Ame agaru

Pro mě osobně to byl zásah do jednoho z nejdůležitějších orgánů mého těla. Tím je pochopitelně srdce a pak je druhá část, která se skrývá v naší duši a svědomí. Neznám jejich tradice, jejich zápasy, členění do společenských vrstev, jejich meče, jejich vznosné a nádherné hory, jejich déšť........... Určitě to nebyl dějově složitý a náročný film, přesto vypověděl mnohé a dlouho se mně nestalo, abych ronila slzy při tak při okouzlujícím hudebním podkresu. Věřte mi a to nemyslím to jejich bujaré veselí v úvodní části. Když napíši, že se cítím zase něčím obohacena, tak to bude znít pateticky, ale je to tak. Ihei Misawa s Tayou musí být velmi šťastný pár........a skláním se před Masaru Sató ! (02.12.2015)

Tak tohle je jeden z nejlepsich samurajskych filmu co jsem mel moznost videt. Neni uplne zanrove typicky, za to nabidne silnou davku Kurosawovkeho lidstvi a humoru ( podle jeho scenare ). Je tu jen par akcnich scen ktere jsou vsak zvladnute opravdu mistrne. Samotny zaver filmu je prekrasny a dojemny. Akira Terao (Sny Akiri Kurosawy) v hlavni uloze je vynikajici. (18.03.2007)

Tenhle film si budu asi pravidelně pouštět, až si budu chtít trochu zpravit náladu. Není nijak ambiciózní, nijak přeakčněný, spíš jako rozjímání nad šálkem čaje, které dopřeje odpočinku od reality. Krásného a poetického. Alespoň tak na něj vzpomínám měsíc od shlédnutí. Nejde o žádný rozsáhlý příběh, ale o epizodu z života samuraje se srdcem Budhy, který hledá, komu by mohl sloužit. Škoda, že neexistuje nějaký seriál, kterého by Ame agaru byla jen část. (04.04.2010)

Příběh ronina hledajícího práci bojovníka a nacházejícího duševní klid poutníka. Film se příjemně japonsky vleče a více než sporadickými souboji upoutá životními postoji jednotlivých osob. Ame agaru nepovažuji za to nejlepší co bylo ve stylu jidai-geki natočeno, přesto si myslím, že si zaslouží pozornost. (09.10.2008)

Hrozně specifickej film, především díky tomu, že do dokonalé symbiózy dává dvě složky, jednu, co ukazuje, kterak je nejdůležitější pomáhat bližnímu svému a to přes hory přenáší a tu druhou, která je pravověrným samurajským filmem a působí jako kdyby se teleportoval z šedesátých let, zlatého období chanbar. Oba prvky se mezi sebou netlučou a vytváří velmi příjemný kontrast, kdy bojové scény podtrhují náladu "lidskosti." Někdy je tahle snaha o dokonalou hlavní postavu, která je lidumilem a zároveň nadmistrem s katanou bez jediné špatné vlastnosti trošku křečovitá, ale v konečném důsledku je to jedno, jelikož je to prostě dobrý, Jednoduché. Krom toho je to hrozně pěkně natočeno, nevím, jestli je to režií, kamerou, nebo čímkoliv a zase si vystačím s prohlášením - je to prostě dobrý. A pozorovat postarší chudé paničky v herberku prozpěvovat prostopášné písně se taky jinde moc často nevidí. (22.06.2015)