Kozure Ôkami: Meifumando

Tento pátý díl mé megaoblíbené samurajské série o neporazitelném bojovníkovi Ogami Ittovi je pro mne osobně po prvním dílu druhý nejlepší. Obsahuje naprosto vše, výborný scénář, který v předchozím díle trochu pokulhával, spousta malých příběhů, které dávají dohromady jeden velký vypiplaný celek. Spoustu samurajské i životní filosofie, jedna myšlenka mne opravdu hluboce zasáhla. Ogami je opět ve formě a nepřátele kosí všemi možnými (i nemožnými) způsoby, závěrečný megamaskr mu nedá ani příliš moc práce, jen se trochu ušpiní (na rozdíl od zakončení dílu předchozího). Malý synek Daygoro se pěkně vybarvuje a začíná z něj být stejný tvrďák, jako je tatík. Úkoly, které Ogami plní jsou jak tradiční, tak naprosto "nesplnitelné" ... Závěr filmu bere dech a v explotační scéně sledujeme to, co by například americká kinematografie na plátno nikdy nepřinesla. Ale tohle je prostě Asie ... lépe řečeno, tohle je "antihrdina" Ogami ... Nemá slitování naprosto vůbec s nikým a jeho chlad a bojové schopnosti vyloženě berou dech. Spousta krve, gore, usekaných končetin a hlav ... excelentní souboje a akce, úžasné nápady, perfektní výtvarná stránka. Prostě absolutní špička a jak stále u všech dílů uvádím, tohle je pro mne osobně prostě "TOP of ALL" ... (08.10.2008)

Toto pokračovanie má zaujímavý rozjazd, kde si netradičným spôsobom najme rodina Kuroda, osamelého vlka Itto Ogamiho. Priestor dostane aj malý syn Daigoro ( Akihiro Tomikawa ) a jeho scéna patrí k vrcholom celej série. Páčilo sa mi, že príde aj na zvyklosti a tradičnú japonskú filozofiu. Piaty diel patrí určite k tám lepším. (18.07.2012)

Přišlo mi to jen o malinko slabší než předchozí díly, a to hlavně proto, že se mi zde hodně líbila první polovina a druhá už mě tolik nebavila. Scéna s "mládětem", které se nechá mlátit, je skutečně velmi silná a intenzívní. Má na diváka přesně ten správný dopad, jaký by měla mít. Na to se jen tak nezapomíná. (12.10.2015)

Tento díl je asi dopsud nejméně akční. Ogami Ittó v něm prvděpodobně i rozseká nejméně lidí, i když v závěru se mu daří slabší bilanci poměrně dohánět. Jestli si to dobře vybavuji, tak po dobu 60 minut zabije Osamělý vlk pohé 4 lidi. Každopádně o co méně se zde seká o to více je zde příběhu. A tak je zde poprvé kladne větší důraz i na mládě Daigoró. Ten zde snad poprvé promluví a stojí to za to, hned prokáže, že je dítětem a následníkem svého otce. Díky těmto událostem se tak může divák s postavami lépe obeznámit. No a pak přijde hlavní úkol a hráze zabraňující průtoku krve jsou deinitivně strženy a je to zfilmovaný manga komiks se vším všudy. Akční scény jsou zde pojaty trošku jinak než bylo zvykem. Souboje nejsou nasnímány přímočaře, ale z různých nezvyklých úhlů a také jsou dynamičtěji sestříhány. Výsledkem je, že je vidět sice méně, ale zde je to rozhodně více, protože to působí lépe a méně toporně. (07.05.2010)

tento díl mi, ani nevím proč, nepřišel tak nářezový - je fakt, že Ogami boduje s nápaditostí vražd (vražda na řece byla boží), z kočárku se stává hotový armagedon a ukáže se, že z Daygora jednou vyroste taky pěkný drsňák, ale celá zápletka mi přišla taková podivná. I tak se jedná o plnohodnotný díl skvělé samurajské série. (05.12.2009)