O Schmidtovi

Po včerejším shlédnutí zvyšuju o hvězdičku (přece to nemůžu hodnotit stejně jako Sexy Pistols, na které jsem koukal předtím a které ty tři hvězdy mají jen díky těm nebeským krasavicím). Musím sice souhlasit s dříve vyřčeným, že střední část filmu je slabinou, ale začátek - koukání na hodiny, geniální popis jak mu vadí jeho žena; celkový Jackův výkon a myšlenka filmu to zachraňují. Nezklame to, i když se z toho možná dalo vytěžit víc. (08.03.2008)

Skepse starého člověka na konci života je jednou z největších tragédií lidského ducha. Warren Schmidt (bezchybný Nicholson) něco takového právě prožívá - odchází do důchodu, jediná dcera se hodlá vdát za nemožného troubu a on si začíná uvědomovat bezvýznamnost svého života. Alexander Payne stvořil spíše komorní příběh, ve většině scén se opírá pouze o hlavní postavu (na divadelních prknech by námět vynikl), ale onu deziluzi na konci zmírní a představí hluboce lidský závěr. Závěr dodá malinko naděje v zoufalé situaci. Příjemný film. (23.05.2007)

Tedy nevím, co znamená to srovnávání s Americkou krásou. Oba jsou to dobré filmy, ale každý zcela jiný. Zatímco Krása je hořká satira a na zmenšeném prostoru si utahuje z životního stylu určité společenské vrstvy, Schmidt je komediálním dramatem stárnoucího muže, který se snaží na cestě za svou minulostí najít, co je pro něj důležité (uf, to to zní knižně). JIstě, oba filmy se dotýkají populárního "krachu amerického snu", ale to je jako byste chtěli srovnávat Vyšší princip a Ryana podle toho, že se oba odehrávají za války. Schmidt je nádherný citlivý film, ve kterém je správně odměřena legrace i vážná náplň. Chválení Nicholsonova výkonu je jako nošení ledu na Titanic, zvláště jeho komentáře ve formě dopisů africkému klučinovi byly super. Na konci jsem měl vlhké oči, což se mi stává opravdu výjimečně. Film bez kamerových jízd, filtrů a podobných odpoutávaček od náplně samé. (19.05.2006)

Přesto, že jsem si od tohoto filmu nic moc neslibovala (už ten obal) a v půjčovně jsem po něm sáhla jen kvůli Nicholsonovi, mě velmi mile překvapil. Už jen vidět Jacka v roli proplešlého důchodce, který "když už to konečně měl, tak nevěděl, co s tím", je zážitek. A způsob, jak je jeho vyprávění vystavěno prostřednictvím dopisů adresovaných adoptovanému chlapci Ndugu, který je jen imaginárním terčem, do kterého Schmidt napřed strefuje vztek na všechno od práce až po manželčinu buzeraci, aby pak coby čerstvý vdovec a prohlédnuvší otec přešel v dopisech k laskavějšímu tónu, je více než dojemný. Scény, jako třeba ta s počuráváním prkénka na důkaz vzdoru, nebo ta s Kathy Bates, kdy Jack leží v posteli se zafixovaným krkem, ona ho krmí a přitom mu vypráví svoje sexuální dějiny a potřeby, nebo další, kdy si čte dopis z charitativní organizace, to jsou ukázky nejen Nicholsonova hereckého mistrovství. (04.11.2004)

Při hodnocení "O Schmidtovi" se člověk asi nevyhne srovnání s Americkou krásou... Kevin Spacey vs. Jack Nicholson. Z mého pohledu je sice Americká krása úžasný snímek, ale O Schmidtovi mě vzalo mnohem víc. To co prožívá Warren Schmidt koneckonců čeká většinu z nás, ztráta práce, pocit zbytečnosti - navíc úmrtí jeho manželky a svatba dcery ho nechává úplně opuštěným. Jack Nicholson je skvělý (jako ostatně všude) a jen škoda, že nebyl odměněn Oskarem. Ještě se vrátím k Americké kráse - oproti hlasu ze záhrobí, zde jsou vyjadřovány vnitřní pocity Warrena Schmidta dopisy "adoptovanému" africkému chlapci - naprosto skvělý je první dopis, kde je vidět jak chce napsat něco pozitivního, a pak to vybouchne a napíše opravdu to co cítí... Lahůdkový filmeček (20.03.2004)