Ponpoko

Film plný rozkošných mývalovitých psíků, nebo co to vlastně je, kterým zlí lidé (kteří vlastně nejsou tak zlí, jenom si staví město) zdevastují rodný les. A mimochodem, ti mývalové mají schopnost transformovat se do různých iluzí a mají magická varlata schopná roztahovat se do mnohametrových což je poměrně děsivé a ještě děsivější je, že je mývalové používají jako zbraně... uf .... Velká škoda, že je tenhle film od Ghibli ve stínu Hajaja Mijazakyho, zasloužil by si pozornost větší, je totiž skvělý, sympatické postavy, děj, kterému nechybí vtip ani emotivní pasáže (v závěru) a hlavně originalita a fantasie staví tuhle mývalí bandu na stejnou úroveň, kde spokojeně sedí Totoro, Porco Rosso a další. Co víc chtít. (27.10.2014)

Japonské pohádky mi při snaze popsat děj protékají mezi prsty. Postavy jsou nestálé a proměnlivé. Trochu dobré a špatné, chytré a pak hloupé, mírumilovné i krvelačné, srozumitelné a pak najendou... what?! fakt právě ten starej mývalí učitel se smíchem vysvětluje své třídě, že žáci nesedí na koberci, ale na jeho obrovskejch koulích, které umí roztáhnout do plochy pohodlného koberce? Mimochodem, věděli jste, že tahle pověra má základ ve zvyku dělat z mývalých šourků peněženky? A věděli jste, že tanuki není mýval, ale unikátní poddruh psíka mývalovitého? ___ Neříkám, že v pohádkách studia Ghibli nejsou stereotypy. Ale plynou po složitějších, nestálých a unikátních strukturách, které můj hollywoodem odkojenej mozek zkrátka pořád překvapují. No, a pak, zrovna když se zdá všechno srozumitelné, tak se starý mistr zblázní, založí sektu a jak si tak buší do bubínku, věští apokalypticky, že je stejně všechno jedno. Zvesela. A parta mývalých teenagerů nalétá z nebe a útočí svejma obříma koulema na cajty s tonfama. A pak umřou. A stane se z nich groteskní lidská hlava v nadživotní velikosti. Která hopsá městem směrem ke zlaté lodi s mývalama, kteří zpívají a buší si do bříšek. A pak tu hlavu srazí náklaďák. A ona se rozpůlí a jsou z ní zase mývali. Mrtví. Tak. (ekologická agitka byla super) (13.11.2020)

Prečo tento film má odo mňa 4 hviezdy napriek tomu, že niekedy nemá ani hlavu ani pätu? Ok je pravda, že nakoniec je to len tri a pol hviezdy, ale tento film mi proste pripadal ako kritika ľudskej spoločnosti a nie len kritika z pohľadu toho, že sa ako ľudia rozpíname tam kam by sme nemali. Kritika ľudskej spoločnosti je aj z pohľadu "mývalou", ktorí sa stále viac a viac približujú svojim správaním ľudom. Občas je tam aj nejaká vtipná hláška atď, ale film proste má určitú výpovednú hodnotu aj keď niekedy sú v ňom úplne zbytočné "scény" a dá sa povedať, že by sa zišlo ho jemne skrátiť z dvoch hodín, ale zrejme išlo o to, že tento film nie je rozprávka a ani komédia a je to určitá kritika ľudskej spoločnosti, tak kratšia dĺžka filmu by tak možno nepôsobila. Je tam aj cítiť kritiku masového myslenia ľudí...(Hodnotenie 3,5) (01.03.2016)

Co proboha dělala v díle s tak silným ekologickým poselstvím ta podprahová reklama na konzum a jejího největšího představitele na světovém trhu (Tak a přerušili jsme schůzku, abychom si dali báječný hamburger od McDonalda nebo; Nemůžeme vyvraždit všechny lidi, protože kdo by nám potom dělal ty báječné hranolky a hamburgery)? To je opravdu hnus, který nemohu jen bez povšimnutí přejít a snižuji patřičně hodnocení. Jinak by to bylo za 100%. (26.12.2005)

Film studia Ghibli jménem Pom Poko (Racoon War) vypráví o marném boji mývalů (přesněji psíků mývalovitých) s rozrůstajícím se Tokyem, které ukrajuje stále více z jejich domovského lesa. Byl by to boj úplně nerovnocenný, ovšem staré japonské báje vypráví o mývalech jako o zvířatech které dokážou chodit po zadních a mluvit (samozřejmě když není nablízku člověk) a ti šikovnější se dokonce dokážou proměnit prakticky v cokoliv. No a na bájích je vždycky něco té pravdy... Pozor, nejedná se o pohádku, nýbrž o japonskou pohádku, tj. je chvíli vážná, chvíli vtipná, chytrá a obětí na životech se dočkáme na obou stranách. (12.12.2003)