Obsahy(1)
Eva, schovanka ze mlýna, se seznámí se statkářem Štěpánem Potockým, k jehož rodu se váže kletba, která v několika předchozích generacích způsobila bratrovražedné spory o ženy. Eva je moudrá a statečná dívka a rozhodne se přijmout Štěpánovu nabídku ke sňatku a zlomit dávné prokletí. Štěpánův bratr Ambrož se chová zpočátku ke švagrové stroze, ale po čase najde hezký vztah k ní i malé Evičce, která se Evě a Štěpánovi po roce narodila. Manželství, které vypadalo tak šťastně, se Štěpánovou vinou začne kazit. Mladý muž podlehne karbanu a alkoholu a dokonce má milenku, protřelou dceru hostinského Mařičku. Ambrož se do Evy zamiloval a přemlouvá ji, aby s ním od Štěpána odešla. Nakonec odchází sám a Eva dál snáší svůj nelehký úděl. Dluhy manželů Potockých rostou a statek jde do dražby. Eva jde prosit o pomoc Ambrože, ale ten ji odmítne. Po návratu domů zuřivý manžel napadne Evu nožem a uteče z domova v domnění, že ji zabil. Uvědomí si, co pro něj Eva znamenala, a s radostí přijímá zprávu, že je jen zraněna. Ambrož při dražbě vykoupí statek pro malou Evičku a předá směnky jejím rodičům, kteří snad už zlomili rodovou kletbu.
Remake první adaptace J. S. Kolára z roku 1921.
(oficiální text distributora)
Recenze (21)
Film by mohl dostat i čtyři hvězdičky kdyby to nakonec skončilo reálně. Třeba tak že by nakonec Ambrože poslechla a nastěhovala by se k němu i s dítětem, tak jak jí nabízel. Ale to že Vejražka byl na ní tak dlouho hnusný a ještě ji fyzicky ublížil, tak od takového člověka okamžitě pryč a nevěřit mu ani jeho nos mezi očima. Jako lehký otřes mozku ke štěstí nevede. ()
Karolina Světlá, jedna z nejvýraznějších ženských spisovatelek druhé poloviny devatenáctého století, se nikdy netěšila velkému zájmu filmařů, přestože řada jejích románů i povídek si v mnohém nezadá se slavnějšími díly Boženy Němcové či (v jiném ohledu) Karla Klostermanna. Na v pořadí druhé, zvukové, filmové adaptaci Kříže u potoka zaujme osobnost režiséra (významný rozhlasový režisér Miloslav Jareš), tradiční výkon Jiřiny Štěpničkové v méně tradiční roli a jedno z prvních vystoupení Vítězslava Vejražky alias Petra Víta před kamerou. Kdo by si tehdy pomyslel, že tento herec robustní postavy a ostře řezané tváře, jenž oplýval zvláštním charakteristicky něžným i drsně chraplavým hlasem, se navždy zapíše nejen do srdcí diváků, ale také do análů StB... ()
Málo známý film, vyroben v menší skoro neznámé výrobní lince Excelsior (celkem 4. filmy z toho dva nedochované), rušivé a nevěrohodné ateliérové stavby, skoro neznámá režie (jediný film, další osudy neznámé) včetně málo praktických zkušeností jednotlivých tvůrců vůbec s filmařinou jako takovou, bylo to vidět. Za zmínku tak v této sotva průměrné filmové adaptaci známého románu, stojí snad jen herecké výkony tria Štěpničková, Eliáš a Vejražka, slušný byl i Václav Trégl, jako bohatý hospodský Holý, zejména ve finální scéně při dražbě statku, s jeho typickým výrazem. Tento námět byl jinak v českém filmu už zpracován a to již v roce 1921 v režii Jana S. Kolára. ()
Tvorba Karolíny Světlé - zvláště podještědské romány (i vlivem Grégrovým) byla silně tezovitá a didaktická (proto i dnes umělecky mrtvá, na rozdíl od dramat takové Gabriely Preissové, je to spíš pramen k myšlení emancipované měšťanky, která by ráda venkovský lid vzdělávala - romantizující kulisy pro děj jsou vnější, nezažité - a často dosti vykonstruované). V tom mi přijde tato adaptace adekvátní. Tím, že film nasnímal F. Pečenka a dostal velký prostor folklor (svatba, zábava, případně chlapská hospodská pospolitost) - v hudební stránce ovšem přestylizovaný do romantizujícího symfonismu - zůstal hodně životný, přispěla k tomu i diblíkovská hospodská svůdnice Běly Tringlerové. ()
Předloha Karolíny Světlé je neskutečně silná, i film vypadá zpočátku slibně, ač se v něm zpívá víc než je mi milo a osudovost, kterou jsem milovala v románu je potlačena do desetivteřinové scény setkání u kříže. Jiřina Štěpničková je dobrá, líbila se mi už v Maryše, Vejražka nevýrazný, ale skutečně charizmatický chlap je Ambrož Mirka Eliáše. ()
Reklama