Světla ramp

Tragikomický príbeh o citovom vzplanutí medzi starnúcim klaunom a mladou baletkou je komornou snímkou plnou nostalgie na dobu, v ktorej z filmových diel vyžarovala láska a spriaznenosť k remeslu, no v tomto prípade je celkové emocionálne vyznenie snímky zredukované minutážou, ktorú pán Chaplin citeľne prešvihol. 70% (11.10.2010)

Chaplina jsem první chvíli vůbec nepoznala. Jedná se spíše o drama, než o komedii. Je to jakési filmové rozloučení s Chaplinovou kariérou. Jistě pochopíte, že nejraději mám scénu s piáem a houslemi, však ten pianista je Buster Keaton. Jediný film, kde si tihle dva králové grotesky setkali na jednom plátně :) (03.01.2009)

Svetlá rámp považujem za rozlúčkový film. Po Diktátorovi a Monsieurovi Verdoux, ktoré boli vybočením sa Chaplin v Svetlách rámp rozlúčil s tulákom Charliem i filmami plnými neodolateľných gagov. A tam, kde v Kidovi a Svetlách veľkomesta prebytok sentimentu vyvažoval vo vhodných chvíľach vydarenými gagmi, tak v Svetlách rámp ostala iba nostalgia, melodráma a staromódne mudrovanie nad životom a vzťahmi. Napriek tomu sú Svetlá rámp jeho posledným vydareným filmom. Trochu dlhším, ako by bolo vhodné, ale dalo sa to prežiť. Kráľa v New Yorku a Grófku z Hong Kongu už mohol vynechať a nič by sa nestalo. Som rád, že sa mi podarilo Svetlá rámp opätovne zhliadnuť a upevniť si svoj prvotný názor na ne. (14.10.2021)

Ukažte mi osobnost, která napíše scénář, ten zrežíruje, ve filmu si zahraje hlavní roli, produkuje ho a ještě si k němu napíše vlastní hudbu. Podezřívám Chaplina, že i na ty housle hrál sám. Já vím, že byla jiná doba, a že i film už dávno šel jinou cestou. Ale pro tenhle nádherně upřímný epitaf nedokážu najít jiné hodnocení. Film, kde jsem u komediálních výstupů měl slzy na krajíčku, ale od smíchu to nebylo. (02.10.2006)

Všestranností se v našich poměrech Chaplinovi snad mohl blížit E. F. Burian; tím ovšem ta podobnost končila. Nejosobnější Chaplinův film je současně zjevně jeho filmem nejzralejším a umělecky nejpřesvědčivějším. Sociální cítění, které vždy patřilo do jeho tvůrčího profilu, tu nabývá až důvěrně autobiografických rysů. Smutek plačícího, ale i bojujícího lidského osudu dotváří i hlavní ženská postava, skvěle zahraná Claire Bloomovou a souhlasím i s tím, že velký výkon tu také odvádí zestárlý "Frigo" Buster Keaton. Ocenit je nutné i mistrnou evokaci ještě téměř viktoriánských music hallů (u nás by tomu odpovídala raná tvorba Karla Hašlera), londýnského světa "malých" lidí i dokonalou výpravu bytových interiérů (byť v době natáčení stále byla tak trochu živou současností). Psychologicky přesvědčivá je také skutečná láska - ne vděčnost - mladé ženy k starému géniovi všedního života, který umí poradit všem s výjimkou své vlastní maličkosti. Komplimenty, které si zaslouží režie, scénář, hudba i choreografie tanečních čísel, vložených do filmu, jsou zbytečné. Jak víme, patří rovněž skvělému představiteli hlavní úlohy: Charlesu Charlie Chaplinovi. (15.07.2010)