Faunovo velmi pozdní odpoledne

Leoše Suchařípu si navždy budu pamatovat ve dvou rolích: jako Fauna a jako advokáta v Dědictví. Naprosto bravurní sonda Chytilové do života starého mládence, který sám sebe považuje za neodolatelného muže, jenž má úspěch u žen. Ve skutečnosti je pikareskní figurou, z něhož si jeho kolegyně tropí žerty a jemuž "podléhají" poněkud prostoduché dívky. Slovo podléhají uvádím v uvozovkách, neboť starý seladón vlastně úspěch u žen nemá. Pro svou samolibost a ješitnost si neuvědomuje, že žena, se kterou by skutečně mohl být šťastný a jež by mu mohla skýtat nekonečné rozkoše, sedí naproti u stolu v kanceláři. Chytilová však nenatočila film s happyendem, naopak zachovává realitu života - muž, žijící v domnění, jak ženy ovládá, je ve skutečnosti ovládán jimi. Humorná připomínka, kdo je na světě skutečným silným pohlavím. (08.02.2007)

Věra Chytilová bola slávnou režisérkou, ktorej filmy si ku mne nenašli cestu. Veď z celej filmografie som vzal na milosť iba Hru o jablko a Sedmokrásky, aj to až po dlhej dobe váhania. Faunovo velmi pozdní odpoledne spoločne s  filmom Ovoce stromů rajských jíme patria u mňa k tomu najodmietanejšiemu z jej tvorby. Pravdepodobne sú v nich nejaké podobenstvá, inotaje a ďalšie filmové kúzla, ktorým nerozumiem, ale nemám najmenší problém sa k tomu priznať. Takže dve hviezdičky a už nechcem o tom počuť. (27.11.2021)

Chytilová netočila obyčajné filmy a tento Faun nie je výnimkou. Často ma jej filmy nebavia, ale tentokrát som sa do tej slizkej postavičky zostarnutého zvodcu zahľadel. Zvláštna stavba filmu a scenára je postavná na monológoch hlavnej postavy, ktorý sa rozpráva sám so sebou, aj keď má partnera. Vstupujú mu do života rôzne postavy, okrem jemu podobného kamaráta samé ženy mladšieho veku, väčšinou až príliš mladého, ako prostoreká Vendulka, Poľka na moste so zmrzlinou, dievča s melónom. Ziadna sa už nikdy nevráti a ako divák len hádam, čo mala byť vo filme len predstava a či okrem starej baby je vo filme aj niečo iné skutočné. –––– Zase je dole ta baba. Ta je snad nesmrtelná! –––– O dobré prokrvení, o to jde především! –––– Všude samej sex a nikde žádná láska. (08.06.2015)

Miluju tu stále ještě punkovou energii padesátnice Chytilové, schopnost vyhmátnout v pár nervních záběrech podstatu situace, náladu místa, vůni okamžiku; v duchu tleskám nemilosrdné ironii, která ale zároveň jaksi soucitně postihuje marnost lidského (nejen mužského) hemžení (na rozdíl od Chytilčiných porevolučních snímků, kde její vybraná jízlivost zdegenerovala už jen v hněvivé prskání jedu a komunální výsměch); jímá mě závrať nad olezlou krásou oprýskaných pražských zdí – přesně takhle si pamatuju Prahu sklonku bolševické éry. „Ještě jsem nic neudělal…“ (07.07.2013)

Moc nemusím morality, a zrovna v této jsem nenašel vůbec nic, co by se mnou nějak rezonovalo. Díky tomu se mi zdála dlouhá a docela se divím, že je tu označena jako komedie. Vždyť na tom skoro nebylo nic k smíchu. Hlavní hrdina je podán jako ubožák, jehož dny se krátí, tak se bavte na jeho triko. Nic pro mne. (27.06.2014)