Oši no ko

Aka Akasaka ftw (již podruhé). Poprvé jen tak v pauzách mezi usilováním o vítězství v různých Apex Legends turnajích napsal jednu z nejlepších, nejzábavnějších, nejkreativnějších a emočně nejdramatičtějších romantických komedií naší generace Kaguya-sama: Love is War (která je, když si člověk odmyslí všechnu tu nadsázku, v podání váhavého zkoumání sebe a ostatních, objevování romantických pocitů a sexuality, bolístek, těžkostí, pochyb a psychických nejistot a bloků během dospívání až překvapivě hodně uvěřitelná a realistická). Tahle manga následně dostala po všech stránkách brilantní adaptaci, která veškeré její jedinečné komediální i emoční kvality zdůraznila a mnohdy i vylepšila díky mistrům animátorům ze studia A-1 a perfektně zvoleným VAs. Ještě než ale Akasaka vůbec dopsal své první veledílo, začal pracovat na dalším klenotu, jiném, mnohem vážnějším, temnějším a do velmi skutečného světa zasazeném pokusu o idol mangu, kterou nazval příznačně víceznačně "Oshi no Ko". Ptáte se jak jeden mangaka zvládal psát dvě mangy týdně (a nejen zvládal, stále zvládá, protože i když Kaguya skončila, Akasaka si jako věčný workoholik příliš dlouhou pauzu nedal a momentálně píše již třetí, mimochodem znovu docela originálně pojatou romantickou mangu Renai Daikou - Love Agency), přičemž zároveň se oddával docela často hraní kompetitivních videoher? Nu, existují věci mezi nebem a zemí, na které nejsou úplně uspokojivé odpovědi. Nicméně v případě Oshi no Ko Akasakovi pomáhá Mengo Yokoyari, zábavně zapálená fanynka Chainsaw Mana a toho času autorka proslavená... ehm svým způsobem taktéž docela unikátním pojetím romantické mangy, která se jmenuje Kuzu no Honkai - Scum's Wish, která byla ovšem mnohem méně komická a mnohem více kontroverzní a rozporuplně přijatá vzhledem k zvoleným tématům např. zakázané lásky. Do jaké míry ovlivňuje Mengo samotný příběh Oshi no Ko si jistý nejsem (ale začínám mít v poslední době určitá podezření), každopádně její hlavní úkol v této spolupráci dvou velmi zajímavých tvůrců je kresba, díky čemuž má Akasaka stále dostatek času na... Apex Legends a pravděpodobně mezi turnaji a začátky nových sezon i na soulslike hry. Na rozdíl od Kaguyi, která začne na první pohled jako sice konceptuálně ihned značně nápaditá, ale jinak docela dějově epizodická, roztříštěná a zábavností fluktuující a chvíli trvá než se kvalita postav a příběhu začne projevovat výrazněji (i když mě osobně ten způsob podání humoru a epizodek ze života výrazných postaviček studentské rady sednul opravdu velmi téměř ihned a to ostatní jsem pak bral už jen jako příjemný bonus - na druhou stranu uznávám, že kdyby tam nikdy nic dalšího nebylo a děj by zůstal u nekonečné jakkoliv zábavné zákopové války bez jakéhokoliv pohybu, koncept a s ním spojené postavy by se dříve nebo později nutně omrzely), Oshi no Ko, jak vzhledem k autorovu posunu k jinému žánrovému mixu, tak vzhledem k celkové struktuře příběhu, do uceleného, vrstevnatého dramatického vyprávění naskočí prakticky okamžitě a čtenáře/diváka do svého světa vtáhne a příjemně i nepříjemně vyčerpaného vyhodí ven až na konci. I tady Akasaka znovu ukázal svůj cit pro psaní s přesahem dokonce do jakési meta roviny. V rámci tvorby díla ze světa showbizu a jeho zákulisí si myslím, že mangu vytvářel přesně tak, aby se dala co nejjednodušeji a nejpraktičtěji převést do dalších médií, o čem mimo jiné sám v příběhu taktéž vypráví. Ale musím pochválit i samotné studio Sentai, které