poster

Panda a malá panda

  • Japonsko

    Panda kopanda

  • Japonsko

    パンダ・コパンダ

  • USA

    Panda! Go Panda!

Animovaný / Rodinný / Krátkometrážní

Japonsko, 1972, 33 min

Režie:

Isao Takahata

Scénář:

Hajao Mijazaki
  • majo25
    ***

    Infantilná záležitosť, ktorá síce nepobaví, na to je dosť odlišná od euroamerickej produkcie pre deti, ale niektoré prvky ako originálne postavičky či sympatická animácia na vás urobia dojem. Doteraz nechápem, prečo sa dievča, vždy keď sa teší, postaví na ruky a roztiahne nohy alebo prečo tie dve pandy rozprávajú. Škoda, že až na dramatický záver to postráda akýkoľvek príbeh.(14.9.2017)

  • Aelita
    *****

    Červená Karkulka, Pipi Dlouhá Punčocha a Mášenka – všechny v jedné malé holčičce, která místo vlka a tři medvědů potkala medvědy dva a byla z toho jedna převeselá rodinka, kde se nikdo neptá na věci jako "Kdo seděl na mojí židličce a polámal ji?" nebo "Kdo to ležel v mojí postýlce a rozhrabal mi ji?", protože se tu všichni mají doopravdy rádi. ___ Scénáristická prvotina Mijazakiho, jež v sobě kromě prvků a postav slavných světových dětských příběhů a pohádek spojila vše nejlepší, co má patřit do dětského světa. Vskutku malá velká kopanda.(2.1.2014)

  • Stegman
    ***

    Tak roztomilé, že by to rozněžnilo i drátěnku. Ale na konci ta rvačka Pandíka se psem, ta mě tam nějak neseděla. Úplně mě to vytrhlo z okouzlení. A to se nedělá. Za to strhávám hvězdičku. Jo, ale rozhodně ještě musím vyzdvihnout český dabing! Dokonce i titulní píseň zazpívala dabérka tak procítěně ("Smííích - je - léééééék!"), že se originálu minimálně vyrovnala. :D(22.4.2016)

  • Stanislaus
    ***

    Hlavní hrdinka Mimiko jako by z oka vypadla Pipi punčochaté - ty rusovlasé copy, samostatnost a fakt, že má (na čas) celý dům sama pro sebe tomu okatě nahrávají. Pomine-li člověk skutečnost, že je malá Mimiko zároveň jakoby dcerou velkého Pandy a mamkou Pandíka, který je synem Pandy, což z ní dělá vlastně sestromatku, tak jde o pohodovou, i když poněkud infantilní jednohubku, jejíž cílová skupina jsou rozhodně děti. Ve vizuálu taťky Pandy člověk zřetelně vidí rysy pozdějšího Totora, který je však kvalitativně jinde.(22.6.2019)

  • Divočák
    ****

    Přijde mi to až kouzelné, že se tady v roce 2007 v České republice dívám na film, na který se už před 35 let dívaly děti někde ve vzdáleném Japonsku a který se k nám vlastně ani nikdy neměl dostat. Panda Kopanda vás chytne už od první vteřiny. Tak návykovou písničku totiž nemá snad ani žádná naše pohádka a pokud ji jednou uslyšíte, věřte mi, že si ji budete pobrukovat ještě hodně dlouho. Miyazakiho rukopis se v příběhu rozhodně nezapře. Postavy se sice chovají občas dost divně (třeba hlavní hrdinka se pokaždé, když je šťastná, postaví na ruce a hodí roznožku, takže jí sukně sjede k obličeji a na vás koukají její kalhotky), ale z každé minuty na vás dýchá ta správná rodinná Miyazakiovská atmosféra, kterou ani na dnešní dobu dost jednoduchá animace nemůže pokazit.(22.7.2007)

  • - Zvíře, které pracuje v roli sebe sama v zoo, se objevilo již v roce 1969 v sovětském animovaném loutkovém filmu Krokodil Gena (1971), jenž vznikl podle knihy Eduarda Uspěnského "Krokodýl Evžen a jeho kamarádi". Po práci si táta Panda podobně jako krokodýl Gena nasazuje klobouk, bere tašku a odchází ze zoo domů. (Aelita)