Harakiri

Špičková záležitost, dokonale odvyprávěná, bezchybně zahraná, s perfektní atmosférou starého Japonska. Přemýšlel jsem, jestli by si někdo troufnul natočit remake, který by si tento film zasloužil mnohem více než řada jiných snímků, ale nebylo by snadné to hlavní role obsadit někoho tak charismatického jako je Tacuja Nakadai. Dnes by zřejmě byly souboje v závěru natočeny o dost lépe z hlediska choreografie bojových umění a práce s mečem. Přeci jen např. v Hrdinovi nebo Kill Billovi souboje s mečem nebo holí vypadaly jinak. To je ale jediná výtka k jinak mistrovskému dílu. (17.09.2014)

Otevřená – nejen realistickým zachycením titulního aktu – kritika poměrů v japonské společnosti na začátku období Edo. Hladoví róninové páchají harakiri, ženy tiše trpí, děti předčasně umírají. Chudoba, bolest, beznaděj. Kobayashi dokáže vzbudit silné emoce za užití minimálních formálních prostředků. Z pohybů kamery upřednostňuje jízdu. Ať postavy stojí či sedí (častěji), nepotřebuje díky promyšleně zvolenému výchozímu umístění kameru zvedat nebo s ní klesat. Nejenže vidíme potřebné, rozmístění postav v prostoru odpovídá také jejich společenskému postavení. Film je proto radost sledovat i v případě, že vás nezaujme příběh, případně nezvyklý způsob jeho vyprávění (flashbacky objasňující jiné flashbacky). Dominantní část Harakiri tvoří dialogy, které jsou ale díky režii a hudbě Tôrua Takemicua (spolupracoval mj. s avantgardním režisérem Hiroshim Teshigaharou) stejně strhující jako několikaminutové mečové souboje z posledních minut. Když se filmem necháte pohltit, určitě u něj nezůstanete jen kvůli nim. 85% Zajímavé komentáře: dezorz, cimigo (03.06.2011)

Rozpárať si brucho dreveným mečom nie je žiadna sranda a samuraj, ktorý sa k harakiri odhodlal, s tým určite nepočítal. Prichádza ďalší samuraj, ktorý už nemá dôvod žiť, no predtým kým spácha harakiri, vyrozpráva príbeh svojho života s ktorým rovnako prichádza pomsta...Nečakal som od tohto filmu vôbec nič, zvlášť po miernom sklamaní z Kurosawovho Rašomona, no bol som zvedavý na vysoké hodnotenie filmu. Mnohých asi rok výroby a čiernobiela farba odradí, ale prisahám, že ma film maximálne prikoval do kresla a uznávam, že tak kvalitný film i príbeh celkovo, nevzniká každý deň. Čestný človek prišiel dať nafúkaným samurajom poriadnu lekciu pravých a nefalšovaných vlastností samuraja. Ich samurajskú česť nazval iba smiešnym pozlátkom a oni naozaj dokázali, že je to tak. Je zaujímavé, že najviac ma bavia filmy o samurajoch, v ktorých sa takmer nebojuje. Rovnako kvalitne na mňa zapôsobil nedávny Súmrak, kde presne ako tu, ide v prvom rade o ľudské vlastnosti a česť. Nezabudnuteľný príbeh o pomste, to je Harakiri. 100%. (02.02.2012)

Je to na moje prekvapenie čo po myšlienkovej stránke celkom realistická snímka ktorá poukazuje na ľudské vlastnosti a vlastne na samotnú ľudskosť v tom zmysle že človek ako bytosť nie je s kovu a aj hrdosť samuraja má svoje hranice ktoré dokážu spraviť s egoistického zabijaka ktorý dodržuje kodex svojho klanu milujúcu hlavu rodiny. Je to nesmierne originálny film s ničím podobným som sa ešte nestretol. Celý príbeh stavia na tom že v Japonsku období mieru Samuraj ako remeslo nemá žiadnu prácu a stáva sa roninom. Vo filmu to zašlo až tak ďaleko že samurajovia trpia hľadom a tak prišli na to ako svojou česťou môžu zarobiť. Putujú s jedného klanu do druhého a prosia o to aby u nich mohli vykonať rituál samovraždy harakiri. Klan radšej zaplatí roninovy almužnu a pošle ho ďalej.. Keď sa to už deje veľmi často tak sa rozhodnú že harakiri budú predsa robiť takže podvodníci k nim už nebudú chodiť. V tom prichádza k ďalšiemu klanu starý samuraj s rovnakou prosbou. Je dopredu varovaný že podvodníkov u nich nestrpia on však trvá na tom že harakiri vykoná žiada iba jedno aby si vypočuli jeho príbeh. A to vám poviem to je teda PRíBEH!!!! úplne ma pohltila atmosféra akým bol príbeh vyrozprávaný ako bol časovo rostrhaný do dvoch súvislých príbehov ktorý tvoril jeden veľký celok a túžbu po pomste. Herec Tacuja Nakadai ma svojim výkonom dostal. Ten jeho chladný pohľad a dialógy boli vynikajúce. Na záverečnú sekačku nemám takisto žiadne výčitky. Na rok 1962 až pridobré (dokonca tu už z rán strieka krv) Za takí súboj by sa nehambil ani Tarantino (20.09.2013)

Jeden z filmů definujících svůj žánr a zároveň dost možná Nakadaiův životní výkon. Toto období je nekonečnou studnou hořkých příběhů všeho druhu a Kobayashi je v jejich podávání skutečným mistrem. Mimochodem, scénu s bambusovým mečem jsem sledoval po obědě a dlužno podotknout, že jsem měl pak dobrou půlhodinu pocit, že mám v břiše dlažební kostku:) (14.03.2008)