Jak přicházejí sny

Toho kýče mi tady přišlo už moc, některé snové pasáže mě svojí délkou a nekonečnými doprovodnými monology odrovnaly a romantika mi taky úplně nesedla. Tím pádem jsem film emočně minul a nemohu hodnotit lépe než za tři hvězdy. Ale není to asi o tom, že ten film je špatný, vnímám to tak, že Jak přicházejí sny je už z podstaty snímku typicky pocitová a subjektivní záležitost a já prostě nejsem na té správné vlně. (24.08.2014)

Před léty viděný film, který ve mně tenkrát zanechal jen barevné vjemy, ale tak zvláštní, že jsem vůbec neváhala s opakováním. Teď bych již ten film mohla zařadit lépe, pořád ale nevím kam. Zůstal stejně zvláštní, stojící mimo řadu zdánlivě podobných filmů, jako poprvé. Ano, je to typická hoolywoodská produkce - silně romantický nadnesený příběh, pár slavných herců pro přilákání konzervativních diváků, avšak nálada, vyslovované myšlenky i obrazy nejsou ani americké, ani katolické, a možná ani filmové. Snad by něco z toho vysvětlilo to, že režisér je Novozélanďan. ___ Film by se dal popsat jako spojení Nolanova Počátku, Nekonečného příběhu, Matrixu a Tibetské knihy mrtvých a to celé vystavěné na obrazech Prerafaelitů a Bosche. Nakonec se však ukazuje, že sen není ani architektura, ani fantazie, ani cestopis, ani vědomá představa, ani jakýsi statický obrázek, ale reálný svět převáděný lidským mozkem do virtuálních symbolů a jejích okamžité a průběžné spojení v metafyzický neboli přesahový pohyblivý filmový pas mentálně-duševního života člověka v návaznosti na vesmír. Jednoduše řečeno sen je napojení lidského bytostného Já na pole kolektivního nevědomí a převod reálně zažitého do jazyka a obrazů tohoto pole se zpětnou vazbou. Ještě jednodušeji - sen je rozmluva člověka s vesmírem. ___ Nechci říci, že jsem nadšená tímto filmem. Nejméně pro mne byl přijatelný Robin Williams, přesněji řečeno jeho způsob "vyksichtění" role (a to ve všech filmech s jeho účastí). Naštěstí jsem se již snad naučila brát z filmů to, co je pro mne přínosné, aniž bych byla zmatená hollywoodskou velkolepostí nebo naopak céčkovostí obrazového příběhu. Jak ke mně přicházejí sny, na které si navíc ani nepamatuji, já nevím, ale každopádně si přeji, aby ty sny nebyly děsivé, jak občas bývá realita. Jaké sny se teď zdají třeba Japoncům, kteří zažili zemětřesení? A kdy ty jejích sny vplují z oceánu kolektivního nevědomí do našich tichých vod? (14.03.2011)

Meditativně snový film, na jehož energii musíte být naladěni nikoli při jeho začátku, ale už dávno před ním. Pakliže tomu tak bude, tento snímek vás, slovy doktora Štrosmajera, obdaruje. Děkuji za tento zážitek a odpouštím jeho tvůrcům, že vytvořili něco tak krásného, že bych pro to byl ochoten setrvat i v samotném pekle. (14.12.2012)

Tématicky naprosto ojedinělý a velmi vyspělý film, jehož cit pro detail a emocionální náboj skutečně docení nejlépe jen ti, kteří zažili podobné věci o kterých pojednává. Tvůrci se vyřádili na vizuální a estetické stránce, ale i herecky poměrně silné. Williams si stále drží trend, že nedokáže hrát v tak úplně "normálním" filmu. První polovina je za plný počet, je celistvá, plná emocí, osudovosti. Druhá je ponurejší, už se více kouskuje a následne i drolí a komplikuje. V neposlední řadě je divácky mnohem méně přívětivá. (01.12.2013)

Hodně pochmurný příběh, který je povedený. Od začátku dobrý děj, který občas kolísá, ale to je jediné. Perfektní herecký výkon Robina Williamse a nádherná vizuální stránka. Obrazová tvorba je perfektní a vše ve snu vypadá opravdu překrásně. Zpracování pekla má své a je také bez chyby. Divím se hodnocení, poněvadž takové filmy se nevidí každý den.. 8/10 = 85% (04.08.2012)