Život je zázrak

Postavili jsme se na klouzačku a teď už můžeme jen klouzat dolů bez možnosti návratu. Život je zázrak, ale Kusturica ho nějak nepochopil a vrhnul se na ňadra dmoucí, která se nechávají sprchovat tak děsivě přírodním vodopádem. Počkat, kam jsme se to dostali? Jo, devadesátá léta a jejich příšerné erotické filmy. Stavbyvedoucí se snaží vyvolat v člověku bouři smíchu tím, že začne onanovat v tunelu. Ojojoj. Smutno mi Ježíšku bylo, smutno. To co dřív byl Kusturica je teď jen jeho skelet. Soundtrack je ovšem krásný. Ten doporučuju bez uzardění. (13.10.2010)

Pokud jste viděli předchozí Kusturicův film Černá kočka, bílý kocour, rychle se v Život je zázrak zorientujete. Pokud jste byli z Černé kočky nadšeni, budete i tentokrát. Kusturica opět maluje nádherné obrázky, pokud se postavy chovají značně potrhle, činí tak i zvířátka (a že jich je tu hodně) a vážné věci se berou poněkud s nadhledem a zvesela - opět v rytmu No Smoking Orchestra. (16.11.2006)

Opět neuvěřitelně živelný film. Všichni tam řvou, tančí, chlastají, střílejí, smějí se a brečí, milují se a boxují ženské do holého zadku. Kouká se na to ale moc dobře. Jelikož podstatnou část děje zabírá válka, tak dojde i na tragičtější situace, ale není to žádná slzopudná ždímárna. Nataša Tapuškovič je navíc opravdu krásná a roztomilá žena. (17.08.2014)

Tento film v sobě opravdu splétá všechny žánry, které jsou uvedeny. Během této dvou a půl hodinové bakánské exploze jsem byl pobaven, dojat, i napnut. Krom toho jsem nestačil kroutit hlavou nad všemi těmi bizarními detaily jimiž je film prošpikován. Začátek je sice rozpačitý a zdlouhavý, ale to je účel, jež má vykreslit rodinou životní situaci Luka, abychom pak mohli shlédnout kontrast oproti životu se Sabahou. Jedná se tedy o Kusturicovský standard. Jen trochu zamrzí absence hudby Bregoviče. Soundtrack z Život je zázrak sice nepostrádá typickou divokost, přišel mi však spíš na estrádní úrovni. (26.05.2005)

S Kusturicou mám obecně trošku problém... i když jeho filmy objektivně uznávám a každý mi něco dal, málokdy se stane, že bych nekouknul na hodinky, kdy už ta svérázná balkánská filmová dechovka skončí. Někdy je na mě moc osobní, někdy nahodí hned z kraje moc zběsilé tempo které časem unaví a jindy je naopak až moc umělecký... Tenhle film ale namixoval tak povedeně, až mám pocit, že jde o jeden z jeho nejpovedenějších kousků.. Jakoby vzal z každého svého předcházejícího filmu nejpůsobivější fragment, trik, obraz, atmosféru a poslepoval je do jednoho celku. Hezké a magické. (10.10.2015)