Panda kopanda: Amefuri Circus no maki
Režie:
Isao TakahataScénář:
Hajao MijazakiKamera:
Tacumasa ŠimizuHrají:
Kazuo Kumakura, Kazuko Sugijama, Jošiko Óta, Hiroko Marujama, Jasuo Jamada, Kazuko Janaga, Jošito Jasuhara, Terue Nunami, Reiko SenóObsahy(2)
Energická a sebevědomá holčička Mimiko žije sama s babičkou, která ale nyní odjíždí do lázní. Mimiko tak má jejich domeček uprostřed bambusového háje na starost celý sama, což pro ni nebude žádný problém. Doba babiččiny nepřítomnosti se navíc stane velkým dobrodružstvím, když jednoho dne holčička doma objeví nečekanou návštěvu v podobě malého pandíka a jeho obrovitého taťky. Společně se stanou nerozlučnou rodinkou.
Již řadu let předtím, než v roce 1985 společně založili věhlasné studio Ghibli, tvořili mistři světové animace Hajao Mijazaki a Isao Takahata sehraný tvůrčí tandem. Nakažlivě veselý a hravě dětinský titul Panda a malá panda ve skutečnosti obsahuje dva středometrážní filmy, které byly uvedeny do kin v prosinci 1972 a březnu 1973. Japonsko tehdy žilo okouzlené pandami, které do tokijské zoo zapůjčila Čína, a oba snímky jednak měly přiživit zájem o roztomilé huňáče a současně se na něm svézt. Mijazaki je uveden jako autor námětu a scénáře, nakreslil klíčové snímky a vytvořil podobu postav a prostředí, zatímco Takahata vše řídil z postu režiséra. Oba filmy předznamenávají řadu prvků a styl budoucí tvorby Hajaa Mijazakiho – velký panda vykazuje mnohé podobnosti s legendárním Totorem a motiv zaplavené krajiny následně věhlasný tvůrce rozvedl ve filmu Ponjo z útesu nad mořem. (Česká televize)
(více)Recenze (18)
Všechno je vlastně stejné jako u prvního příběhu, jen se zde objevují ještě tygři. Že jsou ochotni cirkusáci obětovat zvířata pro vlastní záchranu víme. Záplavy ale přinesou mnohem víc objevů. Třeba, že parní vlak nevyhasne i když jede pod vodou. To už mohli zobrazit, kterak si Mimiko rozsvěcí žárovku pomocí blesku při bouřce. A zrovna Japonci... ()
Jestliže jsem první díl označil jako bizarní záležitost, zde je to vytaženo na ještě větší úroveň. Radování se z povodně, či jízda vlakem mimo koleje, nebo třeba tygr s ušima Mikimauze. Nevím, ale označuji to za pohádku na drogách, kterou jsem úspěšně vytrpěl až do konce druhého dílu, kde jsem už spíše rezignoval. 35% ()
O chlp lepšie ako prvý strednometrážňák. Obsahuje totiž aj nejaký ten príbeh. Infantilná záležitosť sa tentoraz presúva do cirkusu, kde si malý pandík nachádza nového kamaráta - tigríka - nehnevajte sa na mňa, ale to zviera, čo má akože vyzerať ako tigríča, by som neuhádol o čo ide ani do rána. Zaujímavá až skoro kúzelná je scéna, keď po povodni sa skupinka vypraví po vode na posteli čoby lodi. Úplne priehliadná a číra vysoká voda je tak vzdialená realite, kedže po povodni by bola voda totalne špinavá. To však tvorcom nevadí a ďalej plávajú na vlne uletenosti, keď cez tu vodu dokáže podplávať i cirkusový vlak. ()
Dnes jsem přinesl domů DVD s oběma filmy a naše tříletá prťata koukají už potřetí. Pěkné, milé, jednoznačně vynikající pro "cílovou skupinu", s moc hezkou hudbou a vtípky, které pobaví i dospělé (mě se líbilo, když se táta panda koupe v barelu s malou pandou a tygříkem). Zajímavý je prvek "krajiny pod vodou". Poprvé jsem ho viděl v Cestě do fantazie, téměř identický se vyskytuje v Ponyu. ()
Druhé pandí dobrodružství oplývá větším množstvím akce než první díl a je vizuálně trochu bohatší. Co se hlavních postav týká, nic moc se nezměnilo - Mimiko stále radostně dělá obnažené stojky, taťka "Bivoj" Panda stále touží po bambusu a malý Pandík stále nezbedně skotačí, tentokrát ve společnosti "púovského" Tygříka. Některé momenty pobaví i dospělého diváka, nicméně z větší části jde stále primárně o pohádku pro nejmenší. ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (1)
- Tygr, který skáče na vlastním ocásku, se objevil v roce 1974 v disneyovském třetím animovaném filmu Winnie the Pooh and Tigger Too! (1974). Podobnost charakterů a chování obou tygrů je evidentní. (Aelita)
Reklama