Vadí nevadí

Ze začátku je film spíše jakousi pohádkou, kde si jen hrají dvě malé děti, kouzelná atmosféra, prosluněné prostředí, úžasná kamera a (mě osobně) dechberoucí animované pasáže poutající svou jednoduchostí. Avšak jakmile skončí 1.kapitola, děti vyrostou a z celého filmu se výše uvedené věci naprosto vytratí, ztrácí tím to „teplo“, které film vyzdvihovalo někam výš než jen do průměrnosti, a snímek tak upadá. Zdánlivě nevinná dětská hra se stává stále agresivnější a brutálnější vůči protějšku a vše se noří až do ponurosti. Avšak jedno se tomuto filmu musí nechat- neuvěřitelně prapodivný konec, myslím, že šokuje téměř každého. (29.01.2004)

Zvláštní film, který poměrně rychle střídá polohy a výtvarné pojetí. Děj je z počátku příjemně natočenou dětskou pohádkou, po přechodu do dospělosti hlavních hrdinů začne být čím dál více psychologickým dramatem se znepokojujícími podtóny, které se naplno rozvinou v silném závěru. Vyzdvihnout je třeba i herce, především Marion zde předvádí asi nejlepší výkon, co jsem měl zatím možnost vidět. 80 % (02.05.2012)

Napadá mne pouze takový atypický komentář. Měl li bych hodnotit z pohledu filmového znalce, jímž bezesporu jsem (skromnost byla vždy mou hlavní ctností), řekl bych - milostná komedie v šedém průměru a tečka, neb tento žánr mne z pozice filmového maniaka právě příliš neinteresuje, dál bych to nekomentoval. Však oddáte li se tomuto hyperromantickému dílku ve víceméně prázdném sále(čku) Modřanského biografu, s půvabnou slečnou po boku(pardon dámy, ve vašem případě se ztepilým jinochem) pak zjistíte, že sice z toho filmu moc nemáte, ale, že tento film vhodně zpestřuje veškeré aktivity na pokraji slušnosti, které se odehrávají mezi vámi a danou slečnou resp. jinochem.) (23.03.2004)

Vadí nevadí. Zajímavá reflexe toho, kam až může zajít původně dětská hra. Úkoly se stupňují, nejdřív nejde o nic, pak o lásku a nakonec i o život. V podivně ostrém kontrastu k jisté drsnosti příběhu je styl vyprávění. Humorné vnitřní monology, ostré střihy, divoké jízdy kamery, cukrárenská barevnost obrazu a okaté užívání kulis ve scénách představ a snů - ala Michel Gondry. Důsledkem toho se celý film pohybuje někde mezi Naukou o snech (forma), Amélií z Montmarteru (laskavost) a nekompromisní osudovostí Dokonalého triku. (08.03.2010)

Vím o lidech, kteří by se rvali do samotné krve, že Vadí nevadí je nejlepším filmem všech dob... Ehm... podle hodnocení už asi vidíte, že já mezi ně rozhodně nepatřím. Nejvýznamějším důvodem je - Amélie, která přinesla francouzskou vizuální trhlost k dokonalosti o pár let dříve a vedlo toho fakt, že zápletka filmu celou dobu visí na opravdu, opravdu tenké nudličce uvěřitelnosti (což samo o sobě nemusí být nedostatkem) moc nepomáhá. Děj a chování postav je tyranské, arogantní a měl jsem problém se naladit na vztah ústředního páru. Což, abych tak trochu odkázal na následující kariéru Yanna Samuella, se perfektně podařilo vyvážit v původní korejské My Sassy Girl, která má premisou více než blíže k Vadí nevadí. Pohádkovost a hravost, kterou se vás snaží opít první kapitola je rozhodně vedlejší, méněcenou tváří k té ošlehané, trpké a cynické notě na které film skončí. 55 % (18.12.2015)