La tarantola dal ventre nero

Slušné giallo, které ještě nestálo na přemíře zobrazování explicitních scén. Příběh se od ostatních žlutých kriminálek nijak neliší, snad kromě vraha, který ženské oběti nejprve paralyzuje jehlou a následně dodělává nožem. Bohužel tahle procedura je docela nevyužitá, mrtvol taky není moc a identita "tajemného" vraha je jasná od prvních minut. Naštěstí je tu sympatický detektiv, podmanivá hudba veterána Morriconneho, několik nahých dam, prohraný souboj tarantule s vosou hrabalkou a příkladná ukázka toho, jak se díky pavoukům dá úspěšně pašovat heroin... (04.03.2011)

Velmi nadstandardní kousek , který diváka udrží v pozoru především díky skvělým vraždám krásných žen a tentokrát velmi zlověstné Morriconeho muzice. Zápletka není nijak geniální a rozuzlení mohlo být nápaditější ale dobová atmosféra a giallo trademarky fungují na jedničku tak není důvod tarantuly nedoporučit a nepokochat se další kvalitní Italskou záležitostí. (30.01.2011)

Průměrné giallo s pěknou kamerou, jako vždy kvalitní Morriconeho hudbou, chytlavým úvodním erotickým songem a Barbarou Bach, co se ale snímkem jen míhá. Samotný název mě nalákal na něco hodně temného, což se nakonec nekonalo. Místo černých rukavic gumové, jehla, nůž...červené šaty, červené auto, červená držátka u vozíků, červená poštovní schránka a ....a samozřejmě krev. Vraždy jsou rozkošné, leč napínavé scény příliš krátké. Proč udělali tvůrci z inspektora neschopnýho moulu, těžko říci...ale naběhal se s ostatními, to se musí nechat. Co mi však vadilo nejvíce, byl souboj pavouka s hrabalkou! Hrabalkou, jo? Hm, tak to byla obyčejná včela! Hlavně že měli jako poradce odborníka na hmyz... (11.08.2015)

Pozor, komentář obsahuje spoilery. Black Belly of the Tarantula je ukázkové, perfektně zpracované sedmdesátkové giallo, které dělá čest svému žánru. Režisér Cavara velice obratně využil Bavovo klasické schéma (Sei donne per l'assassino), takže vrah zabíjí mladé a krásné ženy, které mají tentokrát spojitost s lázeňským salónem. Snímek je navíc vybaven notnou dávkou krve, takže vrah se opravdu při zabíjení vyžívá, nejprve totiž své oběti paralyzuje akupunkturní jehlicí a pak kuchá nožem. Hlavním hrdinou Tarantule je inspektor Tellini, který se snaží vraha dopadnout, ale díky krizi v jeho osobním životě, mu vrah neustále uniká...... Co bych na snímku vyloženě vyzdvihnul, tak to je parádní atmosféra. Ta je tvořena především delikátními vraždami, klasickými giallo postupy a také díky geniálnímu Morriconeho hudebnímu doprovodu. No prostě pro horrorového a hlavně pak giallo fanouška jasná volba! Pokud bych někomu chtěl doporučit nějaký giallo snímek, aby si udělal představu o tomto žánru, byl by to právě tento. (17.04.2009)

Jedno tomuto snímku upřít nelze, je to skutečně horor, bohužel pouze umělecký. Nebýt závěrečné komické vložky, kdy musela jedna dobrá duše vysvětlit detektivovi, proč vlastně je vrah vrahem, člověk by se u této slátaniny ani nezasmál. Jestliže je giallo typické explicitním zobrazením násilí, váhám, zda lze tento film považovat za giallo. A docházím k závěru, že ano. Násilí páchané na jeho divácích se přece také počítá. (08.03.2015)