The City of the Dead
The City of the Dead
The City of the Dead
Obsahy(2)
Mladá studentka se vydává do zapomenutého městečka, aby zde detailně prozkoumala dějiny upalování čarodějnic. Zanedlouho se však její fascinace starodávným místem mění v noční můru. Historie je zde totiž ještě živější, než se na první pohled zdá. Horor byl natočen roku 1960, stejně jako PSYCHO, s nímž má společnou řadu prvků. (bebsie)
(více)Videa (2)
Recenze (47)
Nenechajte sa odradiť malátne nudným názvom. Moxeyho film je totižto malým zázrakom-prekvapením, poukazujúcim najma na silné štylistické stránky britského horroru. Kulisy mysteriózneho mestečka, pripomínajce dôslednú vizualizáciu nasilnejších pasáži Lovecraftových románov a vynaliezavé montážne riešenia vytvárajú na pôdoryse šablónovitého naratívu koherentné, štylisticky príťažlivé mikrouniverzum s charizmou klasiky zapadnutej niekde v najzadnejšej poličke antikvariátu. The City of the Dead je maximálne funkčný, štylisticky vyspelý archaizmus, hrdo poukazujúci na očarujúcu silu poetiky B-čkovej produkcie. ()
Během chladných zimních podvečerů je nejlepší se pořádně zahřát a tak když není po ruce dobrá flaška slivovice, je nejlepším způsobem zalehnout do peřin a pustit si nějaký ten dobrý filmeček. Nějak se netajím sympatiemi k filmům staršího data (před těmi novodobými) a jelikož jsem si už dlouho nepustil žádný kousek se satanistickou/čarodějnickou tématikou (a Kladivo na čarodějnice jsem už viděl mockrát), rozhodl jsem se pro „Město mrtvých“. Slyšel jsem na něj vesměs samou chválu a již opravdu dlouho ho mám ve své sbírce. Navíc tu hraje můj oblíbenec Christopher Lee. Ten nás hned na úvod naladí svou presentací ohledně upalování čarodějnice (v jeho podání bych si vystačil i se slovem), ale tvůrci nám nabídnou obrazovou ukázku „skonu“ Elizabeth Selwyn. Následuje mnohými vzpomínaná podobnost s legendárním Psychem, který vznikl téhož roku (což mi nějak nevadilo) a atmosféra začala nabírat správné obrátky. Hustá mlha, černobílý hábit, podivní obyvatelé, starý hřbitov i osazenstvo hotelu – to vše bylo zvládnuto na jedničku. Pocítil jsem lehké mrazení na zátylku, což bylo tím nejlepším znamením. Mám rád tyhle ty půvaby starých filmů – rozhodně víc než digitální patosy, přemrštěnou agresivitu a kupu zbytečných dialogů. Byla však škoda, že se následně děj posune o dva týdny dále. Dennis Lotis (Richard Barlow) předvedl velice slušný výkon a Betta St. John (Patricia Russell) mu zdatně sekundovala, ale už to prostě nebylo ono. Následovalo totiž několik scén (záběrů), které tvůrci použili již během pasáže s Nan, no a na mě už to prostě tolik nefungovalo. To samé se dá říci i o závěrečné pasáži na hřbitově, kdy jsem se bohužel musel potutelně usmívat jisté formě kýčovitosti. Ale to je na posouzení každého diváka zvlášť. Přesto zde převládají klady a celkově dobrý dojem z celého filmu. Takže ve finále dám lehce nadprůměrné hodnocení. 70% ()
Jeden z prvních hororů (dokonce jsem někde četl, že úplně první), který přinesl téma reinkarnovaných čarodějnic, které vždy o sabbatu obětují nevinnou dívku, aby si prodloužily věčný život. V Itálii přímo na tenhle film zareagoval Mario Bava svojí Černou nedělí a odstartoval tam populární vlnu gotických hororů. Příběh sice není bez chyb. Padouch a oběť jsou od začátku přímo dáni (což nešťastně prozrazuje i dobový plakát k filmu), ale ta atmosféra je k nezaplacení. Krásné kulisy zchátralých domů města posedlého satanismem, hustá mlha se převaluje nízko nad zemí, nechybí zlověstná podzemní kobka a krásný pochmurný hřbitov s obřími kříži. Hudba zajímavě střídá jazzové pasáže s hororovými symfonickými, podepřené sborovým zpěvem. Zajímavé je, jak se zde opakují scény při obou návštěvách prokletého města – ty stejné pohledy občanů, ty stejné rituální prvky a všechno to směřuje k nevyhnutelnému. Konec je fakt paráda, výborně graduje, z kříže šlehají plameny a do toho zlověstný zpěv sboristů. Christopher Lee je bůh (jako obvykle), i když tady hraje spíš druhé housle, jednoznačným trumfem je Patricia Jessel, démoničtější čarodějnici byste těžko hledali. ()
Čarodějnický oldschool horor, který stojí primárně na Christopheru Lee, jenž i přes to málo prostoru, co dostává, vyzařuje zvláštní temné vlny i skrz obrazovku. Ty spolu s všudypřítomnou umělou mlhou a ponurými kulisami amerického městečka plného opravdu velice divných lidí vytváří nezapomenutelnou a velice hutnou atmosféru. Dle mého skromného názoru je Horror Hotel/The City of the Dead atmosféričtějším a zábavnějším filmem než tolik vychvalované Haunting. ()
Vďakabohu! Už som si myslel, že som do smrti prekliaty mizernými čierno-bielymi kvázi horormi (Phantom Ship, Creature from the Haunted Sea) alebo priemernými kúskami (White Zombie) a toť, poď ho, je tu mrazivý Horror Hotel, nekompromisný predchodca Psycha (no, predchodca, obidva sú 1960...) a Piatku trinásteho! ()
Reklama