Temná hvězda

(Komentář obsahuje spoilery.) Nekonečná nuda mezihvězdné prázdnoty. Vesmírná loď s několika kosmonauty už prakticky nemá spojení se Zemí ani šanci se na ni někdy vrátit, nemá však ani konečný cíl, kterého by měla dosáhnout. Její jedinou prací je putovat ze systému do systému a vyhledávat / ničit nevyhovující planety. Tolik moci a přitom tak málo uspokojení! Stačí zaměřit, dát příkaz bombě k vysunutí, zkontrolovat čas odpálení a výbuchu, uvolnit bombu a už jen pozorovat ohromnou explozi. Vše je otázkou několika minut. I tak jde ale o jediný alespoň malý záblesk zábavy, který nekonečně pustý vesmír nabízí. Talby celé dny nevylézá z průhledného kokpitu, v němž sedí, obklopen hvězdami a mlhovinami, které pozoruje a přemýšlí o „zářících Fénixových asteroidech, které putují vesmírem a vracejí se každých 12,3 bilionů let“. Doolittle sní pro změnu o své dávné pozemské vášni – surfování – a rád by měl s sebou alespoň ono surfovací prkno. Nic víc. Pokud kosmonauti žijí „půlživotem“ obrazně, smrtelně zraněný a toho času zmražený (ex)velitel Powell jím „žije“ doslova – probouzen je jen v kritických situacích (tolik jsem toho tady zapomněl... tolik). Zbytek posádky tvoří bizarní (a zákeřný) mimozemšťan vypadající jako nafukovací hopík s pařátky a do jisté míry autonomní, ovšem příkazů poslušný systém umělé inteligence. Vše se opakuje už dlouhá léta; kosmonauti se holí, ač se nemají před kým předvádět, jedí stále stejné instantní „cosi“, jedna bomba za druhou poslušně opouští útroby lodě, aby svou smrtí alespoň na chvíli vzrušila otupělé kosmonauty, rutinně se řeší drobné potíže jako průlet asteroidově-magnetickou bouří... Ale právě při jednom takovém je loď poškozena a věci se dávají do pohybu. Závěrečných dvacet minut představuje jedno z nejúžasnějších filmových vyústění, s nimiž jsem se setkal. Bomba si uvědomí relativitu všeho a že jediné, nač se může spolehnout, je ona sama jako myslící Já. O všem ostatním nemůže říct s jistotou zhola nic. Jsou kolem skutečně nějaké planety, nějaký účel? Po vzoru Kirillova (není-li Boha, pak je veškerá vůle moje a já jsem povinen svobodnou vůli projevit) se sama stává Bohem a činí nejzásadnější rozhodnutí, které její svobodnou vůli manifestuje. Je to gesto částečně nihilistické, ale zároveň hrdé – je to konec, ale konec zvolený, nikoliv nadiktovaný někým jiným (posádkou lodi) pro jeho vlastní cíle. Bomba mohutně zazáří a zaniká. Tento osud je nakonec příznačný pro všechny členy posádky, kteří si uchovali alespoň zbytky snů; Talby odlétá s Fénixovými asteroidy na zároveň kratinkou i nekonečnou pouť vesmírem, Doolittle se na ulomené traverze jako na surfovacím prkně řítí vstříc atmosféře blízké planety. Dlouhá, apatická existence se končí zábleskem štěstí; stálo to za to. (01.10.2006)

Jo, jo - na tento film od Johna Carpentera som pocul samu chvalu a musim teda ist proti prudu /praktizujem to len nerad a v najnevyhnutnejsich pripadoch/. Preco teda nespievam ody na tento film? Za a/ ta lodka vyzera ako pozliepana z kartonov a kadejakej lepenky a vobec nevyzera strasidelne, ba dokonca ani realne. Za b/ mimozemstan vyzera ako lopta s nohami a vidno, ze je umely. Za c/strasidelnej atmosfery tu takmer vobec niet. Za d/nuda dostala neprirodzene vela priestoru a divak bude casto zivat a film dokonca pretacat. Za e/debutom nedavam vysoke hodnotenia, lebo reziser sa len hlada, no a Carpenter odviedol za kamerou teda mizernu robotu. Z plusov by som spomenul snad len scenar Dana O´Bannona /roku 1985 natocil a aj hral vo filme Return of the Living Dead/. Mno, to by bolo odo mna asi tak vsetko, snimok ma nudil, DVD by som nechcel ani zadarmo a nevidim dovod vratit sa k filmu. 35 % (14.02.2015)

