Ve jménu cti

Zase jeden z případů, kdy půjdu hodně proti proudu. Nerozumím výhře v divácké soutěži na letošním KVIFF, odmítám srovnávat s letošními Mušketýry nebo Ridleyho Posledním soubojem. Solidní historický film se silným feministickým podtónem, nic víc. (19.12.2023)

[KVIFF 2023] Absolutní pecka první den pokračuje. Film kombinující drama, napětí i nějaké moderní prvky ve starším kabátu. Dokonale natočené, nervy drásající, občas už asi trochu generické, že se vše řeší na stejné brdo, ale i tak se drží atmosféra velice dobrým způsobem. Zaslouženě nejoblíbenější film z festivalu. (10.07.2023)

Asi jsem nebyl tak unešen jako většina velkého sálu v Thermalu, ale tenhle film svoji kvalitu má. Zajímavé téma cti a soubojů. Paradoxně se mi nejvíc zamlouval Vincent Perez, jehož cholerický výkon stál za to. A teď koukám, že i režíroval a o to větší klobouk dolů. K tématu souboje s ženami bych podotknul, že pro muže je problém jakési vnitřní nastavení je šetřit a hlavně neublížit. Můžu to potvrdit jen ze sportu, ale prostě proti holkám to nikdy nebyl výkon na 100 procent. Nevím, jestli si tohle dámy uvědomují a samozřejmě v tomhle filmu pro takový aspekt nebylo místo... není v tom teda jen to, že bychom byli zbabělci :-D Tak skončila má výprava na 57. KVIFF. Jo a pak jsem měl tu čest poprvé živě zahlédnout největší filmovou kapacitu, Mr. Hlada 😀 (04.07.2023)

Tomuhle dílu nemám co vytknout. Výborně natočený historický kus s přesahem, kde je feminismus přirozenou součástí a není uměle našroubovaný, aby se jakože neřeklo, protože je zrovna v módě, ale je plnohodnotnou složkou příběhu. Kdo by to čekal ve filmu o duelech. Výborné herectví, výborná kamera, nasvícení filmu je skvělé, režie, souboje, emoce, to všechno funguje na jedničku. Velmi profesionální a zároveň velmi civilní a přirozený. Bez zbytečného balastu a hluchých míst. V jednu chvíli mi film připomněl 'Poslední souboj' od Scotta. Ne snad svou pompézností, ale řemeslnou zručností. A přiznávám, že tohle jsem si užil ještě víc. Zem se pro tuhle roli narodil. Perez jako cholerický mstivý narcistický plukovník perfektní. (30.11.2023)

// A takhle se psaly dějiny, rukama mužů, kteří si pletli pošramocené ego se ctí. Po nových Mušketýrech se ke mně letos z Francie už podruhé dostalo naprosto strhující dobové drama, které vypráví o různých formách maskulinity, feminismu, i hrdosti, zatímco přitom stíhá vypadat skvěle, napínat intenzivními souboji na kordy, a ještě přitom něžně bavit. Navíc se závěrem, který mě emocionálně po dlouhé době zase kompletně zboural. 9/10 (04.07.2023)