Golda - Železná lady Izraele

Film je poněkud schizofrenní v tom smyslu, že chvílemi je to velmi komorní, skoro televizní záležitost, a chvílemi kopíruje Pearl Harbor Michaela Baye (v několika různých scénách). Ohledně historických událostí jsem měl v hlavě stejný zmatek před ním jako po něm. Hlavním důvodem, proč ho vidět, je neidentifikovatelná Helen Mirrenová. (21.09.2023)

Maska Helen Mirren mě sice zpočátku rozptylovala, ale její stoprocentně spolehlivé herectví se pod ní naštěstí neztratilo. Golda je navíc životopisný film natočený tak, jak to mám rád, neboť stále tak trochu kontroverzní osobnost představuje ne od dětství po stáří, ale během jomkipurské války, kdy se naplno projeví snad všechny její kladné i ne-úplně-kladné vlastnosti. Scénář se zručně vyrovnává s velkým počtem postav, které jsem neměl problém od sebe rozlišit i díky výborně vybraným a s výjimkou bezvadného Lieva Schreibera také ne úplně známým hercům, ke klišé se uchýlí jen opravdu výjimečně a nepotřebuje ukázat ani rozmáchlé bitevní scény, aby nám řekl, jak hrozná věc je válka. Překvapivě dobrý film. A se skvělou hudbou! (09.10.2023)

Někdo tady psal, že je potřeba znát historii, aby bylo možné filmu rozumět. Nemyslím si, že je to nezbytnost. Ne, že bych o Izraeli nic nevěděla, ale o Jomkipurské válce to neplatí. Tam je to čistý nic. Přesto jsem filmu rozuměla (neměla jsem pocit, že čemukoliv nerozumím). Ono v něm - podle mého soudu - ani tak o přesná fakta a čísla nejde. Není to dokument, ale spíš balada o úžasné ženě. O strašlivě těžkém kousku jejího života. S úchvatnou Helen Mirren a nesmírně působivou hudbou (původem ruská skladatelka). PS: v kině přede mnou seděl muž v jarmulce. (30.09.2023)

Brilantní. Past je v tom, že abyste filmu rozuměli, musíte mít předem v hlavě historii Izraele a alespoň zhruba průběh jomkipurské války (abych se zorientoval, studoval jsem jomkipurskou válku zhruba hodinu). Pokud to v hlavě máte, pak po dobu téměř 100 minut v téměř divadelním dramatu sledujete tvář ženy, na které se celá hrůza konfliktu (návštěvy nemocnice, zvuky ve sluchátkách, až paranoidní obrazy) odráží. Nedá se nesrovnat s explozivním Oppenheimerem - Golda je komorní snímek s brutálním pohledem do duše dodnes jediné první ministrině státu Izrael, na jehož konci cítí divák brutální respekt k této ženě (která posadila Kissingera ve své kuchyni a donutila ho sníst dvě lžíce boršče). ■ Mimochodem - Golda Meirová se narodila v židovské rodině na Ukrajině. (24.09.2023)

Děsně plytký a na informační background skoupý kýč, který úplně zahladil skutečnou kontroverznost premiérky, plný záběrů na uslzené oči a dalších nefunkčních mechanických prvků - asi nejhorší a prozrazující, že si s tím nikdo moc hlavu nelámal, je, že je to rámováno jako výpověď před komisí, ale jednak chybí i voiceover a jednak je těžko uvěřitelné, že co pak sledujeme, by jim Mairová skutečně sdělovala - detaily, jak odmítá jíst, chrchlá krev, slzí, co se jí zdá, co si říká s asistentkou o smrti a sebevraždě, vidiny ptáků atd. Takže ten formát vůbec nedrží, příchod před komisi a odchod jsou jen mechanicky a protismyslně přilepené k příběhu, který nevypráví Golda ani nikdo jiný.) *** Půl filmu jsem se aspoň trochu bavila tím, že jsem si v roli Goldy představovala Toma Hankse a fungovalo to taky. *** Ale s těmi dvěma hvězdami beru velkoryse v potaz, že to natočil nějaký zapálený "native guy". *** Viděno s OLí v kinosále Městské knihovny, kam jsme to ještě zašli shlédnout, protože Lí to slíbila bráchovi basáka z Kiss a my ji v tom nechtěli nechat (vy jste mimochodem věděli, že "kissáci" jsou původem z Izraele?). *~ (21.11.2023)