Lev v zimě

Už z toho, jak ukecaný film Lev v zimě je a že se odehrává v málomluvném dvanáctém století, se dá odvodit, že v bitvě s historickými fakty prohrává. Jedná se spíš o shakespearovské drama, však sám Jindřich říká, že má dost společného s králem Learem. Jeho největším soupeřem totiž není franouzský král Filip (dvaadvacetiletý klučina Timothy Dalton s francouzským přízvukem je prostě übercute), ale vlastní rodina. Z dnešního pohledu potěší, jak moc dbá Anthony Harvey na detaily, na interiéry a kostýmy. Pokud srovnám s televizní verzí z roku 2003, musím uznat, že Peter O'Toole a Patrick Stewart jsou oba skvělí Jindřichové (nevypočitatelní, ale sympaťáci), ale Katherine Hepburn v mých očích zastiňuje Glen Closeovou. Její jedovatá Eleonora Akvitánská je napůl mrcha a napůl zlomená žena, kterou musíte litovat. V obou polohách je Katherine nepřekonatelná. (13.11.2008)

V scéne, kde sa všetci postupne schovávajú za závesmi, pretože stále do miestnosti prichádzajú noví intrigáni, som mal pocit, že sledujem paródiu. Paródiu na to, čo je to politika a čo s ľuďmi robí moc. Preto je myslím Lev v zime nesmierne nadčasový film. Okrem vyobrazenia doby vám totiž ihneď napadne, že takto to funguje v politike aj dnes, len v inom šate. Nikdy sa mi nechce písať, že herecké výkony sú geniálne, ale pre úlohy v tomto filme sa stali O´Toole, Hepburn, Dalton, alebo Hopkins, hercami. Tu by si neporadil ani Svätopluk so svojou teóriou o prútoch. (22.08.2014)

Hlavní devizou filmu jsou výtečně napsané dialogy plné lží, záště, přetvářky, pletichaření, ale také břitkého humoru. Herecky zajímavě obsazeno - Peter O'Toole, Katharine Hepburn, Timothy Dalton, bavil mě i mladý Anthony Hopkins. Místy na mě až moc divadelní a možná o pár minut delší stopáž, proto „jen“ čtyři. (08.10.2014)

Klasické dílo v nejplnohodnotnějším slova smyslu nesené dvěma mimořádnými výkony O´Toola a Hepburnové. Zhruba tak lze popsat drama, které, pokud je to hranému filmu dáno, zlidovělo tak, jak je to jen možné. Zdá se, že postava Eleonory Akvitánské do historie vstoupila jen proto, aby si ji o 800 let později mohla zahrát tato mimořádná herečka. V širším slova smyslu jakoby tu končila Hepburnové velká galerie postav emancipovaných žen čtyřicátých a padesátých let, které vytvářela zpravidla po boku své životní lásky Spencera Tracyho. Podobenství i záběr LVA jsou však pochopitelně mnohem rozmanitější. Plně respektují dobový půdorys díla, tragické datum starších anglických dějin, postavu krále, který mohl být velikým, aby nakonec stěží dosáhl na průměr vladařského poslání. Stejně demýtizující je podání jeho synů; zejména to platí o Richardovi Lví srdce. Poznání, že politika, provozovaná výhradně jako forma mocensky pojímaného šachu, svou odlidštěností a rutinní machou přímo znemožňuje a vlastně vylučuje jakýkoliv projev lidství, slušnosti a že z citové náklonnosti činí gesto, z nějž ční hodnotová a obsahová prázdnota, je zdrcující nejen pro dávno rezignovavši královnu, ale koneckonců i pro politického rutinéra, jakým byl i Jindřich II. A také pro diváka, který by si nutkavě přál vidět na stříbrném plátně drama lásky, vášní, výbuchů, šlehajících do nebes. Místo toho je předmětem tanců připomínajících brutálně tichý lov kudlanky pobožné. Ale vášeň, kterou protagonisté vkládají do svých rolí a jejich neschopnost dokonale splynout přes veškerou vůli s bezduchou rutinou odcizeného mocenského výkonu, je silnější alespoň v některých mezních scénách. Je to prvek, který dílu propůjčuje nezpochybnitelnou nadčasovost a klasičnost. Je to zážitek, na který se nezapomíná. Ani po letech. (21.06.2009)

Na mňa to pôsobilo ako stará televízna inscenácia z dielne ČST, už chýbali len Emil Horváth ml. a Eva Krížiková. Asi som už rozmaznaná klenotmi typu Kráľovstvo nebeské, ale naozaj chcem vo filme z 12. storočia vidieť niečo iné. Ľudí, ktorí mali len jediný kus oblečenia (ktorý mali práve aj na sebe), zhnité zuby a ksichty pôsobiace dojmom, že ich rodičia boli súrodenci. Nie túto statickú uhladenú sterilitu. Len dialógy a intrigy film na 134 minút neutiahnu, človek sa v tom stráca, Akvitánia sem, Bretónsko tam. Občas nejaká historická nepresnosť (zdobenie vianočného stromčeka v stredoveku?). Viackrát to už vidieť nemusím. (21.03.2017)