Lidský úděl 4.: Stesk po domově
Ningen no jôken II
The Human Condition II: Road to Eternity
Obsahy(1)
Režisér Masaki Kobayashi nabízí divákovi monumentální válečnou fresku, která začíná v roce 1933 vpádem japonských vojsk do Číny a končí zajetím hlavního hrdiny po porážce Japonců sověty v Mandžusku. Hlavní hrdina Kaji (Tatsuja Nakadai) se neustále snaží povznést nad zkorumpovaný systém, ale zjišťuje, že jeho morálka je na překážku... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (17)
Japonský spisovateľ Junpei Gomikawa vydal svoj rozsiahly román "Ningen no jôken" v roku 1958 a námet okamžite oslovil režiséra Masaki Kobayashiho. Vzniklo vysoko oceňované rozsiahle dielo z druhej svetovej vojny, kedy bolo Japonsko fašistickým štátom. Epické dielo sleduje mladého pacifistu a socialistu Kajiho, ktorý sa snaží prežiť v totalitnom zriadení. V druhej časti ( TV stanica AMC ho u nás odvysielala ako dve časti ) je Kaji konfrontovaný s japonskou vojenskou mašinériou, je odvedený do armády a nielenže je poslaný do boja proti sovietskej armády, bojuje aj proti praktikám v jej vnútri. ()
Vojna je blízko. Kaji opúšťa pracovný tábor a dostáva sa do toho výcvikového. Prvá časť sleduje jeho ťažké chvíle ako rekruta, druhá ako veliteľa nováčikov. V obidvoch sa kĺbi Kobajašiho cit pre vykreslenie charakteru. Tacuja Nakadai podáva nezabudnuteľný výkon. Jeho zmena z idealistu na realistu je o to smutnejšia o čo ju necháva režisér zachádzať až za krajnosť. Morálka a nástrahy nie sú schované len v predstave nepriateľa ale hlavne v morálke táborov, kde vyššia hodnosť robí z povolaných psov. Ľudský údel ide pomaly do finále. Druhá časť nenudí, je plná pamätných scén a skvelej Mijadžimovej kamery. Finálna bitka sa môže píšiť aj naturalistickým poňatím. Tento diel v konečnom dôsledku pomaly pritvrdzuje. Znova platí, že nemusím moc filmy z vojnovou tématikou. Ale toto ma veľmi bavilo. Plný počet rovnako ako v prípade prvého dielu nedávam, kvôli faktu, že to beriem ako celok a tretiu časť som ešte nevidel. Ale v dohľadnej dobe sa na ňu chystám. ()
Název a rozsah našeptává, že by mohlo jít o další několikagenerační ságu, ale to je jen zdání. Ve skutečnosti celá (více než)devítihodinová trojfilmovka (nebo šestifilmovka, chcete-li) mapuje “pouhých“ cca 5let jednoho člověka.... V první třetině se seznámíme s mladým a idealistickým Kajim, který se snaží razit rudý humanismus ve vedení zajateckého, pracovního tábora. Dějově je to sice zajímavé protože divák sleduje drama ze zajateckého tábora (pro změnu) z druhé strany, ale je i nutno dodat, že Nakadai svého mladého idealistu místy dost přehrává a ani Kobayashi ještě není tak zručný a některé (i zásadní) situace vyznívají více než podivně... Druhá třetina více než co jiného napovídá odkud čerpal Kubrick pro svou Olověnou vestu, protože hardcore drill armádního výcviku je úplně stejně syrový a některé scény a dějové zvraty jsou téměř totožné. Ke konci dojde i na válečnou scénu, která byla ve své době možná vrcholem řemesla, ale dnes to už tak prostě nepůsobí.. Z Kajiho už ale běh věcí ten nejnaivnější idealismus doslova vytloukl a tak se i Nakadai ve svém hereckém projevu dostává do uvěřitelnějších rovin.. Poslední třetina je rozhodně nejsyrovější, nejintenzivnější a tím pádem i nejlepší.. Kruh se uzavírá. Kaji dostává lekci rudého humanismu z první ruky a jeho strastiplná pouť má potenciál ubíjet i diváka sedícího v pohodlí gauče... Docela Síla..... Jako celek je to (z mého pohledu) projekt značně nevyrovnaný, ale svou výpovědní a uměleckou hodnotu jistě má. ()
V týchto dieloch sa Kaji dostane do armády, takže môže svoje idealistické komunistické zmýšlanie uplatniť tu. Ale narazí snáď ešte viac ako keď viedol pracovný tábor. Kaji absolvuje krutý výcvik v štýle vymývania mozgov vo Full Metal Jacket. Do tej chvíle som Kajimu stále fandil. Ale v treťom diely dostane Kaji zase pod svoje krídla niekoľkých vojakov na ktorých sa snaží uplatniť ľudskejší výcvik, čo je ešte ok, ale zároveň sa naďalej nechá od ostatných mazákov mlátiť, čím mi už Kaji začal liezť na nervy. Pointa je znova o tom, že Kajiho humánne metódy sú v týchto podmienkach nepoužiteľné. Behom týchto častí mi celé toto dielo začalo silne pripadať ako nepokrytá antikomunistická agitka. 7/10. ()
Ľudský údel sa mi teoreticky pozdáva ako možný seriálový formát. Predsa, vychádza z časovej a epickej konštrukcii, zaznamenáva v ňom veľké množstvo hercov (i keď trojka ho kvôli emocionálne spriaznenosti vhodne zužuje) a poukazuje na dlhočíznosť a bezmocnosť vojnového stavu v pracovných a zajateckých táboroch. Ak by ho natočil "japonský Spielberg", dovolím si tvrdiť, že by ho vyobrazil ako chudáčikov okupantov v mandžuskom, t.j. čínskom zajatí. Kobajaši je ale realista, nemá v úmysle hrať na strunu a tento kontrast bezcitnosti opisuje systematicky a k čím väčším právomociam sa dostanú oní generáli, tým nervóznejšie a ostrejšie svoje pudy patrične vybíjajú. Ohne na planinách sú viac súvzťažne prepojené s prírodou a pokušením diabolskej zeme, čím sa estetické a nadčasové kvality prikláňajú viac na jej stranu. Nič to ale nemení na fakte, že ide o mimoriadne poctivú čistú anti-militaristickú filmárčinu. Nakadai dokáže s očami to, čo len málokto a to nie je vyslovene len sympatický. ()
Galerie (8)
Photo © Shochiku
Reklama