Hōhokekyo tonari no Yamada-kun
My Neighbors the Yamadas
Režie:
Isao TakahataObsahy(2)
Rodinu si člověk nevybere, ale zase díky jejím příslušníkům může být život zábavný. Japonský animovaný film od věhlasného studia Ghibli pro diváky jakéhokoli věku. Bylo jich šest – otec Takaši, maminka Macuko, středoškolák Noboru, malá Nonoko, babička Šige a pes Poči. Společně tvoří rodinu Jamadových, na první pohled obyčejnou a tuctovou, jako tisíce dalších v soudobém Japonsku. A přesně takoví jsou i na druhý pohled, ale ten zároveň ukáže, že v jejich každodenních trampotách se skví nenápadná krása, která dokáže na tváři vyčarovat úsměv, zahřát na nitru a dokonce i přinést nejedno moudro o tom, co je štěstí a jak si ho udržet.
Režisér Isao Takahata patří mezi nejzásadnější tvůrce na poli světového animovaného filmu. V roce 1985 spolu s Hajaem Mijazakim založil animační studio Ghibli a stal se jeho druhým tvůrčím pilířem. Na rozdíl od Mijazakiho, který ve svých filmech dává průchod vlastní obrazotvornosti, Takahata je režisér s ambicí posouvat možnosti a statut animace coby umělecké formy. Pod záštitou studia Ghibli realizoval v převážné míře adaptace cizích předloh, které ale všechny do jedné narušují tradiční představy o tom, jakým divákům jsou celovečerní animované filmy určené, o čem pojednávají či jak vypadají.
Výchozí inspirací pro projekt Naši sousedé Jamadovi byl novinový komiksový strip, který od roku 1991 do současnosti kreslí a píše Hisaiči Išii. Takahatovi učaroval prostý styl komiksu, a tak pojal plán vytvořit snímek, který nebude vypadat jako tradiční japonské animované filmy. Naši sousedé Jamadovi uhranou svou výtvarnou podobou, kterou tvoří vodovkami jen lehce dobarvené skici rozpohybované za pomoci počítačové animace. Zvolená výtvarná stylizace skvostně koresponduje s lehkým humorem a moudrou nadsázkou, s nimiž nechává vyprávění proplouvat ústřední rodinku nejroztodivnějšími každodenními trampotami. (Česká televize)
(více)Recenze (34)
Veselé taškařice jedné povedené rodinky v pro Ghibli netradiční výtvarné stránce. Celé je to veselé, zábavné a celkem to má i spád. Ono tomu i pomáhá to epizodické členění - mnoho krátkých veselých příhod bez centrálního příběhu. Za mě pohodová rodinná zábava (ve které se člověk občas i najde). ()
Běžné události v běžné japonské rodině, která se vlastně vůbec neliší od rodiny české. To samo by stačilo nanejvýš na tři hvězdy, jenže to vtipné pojetí, proložené mnoha haiku a navíc jen zdánlivě jednoduchá animace (stačí sledovat pohyby a gesta postav a zjistíte, že je to vlastně geniální), mě nutí přidat další dvě. Opravdu to stojí za zhlédnutí. ()
Od studia Ghibli jsem čekal perfektní animaci, místo toho jsem viděl japonskou verzi Simpsonových, kterou nakreslil Jiránek :) Místy velice vtipné. ()
Velmi svérázná a veselá věcička, sympaticky stroze animovaná, velmi vtipná a zábavná! ()
Taková normální japonská rodinka od studia Ghibli.Reálný i fantaskní,lehce humorný epizody ze života svérázný famílie,doplněný parádní hudbou a několika haiku od známých autorů.Některý drobet nudný,některý zábavný,ale spolu s infantilní animací tvoří svěží kombinaci lehkou jako jarní vánek. ()
Ani jsem nechtěl věřit, že po všech těch více či méně zapáchajících varietních odpadech řinoucích se z televizní obrazovky, která mi bohužel dělala poslední tři dny společnost, se tam jako zázrakem objevilo něco tak svěžího. Decentního. Minimalistického. Střídmého. A přece střeleného. No jasně, první mě zaujala animace, na první pohled odfláknutá. Nenechala mě však dlouho na pochybách o osobitém způsobu a záměrném vyjádření. Až snad na noční epizodu s nikdy nezrozeným hrdinou motorkářem - chuligánem, kde kresba byla více komplexní, asi aby umožnila vyzdvihnout odcizenost nočního velkoměsta, se stejně jako eskapády jednotlivých postaviček vizuální stránka drží náznaku a nechává divákovu fantazii dotvářet scénu a její souvislosti. I hektické části plynou v poklidu, sebevětší drama láskyplně objímá pohoda na pozadí a vše prostupuje úsměvný humor. Mě se to moc líbilo a rád bych to viděl znovu, nejen proto, že mi uteklo prvních a posledních pět minut, ale i proto, že po prvotním zahlcení se těším, až si vychutnám detaily, které mi zůstaly prozatím skryty. Příjemné a pohodové osvěžení. ()
Roztomilá a geniálne prirodzená séria príhod zo života jednej obyčajnej japonskej rodinky. Zaujal jednoduchý štýl animácie odlišnejší od ostatných ghiblioviek. Bod za Pochiho, ten pes by si zaslúžil vlastný animák. ()
Přes poněkud rozpačitý začátek (povídání na svatbě, příhoda v obchodním centru) se nakonec divák s postavami a celou rodinou dost sblíží a jednotlivé příhody s nimi prožívá a má pocit, že tak to snad funguje všude... Jde vlastně o sled epizodických událostí, které na sebe nenavazují, nemá to tedy žádný souvislejší děj, a je to orámováno těmi proslovy, přesto ta závěrečná řeč vyznívá velice silně. Úsporná animace má svoje kouzlo a působila fantasticky. ()
Smolíkovi na japonský způsob. Sled epizod tu krátkých, tu delších, tu na sebe těsně navazujících, ondy docela vzdálených, ale jako celek krásně dokreslujících celou rodinu a některé aspekty japonského života. Mezi střípky dokonce občas zazní verše připomínajícími haiku. Humor je dost svérázný. Snad se ani nedá říct černý, spíš suchý. Naše rodinka se ale bavila dobře, hlavně já se ženou. Animace byla minimalistická, ale moc pěkná. V některých pasážích přecházela do jakoby plovoucí bohatší komiksové animace (scéna s "motorkáři"). Vydařený film, který si klidně někdy pustím znovu. Stejně jako v podstatě jakýkoliv animák od studia Ghibli. ()
Velmi pozitivně a vtipně pojatý pohled nejen na typickou japonskou rodinku, ale místy mi připomínala i typickou českou rodinku. Je to také pohled na hlavní ingredience, které by v každé rodině neměly chybět, aby se její členové mezi sebou navzájem nepozabíjeli. Netradiční animace tomu dává úžasnou atmosféru a dělá z celého snímku vskutku geniální dílo. ()
Oceňujem "nadkultúrnosť" Yamadovcov, pretože niektoré momenty mi pripomínali moju vlastnú rodinu :) ()
Niečo o živote japonskej rodiny zábavne a zaujímavo podané. ()
Tohle bylo takové dětské, vtipné, ale ne tak moc zajímavé. ()
Kdo v Japonsku byl, asi potvrdí, že na první i druhý pohled se Japonci od Evropanů hodně liší. Tento film ukazuje, že v lidském nitru se ta odlišnost težko hledá. Autorův jemný humor je pochopitelný minimálně v celé auroamerické civilizaci. ()