연애소설
Lover's Concerto
Režie:
Han LeeObsahy(1)
Ji-hwan se před léty setkal s dívkou Gyung-hee a její kamarádkou Soo-in, která ho okouzlila natolik, že ji téměř ihned vyznal lásku. Přestože je odmítnut, chce být alespoň kamarád obou dívek. Všichni tři pak prožívají krásné přátelství až do okamžiku, kdy začne přerůstat v hlubší cit, díky kterému vstupuje do příběhu zmatení. Ačkoli obě dívky tíhnou k Ji-hwan, jedna z nich se ho snaží vzdát, ale vše se poněkud zvrtne a koncert srdcí umlkne. Po pěti letech Ji-hwan začne dostávat poštou fotografie a ty ho upomenou na obě dívky, na věci které spolu prožili a vydává se hledat to, co se zdálo ztracené. (Mantis)
(více)Recenze (104)
Já vam nevim, jihokorejci, jako mistři těchhle bechderoucích romancí natočili podle mě lepší kousky. Kdybych se dokázal vyhnout tomu porovnávání s ostatníma citovkama, který mě vyždímaly až do morku kosti, byl bych asi nadšenej víc. Takhle je to o trochu menší concerto, než nabízí třeba muj vrchol A moment to remember. A co mi tam trochu vadilo, že chvílema jsem se v těch dějovejch liních ztrácel, tim pádem jsem se snažil najít, a tim pádem mě to odtrhávalo od vnímání. Naopak to ale nemění nic na tom, že jihokorejci jsou v tomhle žánru prostě asi nejlepší. ()
Myslíte, že výrazy "jedinečné" a "deja vu" nelze zkombinovat? Korejské romantické filmy jsou všechny prakticky totožné, když tedy budeme hovořit povrchně. Mají podobný děj, podobné scény, podobnou hudbu, podobné herce, podobné pointy. Ale v každém z nich je něco, co z něj dělá jedinečný fenomén, je tam to něco nepopsatelné, nevyjádřitelné, neuchopitelné. Každý má vlastní duši a vlastní srdce. Objevíte v nich tolik poetiky, tolik lásky, že kdyby Shakespeare měl tu možnost Lover's Concerto (nebo jiný korejský velkofilm) vidět, roztrhal by plný závisti sonety a uznal, že o lásce nic neví. Lover´s Concerto mě co do emocí totálně odrovnalo, opět jsem oněměl, opět jsem si musel neustále utírat slzy. Všichni tři herci jsou bezvadní, velice sympatičtí a prožíváte s nimi každou situaci. O to víc pak člověka zasáhne zpráva, že ta krásná a úžasná herečka Eun-ju Lee je mrtvá. ()
Netušil jsem, že mě to tak dojme, před viděním jsem byl spíše skeptický a neočekával jsem mnoho, ale čim více filmu ubýhaly minuty, tim více mi to přidávalo k náladě, tolik pocitů mi film přinesl. Jsem teď zralej maximálně na kapesníky. A konec, nic příjemnějšího i nepříjemného jsem čekat nemohl. 90% ()
Vysoké hodnotenia ma navnadili. Možno až príliš. Pre kórejský film mám slabosť, ale zákonite nie všetko človeku sadne. Trojica kamarátov prvú polovicu filmu neustále niekde sedí, rozprávajú sa, cestujú a po hodine sa jedna postava pýta hlavného hrdinu "Čo ste vy celý ten čas vlastne robili ?", ten sa zamyslí a hovorí " Fakt, čo sme vlastne robili?". Zmätený divák si možno v duchu povie, načo to vlastne pozerám... V podobnom prázdnom duchu film ešte pokračuje pol hodinu a tesne pred koncom príde niečo, čo vnímavejší divák tušil už dávno. Mali by sa mi liať slzy po tvári, ale ostal som chladný. Celé mi to prišlo nejaké prázdne a vzhľadom na jednoduchú dejovú líniu, aj poriadne natiahnuté. Nie je to zlé, ale pre mňa iba na jedno pozretie. 60%. ()
Verdikt: Neco na tech asijskych, potazmo jihokorejskych filmech je...jinak jak uz pise Adrian: Ako opísať vierohodne lásku slovami? Ako sa dá chytiť vietor do rúk? Nedá sa. Rovnako ako sa nedá slovami presne opísať zážitok zo sledovania tohto filmu. Niečo tak krehké, smutné, ale zároveň krásne a preplnené citmi sa len tak ľahko nevidí...ja bych doplnil, ze kdyz uz se to vidi, tak prave ve filmech z asijskeho kontinentu. A budme za to radi. ()
Reklama