Ame agaru

Pro mě osobně to byl zásah do jednoho z nejdůležitějších orgánů mého těla. Tím je pochopitelně srdce a pak je druhá část, která se skrývá v naší duši a svědomí. Neznám jejich tradice, jejich zápasy, členění do společenských vrstev, jejich meče, jejich vznosné a nádherné hory, jejich déšť........... Určitě to nebyl dějově složitý a náročný film, přesto vypověděl mnohé a dlouho se mně nestalo, abych ronila slzy při tak při okouzlujícím hudebním podkresu. Věřte mi a to nemyslím to jejich bujaré veselí v úvodní části. Když napíši, že se cítím zase něčím obohacena, tak to bude znít pateticky, ale je to tak. Ihei Misawa s Tayou musí být velmi šťastný pár........a skláním se před Masaru Sató ! (02.12.2015)

Poměrně dlouhé záběry bez detailů (vše od polocelku k celkům) vytvářejí jakási malá dramata uvnitř sama sebe, ale navzájem se neovlivňují a necítí potřebu kompletovat velký, mýtický příběh. Zřetelně tu nejde o vyprávění (film klidně opustí na několik minut hlavní postavu ve prospěch pokecu o stolu). Jde o to vyloudit náladu. Souvisí to s respektem k samurajskému kodexu, skoro až s jeho demýtizací. Mistři nemají podobu božských wu-shu artistů, naopak litují, pokud někoho zraní, a ctí zásady disciplíny a sebekázně. Jinými slovy, začleňuje vyčleněné a směřují k (sociální) rovnosti. (15.09.2008)

Příběh ronina hledajícího práci bojovníka a nacházejícího duševní klid poutníka. Film se příjemně japonsky vleče a více než sporadickými souboji upoutá životními postoji jednotlivých osob. Ame agaru nepovažuji za to nejlepší co bylo ve stylu jidai-geki natočeno, přesto si myslím, že si zaslouží pozornost. (09.10.2008)

Ako keby na sklonku života potreboval Kurosawa písať o pekných veciach. O ľudskosti. A namiesto akcie a tragédie sa utiekal k jemnosti a ľahkému humoru. Mrzí ma že nenatočil všetko čo natočiť chcel. V jeho prevedení mohol tento film zarezonovať ešte viac. Ale Koizumi odviedol dobrú prácu. Snaží sa zachytiť atmosféru a formu majstra a nenásilne prezentuje milý príbeh starnúceho ronina s dobrým srdcom. Prostredie koexistuje s postavami a postavy samé sú archetypmi na ktoré sa dobre pozerá a ktoré spĺňajú presne to, čo sa od nich vyžaduje. Je to príjemný žánrový oldschool. Takých akých veľa nie je. Po dopozeraní zostáva veľmi príjemný pocit. Á tá hodinka a pol ubehne doslova ako voda. Jeden z tých malých veľkých filmov. Pre fanúšikov žánru povinnosť. (13.08.2020)

Namlsán Yamadovými samurajskými snímky, byl jsem tímto chudším bratříčkem mírně zklamán. Stopáž je vzhledem k ději poměrně dlouhá, herci jsou občas toporní a scénář jim hraní rozhodně neusnadňuje. A závěrečná proměna samurajovy manželky z nechápající na chápající šla nějak mimo mě. Zkrátka tento film neurazí, ale ani dvakrát nenadchne. (11.03.2014)