Blueberry

Bezpochyby nejhorší film mého oblíbence Vincenta Cassela. Kdyby v něm nehrál, tak to ani nedokoukám do konce. Přislo mi to divný a ujetý ve špatném slova smyslu a upřímně ani vlastně nedokážu říct o čem to bylo. Přemýšlela jsem, jestli dát jednu hvězdičku nebo odpad! a mrzí mě, že to ani Vincent Cassel nezachránil. (25.03.2009)

Ehm, tak jsem se v těch vizích a obrazech úplně utopil a Blueberry byl pro mě totálně zabitý. Zvláště ta závěrečná scéna, kdy se Madsen s Casselem nabumbají a následuje dvacetiminutový videoklip Tool, takže rozuzlení jsem vůbec nepobral. Možná se pletu, ale asi jsem nepochopil, jak mohl být Madsen bez koně v jeskyních dříve než jeho kumpán s koněm. Pěkně jsem se nudil, to Vám tedy povím. (02.08.2008)

Těžké rozhodování, jak tohle hodnotit - utahaný a nanicovatý děj je maximálně na 1*, obrazové zpracování a zejména psychedelické pasáže minimálně na 4* (i když bych dala přednost vidět je namísto v nepovedeném filmu jako zadní projekci na koncertě Tábora radosti)..projednou nebudu škudlit a zaokrouhlím to na 3*, ty psychedelické orgie si to snad zaslouží. (11.06.2009)

V tomhle filmu jsem měl po chvíli takový mišmaš, že ani ted nevím co se tam dělo. Musím za sebe říct celkem velké zklamání. Čekal jsem pořádnej Francouzkej western ale dostal jsem poměrně sterilní podívanou s dobrýma hercema. Madsen, Meaney, Lewis(oba), Hounsou, Karyo. Skvělé. Ale Cassel mi to tam trochu kazil. Nicméně přestřelky ujdou ale je jich zoufale málo. Madsen opět ruluje. A já bych si prakticky ani nestěžoval protože i taková kamera či hudba je výborná, ale prostě moje mysl a moje klávesnice mi nedovolí dát výš než 3*. (08.01.2011)

Halucinogénny western o démonoch pomsty a prekonávaní hraníc medzi vedomím a podvedomím, ľudským svetom a podsvetím, dobrom a zlom, životom a smrťou, ... Niečo také som chcel už vlastne roky vidieť a ani som o tom poriadne nevedel. Pretože je to svojím spôsobom ako tá scéna s indiánom z Natural Born Killers, natiahnutá na dve hodiny. Niekomu sa to môže páčiť, niekomu vôbec. Ale toto prirovnanie sa núka už len kvôli neustálej prítomnosti indiánov, hadov a dokonca aj Juliette Lewis. Navyše kamera spomaľuje, zrýchľuje, lieta tam a späť, zhora nadol, zobrazuje vlny piesočných dún striedavo s oblakmi, realitu s halucináciami, prítomnosť s flashbackmi, atď. a toto všetko tiež nie je tak vzdialené rukopisu Olivera Stonea! Takmer až surrealistický zážitok. Zákutia ľudského mozgu ako nekonečné diaľnice mechanických hadov v závratnom tempe krúžia pred našimi očami a do toho sa hrdinovi obťažkanému týmto pocitom prihovára indiánsky hlas. Tento film by si mal v rockovom nebi (puritánmi tiež nazývanom peklo), pustiť Jim Morrison a potom len zhasnúť svetlá, keď skončí hudba... (13.06.2014)