Blueberry

„Hehe, to je tabáček.“ Tato víceméně závěrečná věta filmu je asi nejvýstižnějším vyjádřením hlavní myšlenky, dá-li se tu o nějaké mluvit. Ostatně ušklebující se šaman Runi to svou gestikulací potvrdil i za Kounena. Jan Kounen je Holanďan, což mluví za mnohé, ale já, nejsa hulič ani nizozemský patriot, bych měl asi vysvětlit ty 4 hvězdičky. Ještě podotýkám, že jsem nečetl předlohu.            Distributor vydal DVD s podtitulem „Když andělé líbají démony“ a vyzdvihl „úžasné obrazové zpracování“ - no nekupte to. Takže nejprve varování pro věčné optimisty: TOTO NENÍ ŘEŽBA ŽÁDNÝCH POSLŮ. Co se týče toho obrazového zpracování, distributor mohl mít na mysli buďto časté letecké záběry divokých hor a plání, nebo, což je pravděpodobnější, mluvil o zapojení funkce vizualizačních rozšíření, známých z přehrávačů hudebních souborů, jež má režisér evidentně v oblibě. U obého méně by bylo více a kdyby se Kounen trochu krotil, možná by mu to prošlo. Především digitální kaleidoskopy v psychedelických představách postav poměrně jasně vymezily cílovou skupinu (no aspoň že byly celkem vkusné) a tak trochu příliš svým podáním vybočovaly z mezí hlavního žánru. Ehm, tak snad abych začal s tím, co se mi líbilo.            Příběh začíná vcelku nijace a tak trochu předjímá určitou dějovou řídkost. Prvotní iniciace hlavního hrdiny má dvě fáze - jednu divokou v civilizaci (je neuvěřitelně plytká, což je, jak se naštěstí nakonec ukáže, fígl) a druhou mírumilovnou v divočině mezi indiány. Potom je časový skok a hlavní hrdina je nám představen jako ruka zákona, v jedné ruce flašku, v druhé podezřelé cigáro (které neupustí až do konce filmu). Přitom se začne rozehrávat postranní linka o hledání pokladu, jímž je, skryté za roušku zlata, indiánské umění ovládat duchy… Ono tady opravdu o příběh jde až v druhé řadě a to je to, co mnohé diváky silně mate. Kameraman nepředvádí sobecky své znalosti příruček a většinou výborně navozuje atmosféru, hudba se vyvine do skvělé klidové formy, Cassel je sympatický a vlastně neméně sympatický je i rozpolcený, ale zlu propadlý Madsen. Svou atmosférou film opravdu silně připomíná Proposition, které je však pohříchu mladší a má za sebou Nicka Cavea (byť ne režijně), který je mnohem silnější než Kounen a udrží myšlenku po celý film - asi to bude tím, že své drogové období má za sebou. A právě atmosféra je to, na čem tento snímek stojí, je syrová, klidná a přitom víří, je tak nějak orientální - mohou za to možná režisérovy sklony k experimentování, ale to mi neva, účel v tomto případě světí prostředky. Abych to shrnul, Blueberry není pro každého, vyžaduje trochu trpělivosti, na ČSFD je značně nedoceněné, trpí několika mouchami, má výbornou atmosféru a je to bonbónek. (10.08.2010)

Velmi duchovní a velmi specifická vize o cestě k nejvyššímu poznání ke kterému člověk vůbec může dojít. Děj je chronologicky přehledný a i když futuristickych vizi bylo ke konci více než dosti nemohu říci že bych se v nich ztrácel. Pokud máte jen nějakou představu o věcech mezi nebem a zemí určitě si v tomto snímků své najdete. Film je řemeslně zvládnutý dobře. Komiks z něho je vidět pouze v jeho začátku. (28.06.2008)

Sexualita přináší poznání smrti a své temné stránky. Freud a Jung by snad tento film sledovali se zájmem, neboť jde o iniciační cestu, jenže ten symbolismus je už stokrát provařený, a tak pro normálního diváka je tato dvouhodinová povrchní psychoanalytická drogová seance k nevydržení. S westernem to nemá nic společného a témata nastolená filmem jsou vyjádřena v jiných filmech daleko lépe a bez digitálního CGI symbolismu. Cesta za svým temným já (Apocalypsa now - Sheen x Brando), iniciační cesta (Mrtvý muž), sexualita ve spojení se smrtí (Ostře sledované vlaky)... / Po seznámení s komiksem ubírám jednu hvězdičku. Tak tohle si Blueberry nezasloužil! (26.12.2011)

Zvláštní, "psychedelický" western jsem ještě neviděl. Výtvarně podmanivá stránka filmu je to hlavní, a téměř jediné, co vás udrží film sledovat. Kovboji náležitě ošuntělí, indiáni o něco méně uvěřitelní, krásné přírodní scenérie i špinavá zákoutí a barů / bordelů / jiných interiérů - bohužel to celé často přesahuje hranici kýče (prolévání tváře halucinujícího hrdiny spolu s krajinou, v níž ještě letí orel). Děj je čitelný, v podstatě vůbec ne složitý, ale z nějakého mě nepochopitelného důvodu tak podivně rozkouskovaný - je vidět, že pan režisér jistě prvoplánovitě nechtěl, aby byl příliš čitelný a divák "musel přemýšlet", ale výsledkem je spíše zmatení, rozčarování, ztráta harmonie. Herecké výkony řekl bych poněkud formální, neurazí, nezaujmou, Casselovi to moc nevěřím, zaujme pár vedlejších roliček a částečně padouch Madsen. Konečně se dostávám k uniku tohoto snímku: mnohým narážkám na šamanismus a indiánské rituály, které vrcholí několika transpersonálními vizemi po požití různých psychedelických látek. Je pěkné, že se někdo do tohoto tématu pustil, ale - kámen úrazu - doporučoval bych tvůrcům se předem s problematikou hlouběji seznámit. Osobně se tomuto a příbuzným tématům již řádku let věnuji, něco jsem také zažil a hle, to co je nám v Blueberry předloženo, tak takhle to vážně v celkovosti nefunguje a nefungovalo. Zajímavé je počítačové ztvárnění různých vizí, témata boje s vlastními "démony" či vstupů do minulosti se pojí s rituály řady světových kultur a mystických tradic, ale rozhodně v tomto rozšířeném stavu vědomí fyzicky nezlikvidujete svého úhlavního nepřítele, který stejně jako vy leží na zemi a jeho vědomí létá v kyberprostoru. Tedy, je pěkné, že téma tvůrci nakousli, snad bylo míněno dobře s ohledem na původní komicsovou předlohu (neznám; snad naznačené rituální nedotaženosti jsou obsaženy již tam), nicméně zde tyto scény působí přes výtvarnou zdařilost příliš samoúčelně, drobný náznak by stačil.. obzvláště závěrečná scéna je nekonečná, a to i pro mě, natož pro člověka, kterému toto téma nic neříká. Případným zájemcům o tuto nesmírně bohatou i složitou (a dnes značně podneňovanou až patologizovanou) problematiku bych raději doporučil např. něco z děl Terrence McKenny nebo Stanislava Grofa, kde se dozví, o co kráčí a jak bezpečně vstoupit do říše divů:-)) (07.01.2010)

Blueberry s ksichtem Vincenta Cassela je sympaťák, šíleně videoklipová kamera je zabavná, ale v obrazových efektech se úplně ztrácí děj. Atmsoférou se tahle psychedelická adaptace slavného francouzského komiksu snaží být western narvaný mystičnem až po okraj stetsonu, ale nedá se říct, že by to byla trefa do černého. (17.12.2011)