Režie:
Harry KümelKamera:
Eddy van der EndenHudba:
François de RoubaixHrají:
John Karlen, Danielle Ouimet, Delphine Seyrig, Andrea Rau, Paul Esser, Georges Jamin, Fons RademakersObsahy(1)
Novomanželé Stefan (John Karlen) a Valerie (Danielle Ouimet) se po cestě do Británie zastaví v ohromném přímořském hotelu, kde kromě nich a recepčního (Paul Esser) nikdo jiný není. Ale záhy se zde objeví další hosté, typ hraběnky Báthory (Delphine Seyrig) a její okouzlující společnice a sekretářka Ilona (Andrea Rau). Recepční je v šoku, vždyť před čtyřiceti lety hraběnku poznal. Ta se ale od té doby vůbec nezměnila. (Snorlax)
(více)Videa (1)
Recenze (29)
Potěšující příspěvek do mrňavého Bathoryovského rybníčku. Elegantní přechod od gotických upířin k moderněji pojatým hororům nemůže urazit žádného fanouška zubatých pijavic, ale bohužel místo doteků ledových prstů strachu a napětí se spíš po zádech plazí oslizlé prstíky paní Nudy. Pokud nikam nepospícháte, určitě stojí za jeden a půl hodiny Vašeho času. ()
Opravdu hodně pomalý upírský film, s docela slušnými herci (hlavně nádhernou Danielle Quimet v roli Valerie), pěknou hudbou a hlavně výbornou, dusnou, eroticky nabitou atmosférou... Kdybych se před shlédnutím snímku nepodíval na jméno režiséra, jasně bych řekl, že se jedná o nějaký Rollinův kousek... A pro jeho filmy jsem měl vždycky slabost, takže za mě spokojenost... ()
"Dobrý den být naživu..." Ohó, tak tohle je zvláštní film, který více skrývá než odhaluje, přesto (nebo právě proto) dokáže vybudovat slušně zajímavou atmosféru a pohltit diváka ať už interiérem hotelu nebo hereckým obsazením ženských rolí. Silně mysteriózní, napínavé, vizuálně okázalé, herecky zajímavé moderní lesbické drama o Elizabeth Bathory v příjemně erotickém hávu a s feministickým kontextem. Opravdu zvláštní záležitost, spíše tajemná než ryze horrorová. A ten závěr v autě... "Ještě tolik nocí padne a padne do propasti času." 101 hororů, které musíte vidět, než umřete 93/101 ()
Toliká estetika v blonďaté ženské kráse, andělsky bílých dámských kostýmech a melancholické poetice, připomínající takřka Polanskiho Hořký měsíc… zazděná tolika prázdnými a nevzrušivými dialogy. A taky nedokreslením charakterů postav, na kterých komorní interakci měl celý film stát, coby psychologický rozbor fascinace násilím, bezmocí a odevzdání se vyšším sílám. Ani nahota zde není využita účelově a dostatečně uspokojivě. Na tvář, účes, šaty a klidný, svůdný hlas Delphine Seyrig coby grófky Elizabeth Báthory ovšem jen tak nezapomenu. ()
Mladý pár se ubytuje v belgickém hotelu, kam se zakrátko nastěhuje hraběnka Báthoryová se svou sekretářkou. Podmanivé herectví Delphine Seyrig v roli hraběnky. Ačkoliv příběh je zasazen do 1/2 20. století, vyzařuje z něj atmosféra konce 60. let. Kvalitou tohoto depresivního díla je především vizuální, lehce surrealistická stránka. ()
Galerie (78)
Zajímavosti (2)
- Film ovlivnil další snímky upířího subžánru, zejména Hlad (1983) Tonyho Scotta a Draculu (1992) Francise Forda Coppoly. (Petrus1)
- Ve filmu je patrný vliv surrealistických malířů Paula Delvauxe a Leona Spilliaerta. (Petrus1)
Reklama