Obsahy(1)
Geniální skladatel Jára Cimrman a jeho opereta. U příležitosti zahájení provozu slavného vídeňského "Riesenradu" byla vypsána soutěž o nejlepší operetu. Odeslal ji také Čech - Jára Cimrman, a to rozmáchlým sedmihodinovým dílem "Proso". Díky své snad jediné záporné vlastnosti - drobnému škudlilství - nepodal zásilku s partiturou doporučeně, což umožnilo Franzi Lehárovi, Johannu Straussovi, Oskaru Nedbalovi a dalším členům poroty, aby si geniální operetní fresku doslova rozebrali. Vědecký tým českých cimrmanologů dokazuje po mnoha desetiletích, že autorem světově proslulých melodií z Netopýrů, Polských krví a mnoha dalších operet je zapomenutý Pojizeřan Cimrman. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (221)
"Děvka"....Hospoda na mýtince je určitě nejbláznivější Cimrman, jakého jsem zatím viděl. Pravda - rozjezd opravdu trochu pomalejší, ale s přibývajícími minutami se to zvrhne na "sólo pro tři blázny a vycpaného štamgastu", s krásnými zpěvy a neméně poutavými tanci. Navrch kupa nesmrtelných hlášek. Děvka! ()
Tomuhle ja rikam dokonaly inteligentni humor. Nikdy nemuze byt nic vtipnejsiho, inteligentnejsiho a lepsiho. Neni mozna. Tohle je dokonalost a genialita v jednom. Sverak se Smoljakem a Cimrmanem (tato trojice :-D) jsou neprekonatelnym duem. Cimrman diky nim obvzivl. Ta dokonalost, ze spousta lidi veri, ze vazne zil, je neskutecne vtipna, az vhanejici slzy do oci. Vsechna dila jsem impozantni a perfektni. Tezko je hodnotit jednotlive, ale pravdou je, ze jedno z mych nejoblibenejsich je prave toto. Nejuzasnejsi humorovy vkus vubec. Uchvatne a recberouci bez vyjimek. Kdybych mohla dat hvezd padesat, dala bych. ()
V době vzniku hry se do Prahy nejezdilo na Ježíše Superhvězdu nebo na Bídníky. Vrcholem návštěvy vesničana v Praze byla návštěva Karlínského divadla, kde hráli nějakou operetu a když měl opravdu štěstí, viděl i Pepíčka Beka nebo Pepíčka Zímu. Opereta byl určitý měšťácký způsob popisu sexuálního života buržoazie, který byl zaobalený tanečními čísly. Cimrmani tuto formu operety zparodovali dokonale. ()
Zvláštní, že zrovna 'Hospoda Na mýtince' je z repertoáru DJC nejhranější. Hra mi nepřipadá nějak zvlášť výrazná, hodně se v ní zpívá a je spíše úsměvná, než vyvolávající smích. Ve výsledku ji vidím dokonce jako jednu z nejslabších. Jakmile se u Cimrmanů přehnaně prozpěvuje, veškerá zábava jde z kopce dolů. "Absolutní rým: Naše staré hodiny, bijí čtyři hodiny." (...) "..prostě, nedávno jsme se tam dočetli, když nám to přeložili..." (...) "Snad nechceš říci, že v této pustině s tebou žije něžné pohlaví." "Nejen pohlaví." (...) "...ale jo, klidně, já sním všechno." (...) "Máme se rádi?" "Jsme!" (...) Vídíte, spravedlnost nakonec vždycky zvítězí." ____ 67% (1969) ()
Cimrmanovský humor mi jednoduše nesedí. Párkrát jsem se pousmál, ale rozhodně jsem se neválel smíchy po zemi. Když si tady pročítám samé oslavné komentáře vychvalující naprosto vše nebo komentáře sdělující, že to bylo slabší, ale stejně dávají plný počet, tak jsem si zkrátka neodpustil napsat sem tenhle stručný ač výřečný blábol. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (23)
- Autoři Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák o této hře řekli, že je to první správně napsaná cimrmanovská hra. Tedy první hra, kterou mohl Cimrman napsat a od které už pak vznikaly pouze hry, které Cimrman mohl napsat. Na rozdíl od Aktu (1997) a Vyšetřování ztráty třídní knihy (1997), které byly napsány jako hry soudobé. (mnaucz)
- Miloň Čepelka v jednom rozhovoru prozradil, že vždy když hraje Hospodu na Mýtince, tak „hází“ Zdeňku Svěrákovi první slovo každé věty, když Zdeněk Svěrák zpívá Árii Tuláka. (mnaucz)
- Tento záznam hry Hospoda na Mýtince byl natočen v době, když už se doprovodná hudba z pásku zpomalila. Je to samozřejmě kvůli tomu, že aktérům již rychlý záznam hudby ujížděl a bylo nutné ho zpomalit. Porovnat to lze na 4. záznamech. Je dobré si všímat i roků, kdy záznam vznikl. V představení „Cimrman sobě“ (1991) je pásek z původní rychlostí. Na této verzi (1997) je pásek mírně zpomalen. V představení „Ze hry do hry“ (2007) je pásek celkem značně zpomalený. A v představení „Psaní do nebe“ (2017) je zpomalení asi nejznačnější. (mnaucz)
Reklama