Obsahy(1)
Adept se vydal za filmovým režisérem na penzi, jehož dílo jsme měli v úctě, aby se svým filmem přiblížil k myšlení, cítění a tvorbě; tedy udělal film. Okolnosti tomu chtěly, že zůstával se starým mužem, a na film na čas pozapomněl. Když starý režisér umřel, adept si připadal opuštěný. Doba, po kterou se setkávali, ho naplnila, ale nevěděl, jak naplnit předsevzetí, přestože jsme věděli, jak se dělá film. Film inspirovaný setkáním s režisérem Vláčilem a jeho filmy. Na podzim roku 1999 začali vznikat obrazy filmu inspirované místy realizace Vláčilových filmů. Na jaře roku 2002 byl realizován scénář - dialog filmu SENTIMENT, vycházející ze zvukových záznamů rozhovorů s režisérem Vláčilem v letech 1997 a 1998, ve filmu hraje Jiří Kodet. Režisérem a producentem filmu je Tomáš Hejtmánek. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Fantastický Kodet, samozřejmě - ale to je taky vše. Režisér klade starému, věčně zlitému Vláčilovi zoufale triviální dotazy, takže se nic nedozvíme. V jednom místě se objeví jakýsi člen štábu Markety Lazarové (že by architekt?), který však rovněž neusměrňován přejde do patetického prázdného blábolení. To vše prolínáno zajímavými záběry krajiny a herců z Vláčilových filmů. Celkově vítězství formy nad obsahem. ()
Úžasný netradiční dokument o největším českém režisérovi Františku Vláčilovi realizovaný tak, že byla ,,zdramatizována" Vláčilova autentická zvuková nahrávka - rozhovor s tvůrcem filmu, tehdy ještě studentem FAMU. Kongeniální Jiří Kodet jako František Vláčil (nechce se mi napsat: hrající Františka Vláčila) s podobným prokletím složité solitérské fragmentované povahy, s obdobným vykořeněním stářím... Působivý černobílý obraz, zaměření na detail, jednotlivosti pokoje, minimalistický střih... Jen ta intermezza evokující Vláčilovské filmy mi tam nějak nepasovala... ()
Unikátní dokument co do formy i obsahu. Jiří Kodet ztvárňuje legendu československého filmu, kterou sám je, velmi sugestivním způsobem. Nevíte, jestli sledujete poctu velkému muži, jak napovídají prostřihy se zvukovou stopou z jeho nejvýznamnějších filmů, nebo sondu do podzimu života dlouhou a výjimečnou poutí unaveného starce. Jedním slovem - nepopsatelné. ()
Ideální snímek pro noc nespavcovu, který se probudí kol druhé po půlnoci a nemůže znovu usnout, přičemž přichází mu na mysl myšlenky, které v denním ruchu není slyšet, které jsou znepokojující a vlastně neřešitelné. Pak se ocení pomalé tempo filmu, krásné černobílé vizuálno, dlouhé záběry na krajiny, kde byly kdys mistrovy filmy točeny, vtělení se páně Kodetovo do bytosti Vláčilovy, nevtíravá hudba i původní zvukové stopy. Pak se zdá, že i ta hromada banálností dává smysl, pak dojme i vyznání Františka Veleckého o čistém stole. ()
Připomínka slavného režiséra, zhmotněná do podoby dokumentu, ve kterém jeho autor vede dialog s Františkem Vláčilem. Dochovaly se pouze zvukové záznamy a tak geniálního režiséra ztvárňuje Jiří Kodet. Je to nezvyklé, ale podle mého názoru se Kodetovi celkem daří. Dialog je prokládán současnými záběry natáčecích míst z Vláčilových filmů a svojí náladou a barevným laděním trochu evokují atmosféru Mistrových děl. Veliký problém vidím v malé informační hodnotě dokumentu, o Vláčilově tvorbě se divák skoro nic nedozví, částečně je přiblížena Vláčilova rozporuplná povaha, ale hlavně momentální pocity velkého filmaře. Což pro mně bylo málo. ()
Galerie (3)
Zajímavosti (2)
- Dlouhé monology byly Jiřímu Kodetovi předčítány do sluchátka, takže se je nemusel učit. (Hans.)
Reklama