Zimní prázdniny

No, tak další oscarová sezona klepe na dveře. Mezi nominacemi na Zlaté glóby, které naostro vykopávají boj o zlatého plešouna, se nejednou objevuje tohle úsměvné drama Alexandera Paynea. Důchodcovská road-movie O Schmidtovi, putování za vínem s Bokovkou, cestování za pravdou v sentimentálně laciném balení (Děti moje) či s umíněným důchodcem, který v černobílé Nebrasce putuje za vyplacením údajného výherního tiketu. Cestovat se bude i tady, i když jen do vysněného Bostonu (za podstatným kusem chlapcova já). Oním hochem je problémový student, který zůstává s hrstkou dalších na internátní škole, zatímco drtivá většina spolužáků odjela na vánoční prázdniny domů. A navrch je dostane na starosti nenáviděný kantor Paul Giamatti. Píše se rok 1970 a Payne se znovu snaží ukázat, jak má vypadat dramatická komedie postavená na dialozích, postavách a vztazích. Sice se mu to nedaří tak moc, jak bych si přál (Bokovku nebo Nebrasku rozhodně nedostihl), ale pořád je to velmi dobré. Škoda, že překvapivě hodně ubral na humoru i laskavém pojetí. Hrdinové jeho filmů často projdou nějakým zásadním životním zlomem, čeká je ujasňování si priorit i hledání směru, kterým se chtějí vydat. Platí to jak pro studenta, tak pro „neoblíbeného“ učitele. Holt melancholický Payne svým postavám znovu slušně rozumí. (16.12.2023)

Emoční instant classic. Pár hutných a skvěle zahraných postav, které v perfektně zkonstruovaném dialogovém filmu o proniknutí institucionálních bariér přijímají jeden druhého a zjišťují, že život se vlastně s nikým nemazlí. Je to možná přespříliš basic v psychologii a vývoji postav, ale zrežírováno s citem a několika mega silnými momenty, na než se bezpečně napojí snad každý. Payne deset let po výborné Nebrasce servíruje lidskou přirozenost zase bez klopýtnutí a zůstává jedním z nejzajímavějších autorských tvůrců, jejichž díla mají nenápadný komerční potenciál. 85 % (28.11.2023)

Staromillský konverzační ilm odehrávající se v 70.letech, který mi přišel starosvětský nejen zasazením do starých časů, ale i stylem natočení. Pozvolné plynutí příběhu s tradičním střihem. Ani bych to nečekal, ale je to jen důkaz, že tyto postupy stále dobře fungují.  Jinak skvělý lidský citlivý příběh se skvělým Paulem  Giammantm, který taky jako by v tomto filmu vypadl z nějaké jiné doby. Původně se mi zdálo, že z toho bude něco a la Sníďanový klub, ale tohle zaměření na pouhou trojici postav učitel-student-kuchařka přineslo dojemný a laskavý zážitek. Super hořkosladký film. (09.03.2024)

Film roku! Zároveň nejlepší Payne, který doručil opravdu skvělou záležitost po všech stránkách. Už po půl hodině mi bylo jasný, že koukám na klasiku. Jako bych koukal na zapomenutý film Hala Ashbyho. Perfekt, 100%. Žádný jiný film mi letos neudělal takovou radost. A o tom se mile přu s kolegou v podcastu zde 👉 PLATFORMERS (24.02.2024)

Velká laskavá paráda! Smála jsem se, až mi slzy tekly a došlo i na slzičku dojetí. Milý, zábavný, vtipný, hluboce lidský filmeček z ranku snímků, které se už dávno netočí a mně to velmi chybí. Jeden z těch filmů, který jsem viděla, aniž bych se podívala, o čem to má být. Špičkové herecké výkony, precizní režie, krásná kamera, vypiplaný scénář, zasloužené nominace na ceny akademie. Film, ke kterému se budu ráda vracet. Týpek Paul Giamatti ve vynikající herecké formě. (10.02.2024)