Píseň lásky samotářky

Zpočátku se mi vůbec nedařilo naladit na tu správnou vlnu, bránila mi v tom hlavně moje úvodní antipatie ke 2 životní-moudra-trousícím vagabundům. Pak mi však začali být pomalu ale jistě sympatičtí, já konečně pochopil proč jsou takoví jací jsou, příběh obsahující i jemný humor mě čím dál víc bavil a jeho lidskost si mě, přiznávám, docela podmanila (i když místy se nemuselo tolik tlačit na pilu). Krom příjemného pocitu z filmu si odnáším i zážitek z herecké konfrontace JohanssonXTravolta, který byl také moc fajn. Za mě to budou slabší 4*. „Vždyť o nic nejde. Lorraine si asi myslela, že chci bydlet v tomhle chlívě s párkem cizích kořalů. Jste snad alkoholici, nebo ne?“ – „Ale nejsme cizí!“ (07.09.2014)

Možná je to proto, že jsem si řekla, že začnu hodnotit přísněji, ale nějak se nemůžu donutit dát vyšší hodnocení, i když v podstatě nejsem schopná popsat, co přesně mi na filmu nesedlo. Scarlett i John byli skvělí, ale nějak mě to pořádněji 'nechytlo za srdíčko'. Takže sice obrovské, ale pořád 'jen tři' hvězdičky. (17.04.2010)

Věty, dialogy, vše co se z nich dozvíme, co si při nich uvědomíme – o hrdinech filmu i sami o sobě, to vše dává tomuto snímku velikou hloubku. Každý má v sobě touhu někam patřit, každý má někde kořeny. Minulost neodstřihneš a budeš-li přítomnost prožívat pokud možno hlavně srdcem, tvůj život nikdy neztratí svůj skutečný smysl. Působivý film, který rozhodně nezapadne. Že umí Travolta skvěle zahrát gangstera nebo tanečníka vím, ale jako univerzitního učitele anglické literatury bych si ho předtím představit nedokázal. A zahrál to přímo excelentně. (29.04.2009)

Jednoduché ale zároveň originální. Po celou dobu na mě dýchala atmosféra poklidného venkovského prostředí a soužití třech hrdinů. Každopádně film není přikladem zdravého životního stylu či perfektního soužití rodiny, ale vše bylo tak dokonale promyšleno, zpracováno a přeneseno na filmové plátno a zároveň i zakončeno. Film, který pro mě vyjadřuje radování se z maličkostí a všedních věcí s nezapomenutelnou scénou na verandě venkovského domu. Pro mě to byl jeden ze silnějších, nezpomenutelných filmů. (29.03.2008)

Možná bylo bývalo rozumější pustit si nějaké náladové country rádio, co eliminuje přívaly zbytečných slov, protože v obrazech, kde pohled na Scarlett Johansson je po hudbě druhou, a taky poslední příjemnou složkou, neboť zneuznaní opilci, citující ze stokrát přečtených děl, hned potom, co se ráno co ráno vyprovokují dávkou vodky k mizernému životu někde tam, v New Orleans, kde se zastavil čas, mě nedojímají, a ani toho jediného žádoucího klišé, z jinak zde hojně využitých, to jest pořádné muchlovačky, která se při chemii mezi Scarlett a Gabrielem Machtem vysloveně nabízela, jsem se nedočkala, takže... (04.10.2013)