ヴァーサス

"Existuje spousta filmů co se jmenujou Versus, ale jen jeden je taková úchylárna. Co taky čekat od Japonců, že?" Na světě existuje 666 portálů zla a jeden z nich se nachází v srdci Japonska. Jmenuje se Les vzkříšení, takže pokud vás tu někdo přesekne mečem vejpůl, nemusíte hned sepisovat závěť, protože dostanete šanci mu to oplatit. Dva maníci tu spolu bojují (samozřejmě kvůli dívce) už pár století a tajně doufají, že jeden z nich dokáže svým vítězstvím otevřít portál a dojít zaslouženého odpočinku coby vládce všeho zla. Nebo tak něco. Faktem však je, že poslední souboj opět dopadl neslavně a i když jeden z nich vede vysoko na body, musí čekat dlouhých pětset let než se mu reinkarnuje protivník, spoluhráči i veledůležitá dívka. Ta narozdíl od všech ostatních ví všechno od začátku, takže může hlavnímu hrdinovi odpovídat na všetečné dotazy. I když, neměli bychom ho nazývat hrdinou, protože vězeň s doživotním trestem, který zabíjí maníky na potkání a po autonehodě neváhá uříznout policistovi rukou s druhou částí pout, no není to prorotyp klaďase, ale řekněme že se mu dá fandit. A ve chvíli kdy okrade jednu z četných mrtvol o svršky i spodky, docela mu to sekne... A jak to vlastně všechno začalo? "Hrdina" utíká spolu s dalším vězněm skrze les, aby se dostavil na schůzku s kolegovými kamarády. Autonehoda policejního vozu byla inscenovaná a spoutaná dvojice se brzy setkává s partou všehoschopných gangsterů (kteří jsou hodně ujetí a nepotřebujete se na ně koukat dvakrát, abyste to pochopili). Pořád melou něco o tajemné postavě, která rozděluje rozkazy a která jim nařídila, aby hrdinu zadrželi než "On" přijde. Hrdinovi se nesmí ublížit, takže veškerá nevraživost mezi gangstery a poněkud neotesaným frajírkem probíhá ve verbálním stylu (ve kterém však všichni sahají po zbraních a kamera se kolem nich zběsile točí. Tady už najdeme pozůstatky japonského "výplachového" humoru. Místy nebudete vědět jestli se režisér zbláznil nebo ne, ale posléze se začnete smát. Co vám taky jiného zbývá ;). Narůstající hádku však přeruší první mrtvola (hrdinův spoluvězeň) a světe div se, maník s průstřelem hlavy začne za chvilku vesele pobíhat. Les vzkříšení se probouzí a za pár okamžiků začne vyrábět oživlé mrtvoly jak na běžícím pásu. "Braindead? Málo stylu. Choking Hazard? Málo mrtvol. Versus je ta pravá řežba ve které mrtvoly odpadávají stylově a po desítkách." Ještě než se děj naplno rozjede, popadne hrdina omráčenou dívku, kterou měli gangsteři v autě a zatímco jsou mistři zaměstnáni střelbou do neustále živé mrtvoly (ehm to zní divně), proklouzne jim a zdrhne do lesa. Tady začíná zběsilá jízda, při které mrtvoly vylézají ze země a útočí na maníky, kteří je se zjevnou chutí a nekonečnými zásobníky likvidují. Větší "maso" jste ještě neviděli, kamera sice létá jak zběsilá a přehuštěnost některých záběrů mi připomněla některá režijní díla Donnieho Yena, ale Ryuhei Kitamura zná míru a navíc tyhle macaté bitky prostříhává epizodkami oživlé dvojice policistů, které vnášejí do filmu tolik potřebný humor (hlavně verbální, ten vizuální vystrkuje růžky všude. Některé efekty při zabíjení mrtvol jsou skutečně legrační. Záměrně i nezáměrně). Zatímco si gangsteři hrají na honěnou s neustále přibývajícími zombies, snaží se hrdina tahat rozumy z dívky, jež s sebou táhne jako kus hadru. Řečičkám o vzkříšení nebo věčném souboji moc nevěří, nicméně za chvíli se objeví "On" i se skupinou elitních bitkařů (hlavně bitkařek) a hrdinovi začne hořet za patama. Vedle těžkotonážních zbraní přijde ke slovu i nějaké to kung-fu (většinou hodně zrychlené, nicméně choreografie prozrazuje, že Yuji Shimomura a Kenji Tanigaki netrávili v týmu Donnieho Yena čas hraním piškvorek) a nakonec sáhnou ti přeživší i po chladné oceli. Není nad staré dobré katany. "Hodinkový syndrom" Versus byl evidentně točen velice rychle a za malé peníze (natáčelo se výhradně v lese a choreografové akčních scén v jednom rozhovoru uvedl, že na veškerá akce se musela natočit za týden), ale naštěstí to není příliš vidět. Make-up efekty jsou zvládnuty na jedničku a příliš mystický a ukecaný příběh drží pohromadě především humor a vizuální stylizace (včetně odkazů na některé slavné filmy (Matrix, filmy Sama Raimiho)). I na hercích je vidět, že si natáčení patřičně užili - Tak Sakaguchi je výtečně rozpolcenou postavou a i když je nejkladnějším členem ansámblu, do očí byste se mu asi báli podívat. Ostatní si vystačí s tím, že svoje ploché postavy obdaří alespoň nějakým druhem šílenství. Funguje to báječně. Ale bohužel ne pořád. Film má celé dvě hodiny, ale už v půlce stopáže je většina postav mrtvá (nebo alespoň uzemněná) a začne se příliš mluvit (to aby se vysvětlila zápletka). I hlavní hrdina trochu vyměkne a než se přes X vzkříšení dostaneme k finálnímu souboji, který už mi taky připadal poněkud na dlouhé lokty, tempo filmu klesne k bodu mrazu a vy začnete pokukovat po hodinkách. Je to věčná škoda, protože jak Kitamurovi příběh pozvolna proteče mezi rukama, ztrácejí na důrazu i vizuální finesy (to neustále kroužení kamery a extraširoké záběry začnou být po čase stereotypní) a film diváka začne otupovat. Je to pech, protože i když se ve finále opět všichni rozjedou na plné otáčky, nepodaří se jim diváka "chytnout" tak jako v samotném úvodu. Ale nenechte se odradit, protože Versus je dalším kouskem současné japonské kinematografie, který by vás neměl minout. Je sice trochu příliš stylový a jeho příběh je jen snůškou záhrobních berliček, kterými scénárista může vysvětlit neustálé kříšení všeho a všech, ale takové už hororové gorefesty bývají. A kde jinde můžete vidět partu dokonale uplácaných mrtvolek, kterak do sebe střílí ze všeho co má hlaveň a ukopávají si hlavy ve zvlášť ladném slow-motionu? Asi nikde, takže popadněte Versus a dopřejte si trochu filmové brutality. S notnou dávkou trpělivosti nebo prstem na přetáčení je zábava zaručena. 60% (20.04.2017) (méně) (více)