nejenže vystihlo výborně barevnou paletu, zdůrazňující kontrast mezi třpytem a temnotou průmyslu, zvládlo najmout ty nejlépe sedící VAs, aby mohli být všichni Akasakovy půvabní, sympatičtí a komplexní hrdinové a hrdinky představeni světu v celé své kráse, ale navíc nepodcenili dramaturgii, režii ani správné uchopení jednotlivých dramatických oblouků postav. První sezona tak začala rovnou "celovečerním" filmem, v kterém jsme se dozvěděli během hodiny, plné divných, zcela nečekaných událostí, rodičovské (ne)lásky, prvních krůčků v dravém světě zábavného průmyslu i nervy a emoce drásajících momentů celý koncept příběhu a zároveň motivy všech účinkujících, díky čemuž bylo okamžitě zaháčkováno mnohem více lidí než kdyby se muselo na dokončení prologu příběhu čekat několik týdnů. A byla ukončena v zářivém hvězdném stylu té tradiční krásné strany idol anime/kariéry, kterou vidíme my diváci obvykle, což neironicky podtrhlo závěr první části linky příběhu jednoho ze sourozenců (Ruby) a zároveň vlastně ironicky zvýraznilo odvrácenou stranu pod tím vším pozlátkem, v které se pohybuje druhý ze sourozenců (Aqua). Aqua, který se pomalu psychicky topí v temném vězení své mysli, aniž by si to zatím kdokoliv uvědomoval. Mezi oběma body jsme pak mohli sledovat na pozadí postupně dávkované detektivní zápletky umně stavěnou přehlídku hnusu, falše, nerealistických očekávaní, šikany, pomíjivosti slávy, snah o ocenění a docenění a komplexů, které vyplývají ze všech těchto negativních aspektů a tlaků. Myslím si, že Akasaka jak v rámci jednotlivých postav a jejich traumatických příběhů (v první sezoně asi vůbec nejsilnější ukázka extrémní toxicity a nebezpečnosti kultury šikany a překrucování a nafukování víceméně nevinných maličkostí přišla v části příběhu s reality show a s postavou Akane - tady se autor dokonce přímo inspiroval skutečným, tragickým případem něčeho podobného), tak v rámci obecné expozice celého průmyslu opravdu účinně, drsně a bez rukaviček strhl ten pozlacený obal z produktů, které většinou konzumenti nijak do hloubky neanalyzují a ani analyzovat nechtějí. Ačkoliv podmínky, které panují zvlášť v Japonsku a Jižní Koreji (pravděpodobně v rámci tohoto kulturního okruhu i v dalších zemích, ale tam o tom nic nevím, protože z nich je vývoz popkultury v mnohem nižší tonáži než z těch dvou zmíněných zemí) jsou všem, kteří se o tamější produkci zajímají aspoň trošičku hlouběji, docela známý už dlouhé roky. Každopádně čím více fikcí, dokumentů a zpráv o tom bude informovat, tím lépe. Třeba šíření povědomí tuto šílenou kulturu nakonec změní, jak zvnějšku, tak zevnitř. A nejlepší na Oshi no Ko je, že ten celý mnohdy vskutku dokumentární (nejen podáním, ale tím, že je mnohé z toho inspirováno skutečností) náhled do zákulisí tvorby umění je zabalen v tak dobře stravitelném a chytlavě napsaném příběhu, plném skvělých, zábavných, zajímavých a sympatických postav (Kana je jednoduše rudovlasé zlatíčko se vším svým talentem, svou otevřeností a veselostí, drzostí a tvrdohlavostí, sebevědomím i smutkem a pocity méněcennosti a odvržení, které se pod tím vším skrývají; perfekcionistka Akane se svými detektivními schopnostmi kvůli schopnosti se vcítit do role, empatií, zápalem pro herectví, ale i trochu přehnanou obsesí k těm, kterým se chce zavděčit, taktéž příliš nezaostává) momentů, napětí, dramatu, ale i znovu velmi uvěřitelné romance a třeskuté komedie. Prostě Aka Akasaka ftw (již podruhé :). 9,5/10 (28.06.2023) (méně) (více)