele. Popírání všech hodnot, odmítání jakýchkoliv mezilidských vztahů, neuznávání buržoazní společnosti: byl to postoj hlavní postavy filmu, anebo autora filmu? Nemůže být sporu o tom, že Bellocchio na krajně vyhroceném a symbolicky pojatém příběhu odsuzuje celou společenskou vrstvu, že nad ní vynáší verdikt zániku a sebezničení. Film nicméně vyznívá jako částečně hluchý pokus postavit se proti symbolům nebo představitelům, proti institucím moci. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (13)
Suverénní autorský debut s hrdinou, na kterého nezapomeneme. Sandro je totiž mírně řečeno zvláštní. Nejdříve se objevil jeho incestní vztah k sestře Giulii. Jenže pak se rozhodne odlehčit staršímu bratrovi od břímě, které pro něho znamená zbytek rodiny. Nejlepší tedy bude všechny zabít (včetně sebe samotného). Tím se liší od většiny filmových monster, protože prostě nesleduje vlastní zištné cíle, ale hodlá svou nefunkční rodinu prostě zničit. Revolta mladých byla refrénem 60. let, ale málokdo ji dovedl takhle daleko. ()
Cosi, a možná je to ďábel, nás neustále pokouší a chce, abychom se vrhli do propasti, všudypřítomné kolem nás. Tehdy je na dlouho konec nám samým, kdy neovládáme své tělo, a smrt, která voní, předchází smích. Zrak i mysl jsou zakalené a stín a prach jsou nám blíž. To vše až do chvíle, kdy nás naštěstí už ďábel zradí, a vydá nás v smrt, která nechtuná. // Zcela suverénní scénář a režie. ()
Vzalo mi to dech. Neměl bych nic dodávat. Jasně, že "pravděpodobně ďábel." A Morricone tu napsal asi nejlepší muziku, kterou od něj do teď znám - a já ho jinak moc neprožívám. Hodně podobná je tomu hudba k Andreji Rublevovi - teda v těch méně starobních fazetách, které si z ní uvědomuju. Krom Spalovače mi to jako celek evokovalo i Mechanický pomeranč - hlavně ta revolta - a musím říct, že mi Bellocchio je mnohem bližší. ()
Snímek, který dříve ušel mé pozornosti, ale možná (jako mnoho jiných) se u nás ani nepromítal. - Expozice: Pětičlenná rodina (tři bratři, sestra, slepá matka) bydlí v honosné vile, mohou to být potomci zdegenrovaných šlechticů či zbankrotovaných podnikatelů. Okolí je považuje za blázny. Jejich fyzický hendikep ovlivňuje jejich uvažování a nakonec celé bytí. Vypadá to, že spouštěčem následných události je prostřední bratr Sandro, ale nemusí to tak být. Může jím být i jeho starší bratr Augusto nebo jejich sestra Giulia. Nakonec přežívají pouze oni dva; zdá se, že jsou to ti "jediní normální", ale i zde může zdání klamat. - Marco Bellocchio si nastavil na své sjezdovce úzké mantinely, ale proplouvá jimi zcela bezpečně a suverénně. ()
Bezohledně snímaná skličující studie nesvobody. Do zkroucených, sebou spoutaných těl se propadá čas, který nepřestává horečnatě tekoucí svědět a dráždit, i prostor, který se nevnímaný, ale hltavě pojídaný, hroutí a svými troskami dále brání v pohybu, o nějž však monstra stojí jen jako o prostředek k měření svých zbývajících sil. Jak se ale celé to nekonečné šmodrchání halí do alibistického hávu psychózy, šílenství, ztrácí se z celé bedlivě konstruované katastrofy tvar a zůstává jen u nudného sebeobelhávání. Zbývají jen pokorně sloužící obrazy, neústupně snaživě hrající herci a příběh se připéká k ne(s)rozumění. Útěcha experimentem to marné nakládání se životem nespasí. Nad vším převládne dojem mnohomluvnosti, vděčnosti za odpozorované a nakonec se jen drmolí… ()
Galerie (14)
Zajímavosti (8)
- Film si získal obľubu u mladých kritikov, no zároveň vyvolal odpor zo strany katolíckej cirkvi, ako aj zo strany Bellocchiových dvoch veľkých vzorov - Michelangela Antonioniho a Luisa Buñuela. (Georgei)
- Exteriérové záběry se natáčely mezi městy Bobbio a Piacenza. Střih měl na starosti Silvano Agosti, který používal pseudonym Aurelio Mangiarotti (jeho přítel zedník, který žil ve Francii). Práce na filmu trvala Silvanovi Agostimu 26 dní v naprosté autonomii. (classic)
- Pro hlavní roli byl osloven Gianni Morandi, který souhlasil s rolí Alessandra, ale jeho nahrávací společnost RCA se postavila proti s tím, že taková volba by zničila jeho kariéru a Morandi se musel neochotně vzdát. Pro roli Giulie Bellocchio (Paola Pitagora) se uvažovalo o Susan Strasberg a Raffaelle Carrà, pro roli Augusta (Marino Masé) o Maurici Ronetovi. (classic)
Reklama