Dosť často nuda, vyvažovaná perličkami hodnými chvály. Scény ako "pred štyrmi rokmi", hibernovaný kapitán, inteligentná bomba, zákerný Lopťák či vesmírne surfovanie, to sú momenty, ktoré stoja za všetky drobné. Parodickú stránku filmu by si človek asi najviac užil, keby pozeral Dark Star hneď po Vesmírnej odysei :-) Napriek pomalému tempu a relatívnej prázdnote filmu to aj tak za pozretie stálo. Koniec-koncov to je paródia na Vesmírnu odyseu a tá je tiež dosť prázdna a extrémne pomalá, ibaže tej sa to veľkomyselne odpúšťa ;-) (27.12.2009)

Ještě před Halloweenem a Útokem na okrsek 13 natočil John Carpenter temnou nízkorozpočtovou sci-fi Dark Star. Ovšem jako vždy dokáže za málo peněz - hodně muziky. To už dokázal následným Halloweenem nebo Okrskem 13. Podívejte se na rok vzniku - 1974. Dříve než Star Wars, Aliens nebo Star Trek filmy udělal "serioznější" sci-fi. Do té doby tu byla akorát 2001 Vesmírná odysea a pak ony 50tkové skvosty - Den kdy se zastavila Země apod. Po 40 letech je vidět, že triky na koleně hodně stárnou. Nemluvě o tom, že následné filmy dostaly více peněz a udělaly ze sci-fi rozšířený žánr. Loď Dark Star má úkol ničit potencionálně nebezpečné planety a čistit Vesmír. Nebezpečné planety ve smyslu - možná kolize, potencionální ohrožení soustavy apod. K tomu se používají bomby,které jsou naprogramovány k myšlení - chytré bomby. Posádka se zabavuje krmením mimozemšťana, čtením playboye a "bezúčelným" tlacháním. Ano bude to místy nudné, protože členové posádky moc charisma nepobrali. Sledovat bandu zarostlých chlápků v montérkách není zrovna cool. Prostor lodi nenabízí komfort a více to připomene pozdější seriál Red Dwarf (jednu z postav daboval také Kamil Halbig). Musím se však zastat Carpentera, pokud si odmyslím, že mimozemšťan měl podobu nafukovacího míče (s puntíky!!!). On dokázal z minima dost. Honba za míčem má náboj a následná scéna ve výtahu i napínavou zápletku. Konec filmu vše zachraňuje. Závěrečných cca 20 minut je skvělých. Díky poruše se jedna z bomb zasekne a nehodlá opustit loď. Dialogy s bombou, kapitánem a mezi členy posádky gradují do explozivního konce. Nakonec těch 80 minut uteče příjemně. Nečekal jsem žádné zázraky a rozhodně pozdější tvorba Carpentera je daleko lepší. Tady se však dá poznat i malé inspirace pro Lucase nebo Spielberga. - Odkud se pak vzala Death Star, která ničí celé planety? Malá poznámka na závěr: scénárista Dark Star je podepsán i pod prvním Vetřelcem. Pokud by zdejší alien byl více zdařilejší, tak je tu vidět náznak pozdějšího kultovního hitu. Hodnocení OST: Klasický Carpenter - syntezátory, minimalismus. Utváří atmosféru jako vždy. 7/10 (20.02.2013)

Štyria hipisáci ( plus jedna zmrznutá mŕtvola ) na ceste vesmírom. Snímok sa občas javí tak, ako keby boli samotný tvorcovia a herci pod nejakými návykovými látkami. Ponúka však obstojnú čiernohumornú sci-fi zábavu s vizuálnou stránkou poplatnou rozpočtu ( mimozemský tvor v tvare nafarbenej nafukovacej lopty ). Badať tu aj zárodky VOTRELCA. (16.03.2011)